Hlavní principy hospodaření
– Můžete představit hlavní principy hospodaření v lübeckých lesích?
Základní myšlenkou je přizpůsobit hospodaření přírodním procesům a minimalizovat rušivé zásahy. Nemáme žádné strukturální cíle ani strukturální představy o výsledném lese. Lübecký model určují tři základní principy. První je přiblížení se v obhospodařovaném lese v co největší míře přírodní dynamice. Hospodářské lesy by se měly vyvinout v nízkorizikovou a produktivní formu přirozeného lesního společenství. Druhá věc je, že požadavky na výkonnost lesa nesmí překročit přirozenou kapacitu, tedy nelze očekávat z hlediska těžby dřeva více, než je potenciál přirozeného lesního společenstva, a nelze zavádět stromy, které rostou lépe v nepřirozeném prostředí. Třetí je princip předběžné opatrnosti a minimálních zásahů. Les je pro mě černou skříňkou, protože nemůžeme předvídat výsledek našich aktivit. To souvisí s dlouhodobostí produkce a nepředvídatelnými vlivy, jako je vývoj klimatu, a dělá princip předběžné opatrnosti velmi důležitým. Minimální zásahy znamenají minimální náklady. A to je jedním z ekonomických triků, který za tím stojí.
– Velký důraz je kladen na podporu biodiverzity.
Již na začátku jsme se rozhodli, že alespoň deset procent stromů v hospodářských lesích zůstane nevyužito jako biotopové silné stromy a mrtvé dřevo. Dosud jsme toto číslo zdvojnásobili, protože v bezzásahových referenčních plochách je jich mnohem více. Z estetického hlediska ponecháváme také obzvláště krásné stromy. Celkem 40 procent našeho území tvoří evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Asi deset procent plochy tvoří reprezentativní referenční plochy k pozorování a dokumentaci přirozeného vývoje. Tyto oblasti mají rozlohu nejméně 20 hektarů, dohromady zaujímají cca 450 hektarů lübeckých lesů.
– Koncept maximálně využívá tvořivých sil přírody. Co to znamená z pohledu lesnických činností?
Prvních 40 let po obnově nezasahujeme, protože chceme, aby se stromy samy strukturovaly a diferencovaly. Po 40–50 letech je vidět, které stromy jsou opravdu silné a vitální, a lesník má představu, jaká je v dané chvíli struktura lesa a co může podpořit. Poté zasahujeme způsobem probírek se zájmem o zlepšení stavu lesa, a to jen dvakrát nebo třikrát v prvních 100 letech. Pro srovnání běžný německý lesník zasahuje 20 až 25krát za 100 let, my jen dvakrát nebo třikrát, tedy 1/10. Po této periodě se les začne vyvíjet do formy trvale tvořivého lesa (Dauerwaldu) a těžit se budou individuální staré a komerčně cenné stromy.
Ukázka kompetice a diferenciace dubu, revír Behlendorf.
– Jak náročný je koncept na personál?
Když jsem s tímto projektem začínal, bylo jasné, že snížíme intenzitu vstupů. Zaměstnanci jako lesní dělníci měli samozřejmě obavy, že už nebudou potřeba. Naší povinností ale bylo se o ně postarat, nikdo nepřišel o práci. Opravdu jsme snížili vstupy asi o 50 procent oproti dřívějšku, a to hlavně s ohledem na fyzicky pracující lidi – rozhodl jsem se od začátku těžit jen polovinu přírůstu, protože jsme chtěli mít v budoucnu větší zásoby a větší přirozenost. Ve veřejné organizaci, jako jsou městské lesy, ovšem nejde jen o těžbu či stavbu cest, ale máte spoustu dalších činností, které veřejnost poptává. Potřebovali jsme také více lidí na sledování vývoje v referenčních oblastech i na celém území. Máme dohromady asi 25 lidí, z toho je 14–15 lesních dělníků a okolo 10 pracovníků v administrativě a v oblasti lesního hospodářství/managementu.
– Můžete ve stručnosti přiblížit management zvěře?
