Vůně hoblin
Na venkovním skladě čeká na zpracování smrkové dříví – firma ročně zpracuje kolem dvou a půl tisíce kubíků kulatiny. Dříví se neodkorněné nakrátí a na štípačce připraví na jednotlivé kusy – čtvrtkuláče, které se vkládají do hoblovacího stroje. Hoblovací nože z nich postupně ukrajují jako z kusu másla vlákna dřevité vlny. „Obsluha musí mít přirozený respekt, ale nesmí se stroje bát,“ říká za rachotu stroje s kmitajícími noži Marek Švec, který před dvěma lety převzal firmu od svého otce. Předtím si ale rok vyzkoušel pracovat na všech pozicích tak, aby byl s chodem továrny dobře obeznámen.
Nezasvěceného překvapí, kolik vlny vznikne z jediného kuláče. K hoblování dříví jsou využívány historické jednoúčelové stroje, v továrně jsou dva, a jak říká Marek Švec, byla by velká komplikace, pokud by se nějaký z nich pokazil, protože se již nevyrábí. Před dvěma lety měl možnost obdobný stroj zakoupit ze Slovenska, ale než vyřídil úvěr, předběhl ho o jediný den jiný kupec.
Obsluha ukládá špalky do hoblovacího stroje.
Dle nastavení nožů vznikají různé druhy dřevité vlny s různou šířkou a tloušťkou dřevitého vlákna – hrubá, střední a jemná vlna. Ty jsou využívány pro rozmanité účely – jako izolační hmota ve stavebnictví, materiál při stavbách kanalizací a podchodů, podestýlka pod zvířata, podložení jahod a zeleniny či výplňový materiál pro preparaci a hračky.
Stáčením k ekologickým podpalovačům
Dřevitá vlna je uložena v hale, kde se z ní na speciálních motacích strojích stáčí dřevěné provazce, nebo se rovnou balí jako konečný produkt k zákazníkovi. Na stáčení provazců se používá hrubá dřevitá vlna. Je to fyzicky náročná práce, proto ji vykonávají pouze muži. „Zapracování na stáčecích strojích trvá kolem tří měsíců, máme k dispozici jeden stroj – trenažér, na kterém si chlapi zaplétání dřevěné vlny ze začátku zkouší, je to o velké manuální zručnosti,“ vysvětluje Marek Švec. I to je jeden z důvodů, proč se snaží zaměstnance udržet a sází na místní zaměstnance. „Mohli bychom samozřejmě zaměstnat za menší peníze i lidi z ciziny, ale ti pak odjedou a museli bychom zaučovat nové. Máme tu i zaměstnance, kteří jsou s firmou téměř po celou dobu jejího fungování.“
Dřevitou vlnu stáčejí muži do dřevitých provazců na speciálních stáčecích strojích.
Hotové dřevité provazce jsou prodávány jako konečný produkt – například jako výplň mezi trámy roubenek, ale většina je využívána k výrobě přírodního podpalovače. Jeho vlastní výroba je know-how firmy. „Způsob, jakým se provazce namáčí, i druh parafínu jsou naším obchodním tajemstvím, otce stálo spoustu zkoušení, než našel způsob zaručující požadovanou kvalitu výrobku,“ vysvětluje v hale na výrobu podpalovačů Marek Švec. Parafínem napuštěné provazce se následně na průmyslové krátičce nakrátí na různé délky dle požadavků zákazníka a míří do balírny. Ta je naopak doménou žen, které provádí kontrolu kvality podpalovače, tak aby měly jednotnou délku a tloušťku, a balí je ke konečným odběratelům. Než se tedy takový podpalovač dostane ke konečnému zákazníkovi, projde mnoha rukama, celá výroba je charakteristická velkým podílem ruční práce.
Balení podpalovačů je doménou žen.
