Dvě aktuálně připravované novely zákonů souvisejících s lesním prostředím, tedy novela mysliveckého a novela lesního zákona, které by měly být projednány a schváleny v průběhu letošního roku, téměř jistě opětovně otevřou otázku podmínek a intenzity vstupu veřejnosti do lesa, a zdaleka nejen do něj.
I když se v obou novelách aktuálně diskutuje zejména o snižování škod působených zvěří nebo udržitelnosti lesního hospodaření v souvislosti s cíli Green Deal, měla by být odborná veřejnost připravena také na problematiku přístupnosti lesů, už proto, že situace v ČR je i kvůli historii poněkud jiná, než je tomu obvykle v Evropě i ve světě.
Tam není ani zdaleka běžný prostorově a časově neomezený vstup kohokoli do lesů, ani na veškeré louky, pole a obecně privátní plochy, jako je tomu v reálné praxi u nás. Vzhledem k tomu, že ve veřejnosti sílí tlaky na vyšší ochranu životního prostředí a s tím i na ochranu volně žijících živočichů, lze očekávat, že tyto tlaky mohou postupně ústit v postupné uzavírání přírody pro veřejnost i v podmínkách naší země. V ČR se zatím řeší regulace návštěvnosti buď časovým omezením, například v období, kdy se v přírodě množí ptáci a zvířata, případně nárůstem sankcí na porušování pravidel chování člověka v přírodě. Naproti tomu například ve Velké Británii a částečně i v německy mluvících zemích vlastníci své lesy a pastviny běžně ohrazují, a pokud se týká třeba sběru hub, pak ve většině západních zemí EU je jejich sběr omezen. V sousedním Rakousku si není možné z lesa odnést více než 2 kg hub, v Německu hrozí za sběr hub v chráněných oblastech pokuta až 50 000 eur, v Chorvatsku je nutné vyžádat si ke sběru hub povolení, v Nizozemí je sběr hub zakázán úplně. Inspiraci ze zahraničí lze přitom dříve či později očekávat i u nás. Již dnes je ostatně i v ČR, jak již bylo řečeno, omezen a v některých případech zcela znemožněn vstup veřejnosti do některých lokalit, například kolem vodních nádrží sloužících jako zdroje pitné vody, které jsou mimochodem obvykle obklopeny právě lesními porosty. Na řadě dalších lokalit je pohyb návštěvníků omezen pouze na vyznačené trasy a cesty, vstup také není možný na plochy, na nichž se pěstují sazenice stromů (lesní školky), a také do obor a na další místa. Právě s chovem a lovem zvěře je v ČR spjat nejčastější důvod zákazů, nejde však o běžnou praxi. Podle statistik existuje v ČR necelých 6 000 honiteb, ročně se ale vydá zákazů nebo omezení vstupu jen pro maximálně pár desítek z nich. To vše je dáno i tím, že právo na přístup do krajiny je zakotveno i v naší legislativě po roce 1989.
A veřejnost toho logicky využívá a do lesa vyráží pravidelně v průměru jednou za 14 dnů, zejména pak za účelem sběru lesních plodů. Opět podle statistik si například v roce 2021 odnesli z lesů na území ČR lidé lesní plody v hodnotě zhruba 5,6 mld. Kč, konkrétně 20 000 t hub, 6 800 kg borůvek a přes 3 000 t malin, přičemž celkově šlo o 35 200 t lesních plodů. V rekordním roce 1995 to ale bylo dokonce 60 000 t lesních plodů, naopak v roce 2008 nasbírali lidé v našich lesích jen 23 000 t lesních plodů. Houby sbírá v lese téměř 75 % návštěvníků lesa, v roce 2021 připadlo podle statistik na jednu domácnost více než 6 kg nasbíraných hub. Návštěvnost lesů je v ČR velmi vysoká a pohybuje se kolem 30 návštěv lesa ročně na každého obyvatele naší zemi. V roce 2020, který byl podle statistik co do návštěvnosti lesa rekordní, se do lesa vypravil každý občan země 36krát. To se ovšem na stavu lesa musí nějak projevit, a to jak z environmentálního, tak ekonomického hlediska.
Nepříliš se v těchto souvislostech přitom rozlišuje, o jakou formu návštěvy jde. Jako nejméně kontroverzní se jeví pěší turistika, o poznání větší problémy ale způsobují, zejména na lesních cestách, cyklisté, ještě větším problémem jsou pak různá terénní vozidla, například takzvané čtyřkolky, jimž je vjezd do řady míst zakázán, ale v praxi se nepříliš dodržuje. Jak přitom upozornil v jednom ze svých nedávných výzkumů Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), hlavním negativním projevem vysoké návštěvnosti našich lesů je rušení zvěře. „Krátkodobé vyrušení může vést k nárůstu škod na dřevinách a zemědělských plodinách, jelikož zvěř je nucena využívat i nevhodné lokality, které by za standardních okolností nenavštěvovala, například z důvodu nedostatku kvalitní potravy. Náhlé vyrušování zvěře často následované překotným úprkem může mít i přímý vliv na zvýšení mortality zvěře prostřednictvím nárůstu střetů s vozidly, s dopady na lidskou bezpečnost,“ konstatuje VÚLHM.
Návštěva lesa může mít navíc negativní dopady i pro chovy hospodářských zvířat. Zejména v okolí drobných vodních ploch může dojít ke kontaktu s trusem vodních ptáků, kterým se může i do malých domácích chovů přenést dnes tolik zmiňovaná ptačí chřipka. Obdobné riziko ale existuje i v případě afrického moru prasat. Přesto je zřejmé, že je žádoucí, aby veřejnost do přírody a do lesů chodila. Kromě toho, že tím lidé činí také něco pro své zdraví (čistší vzduch, pohybové aktivity) je návštěva lesa také zdrojem poznání a budováním vztahu ke krajině a životnímu prostředí, což je potřeba, kterou je nutné stále rozvíjet. Častokrát zmiňovaná odtrženost zejména městské veřejnosti od venkovského a přírodního prostředí je totiž bohužel také častým důvodem zcela nesmyslných regulací, byrokracie a postojů, které se skutečnou ochranou přírody nemají nic společného a jsou založené pouze na nerealistických emocích.
Vzhledem k tomu, že rozpory mezi pozitivy a negativy návštěvnosti a prostupnosti lesa pro veřejnost budou podle všeho narůstat, bylo by zřejmě žádoucí na tento předpokládaný vývoj reagovat. Vše totiž nasvědčuje tomu, že v ČR jinak poměrně rozvinutá a častá osvěta nemusí v budoucnosti stačit. I na to by měli myslet podnikatelé v lesním hospodářství i myslivecká a zemědělská veřejnost a společnost na možné regulace návštěvnosti v budoucnosti postupně připravovat. V době všech možných koncepcí se jeví jako určité řešení i nějaký obecnější materiál na téma „veřejnost a les“, a především jeho komunikace. Jinak se i v našich lesích začnou postupně vytvářet příkopy mezi odbornou a laickou veřejností, jako další kamínek v nekonečné mozaice rozdělené a dále rozdělované společnosti, která rozhodně není prostředím, v němž se lidé dobře cítí.
AGRObase zpravodaj