Sníh, sníh, sníh a zase sníh. Muž stojící na samém okrajku lesa, skrytý v temnotě starých šumavských smrků s větvemi až na zem, se rozhlíží po údolí, které se mu rozkládá u nohou. Ve vzdálených údolích inverze tlačí mraky dolů, takže vypadají jako nekonečné světle šedivé moře s ostrůvky tmavých šumavských kopců a nad tím vším se rozprostírá tmavě modrá obloha s tisíci hvězd a jejich věčným pastýřem měsícem.

Vesnička, která se choulí na úbočích údolí ještě skoro celá spí a jenom tu a tam žlutě mžourá do tmy malé okénko horské chaloupky, která se choulí pod silným příkrovem sněhu. Koncem 18. století, kdy provoz na Horní zlaté stezce pomalu utichl, vstupují na scénu nová řemeslná odvětví, hamernictví a sklářství, samozřejmě vedle chudého horského zemědělství a řemesel navazujících na těžbu a zpracování dřeva.

Celý článek najdete zde