Historie areálu a začátky podnikání po restituci
V současné době je firma na hranici kapacitních možností. Nejvýznamnější objem směřuje do západní Evropy, kde má firma stálé obchodní partnery. „S koronavirovou krizí a tím, jak byli lidé doma a více topili, objem zakázek stoupl, takže jedeme na dvě směny a měli jsme co dělat, abychom poptávku uspokojili,“ popisuje aktuální situaci Marek Švec. Nejvíc práce má v topné sezoně, léto bývalo tradičně klidnější, ale při současném zvýšeném zájmu vyrábí i mimo sezonu na velké objemy na sklady, aby v zimě stačila uspokojit poptávku. Skladovací prostory již nestačí, proto si musí pronajímat sklady v blízkém okolí. Areál jako takový totiž sdílí s druhou firmou na výrobu krmiv. První zmínky o areálu pocházejí už z doby kolem roku 1500, od roku 1888 je areál spjat s rodinou Applů, příbuzensky spřízněnou se současnými majiteli. Původně zde byl mlýn, později tkalcovna a pila, areál měl dokonce vlastní turbínu na výrobu elektřiny. Po nástupu komunistů byl majetek znárodněn, turbína skončila zalitá v betonu a z areálu se stal podnik na výrobu krmných směsí. „Po revoluci v roce 1990 můj tchán se svým bratrem – Emil a Jiří Applovi – zažádali o navrácení majetku v restituci. Dohodli jsme se, že zkusíme podnikatelskou tradici pozvednout,“ říká Miroslav Švec, otec současného majitele, jehož rodové jméno firma nese.
Dřevité provazce – hlavní produkt firmy.
Rodina vycházela z předpokladu, že s novou dobou bude větší poptávka po ekologickém balení. „Věděli jsme, že po republice výrob dřevité vlny moc není, a protože tchán se svým bratrem pracovali v dřevařském průmyslu a měli velké zkušenosti právě s dřevařinou, měli i své vynálezy, zlepšováky na poli zpracování dřeva, řekli jsme si, že to by mohla být ta cesta, přibližuje začátky podnikání rodiny Miroslav Švec. Přesto se museli většinu věcí učit za pochodu, od účetnictví přes nákup dříví po prodej vlastního výrobku, a především řešit nedostatek peněz. „Prvních deset let podnikání bych nikomu nepřál. Jedině díky mé ženě, která je velmi tolerantní a snášela to se mnou, jsme to přežili, snad i ve zdraví,“ vrací se k začátkům Miroslav Švec. Firma si postupně našla své odběratele, dřevitá vlna se tradičně využívala jako obalový materiál k balení skla, keramiky i jako obalový materiál sazenic, pro nějž ji využívalo zahradnictví Starkl.
Problémy s odbytem k novému produktu
V roce 1997 ale začaly na podnik dopadat těžké časy. Sklárny, velcí odběratelé dřevité vlny, vlivem války na Balkánu, v Jugoslávii a Gruzii, tedy vinařských oblastech, omezily výrobu demižonů, které se osazovaly do košů z dřevité vlny. Další ranou bylo ukončení spolupráce s výrobcem nábytku a židlí TON, který přešel na vodou ředitelné laky, na nichž dřevitá vlna, u které nebylo možné zajistit stálou vlhkost, vytvářela fleky. V tomto období Miroslav Švec dokonce přemýšlel, zda celou továrnu nezavře. „V roce 2001 jsme se rozhodli, že zkusíme vyrábět provazy z dřevité vlny. No a pak mě napadlo, že bychom mohli vytvořit i ekologické podpalovače do krbu, což tady tenkrát vůbec nebylo. Nakonec jsem zjistil, že jsem objevil objevené, protože tyto podpalovače už dávno dělali například ve Švýcarsku. Nicméně naše provazce a podpalovače si své odběratele a zákazníky v tuzemsku i v cizině nakonec našly.“
Obchody již dnes řídí Marek Švec, který původně v rodinném podniku pracovat nezamýšlel a myslel si, že se v životě bude věnovat jinému oboru. Nakonec ale po škole do firmy nastoupil a práce ho, jak říká, chytla.
Petra Kulhanová
Foto: redakce a archiv Švec dřevitá vlna s.r.o.
Videoreportáž z továrny na dřevitou vlnu si můžete pustit zde:
Rozhovor s Markem Švecem, jednatelem společnosti Švec dřevitá vlna s.r.o. si můžete přečíst v červnovém čísle Lesnické práce