Když jsem sem přišel, odlovy byly stanoveny mezi pěti a sedmi srnci na kilometr čtvereční za rok. Připravil jsem nové plány na třikrát větší odlov. Rozhodovací orgány to ale nepovolily, a tak jsem šel k soudu. Nechal jsem udělat průzkum, jak velkou část kapacity lesa ztratíme při současné výši odlovu, a spočítal jsem, kolik milionů marek jsme v deficitu kvůli nadměrným stavům zvěře. Ministerstvo zemědělství a lesů (spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko) pak rozhodlo lov povolit, protože se obávalo prohry u soudu. Problém je, že tady ve Šlesvicko-Holštýnsku máme podíl plochy lesních porostů jenom 10–11 procent, průměr v Německu je totiž 33 procent. Vzhledem k našemu rozdělení lesa v Lübecku bychom mohli střílet, kolik chceme, ale jsme obklopeni ostatními lesy a poli, které jsou v dnešní době celoročně zelené, hnojí se, takže máme vysokou úživnost půdy, jejíž kapacita umožňuje výrazně vyšší populační hustotu zvěře. Polovinu revíru máme ve vlastní režii, abychom zůstali myslivecky zdatní a ukázali nejlepší způsoby lovu. Druhá půlka je propachtovaná. Dříve byl pacht na 10 nebo 12 let, ale jakmile pachtýři dostali licenci, přestali mít zájem intenzivně střílet a starali se spíše o paroží. Proto jsem potom systém pachtu zastavil a nyní mají licenci na jeden rok, a když se řídí našimi představami, automaticky se jim prodlužuje na další rok.
Ekonomika hospodaření
– Ekologie zajišťuje ekonomiku, zní jedno z vašich mott. Můžete srovnat co do nákladů a výnosů tento způsob hospodaření s konvenčním hospodařením lesů věkových tříd?
Ve svém profesním životě jsem působil v rámci mezinárodní spolupráce asi ve 30 různých zemích. Z toho dva roky v Brazílii, zejména v Amazonii, kam jsem byl pozván, abych se zabýval pěstováním lesa v přirozených tropických lesích. Ale já jsem měl doktorát z lesnické ekonomie, ne z ekologie. To se však ukázalo být pravým důvodem, protože v Brazílii vás nikdo neposlouchal, pokud jste neuměli vysvětlit ekologii ekonomickými čísly. Museli jsme své ekologické záměry přeložit do čísel a počtů, je to kapitalistická země. Když jsem se vrátil do Německa, zjistil jsem, že je to stejné. Snažil jsem se pochopit, co je příčinou toho, že lesnictví v Německu v té době (v 70. a zejména 80. letech) bylo tolik deficitní, především u veřejných lesů. Zjistil jsem, že je to proto, že stále bojují proti přírodě a nevyužívají k hospodaření sil přírody, které jsou zadarmo. Ekologie dělá ekonomiku, takže jednoduchá rada zní: nechat v lese přírodu co nejvíce pracovat. Má za sebou 300 milionů let zkušeností, orientuje se na přežití a přežití znamená hlavně maximální produktivitu organické hmoty. A my chceme organickou hmotu – dřevo. Takže příroda pracuje zcela v našem smyslu. Protiargument z oboru zněl, že stromy porostou ve špatné kvalitě. Ale my jsme pak mohli dokázat, že nejvyšší kvalita je právě v přírodním lese. Je to logické, konkurence nutí stromy růst co nejvýše, nutí je vyvětvovat a přežijí jen nejsilnější. Máte tak vitální, silné, vysoké a kvalitní stromy, pokud do lesa nezasahujete. My však zasahovat musíme, protože chceme vytěžit dřevo. Měli bychom se proto omezit hlavně na těžbu velmi opatrným způsobem.
Průměrná hodnota prodaného dřeva se zvýšila z přibližně 60 €/m³ na začátku koncepce na současných přibližně 90 €/m³. Hlavním důvodem je minimalizace těžby v mladších porostech s nízkou cenou dřeva, ale především výběrová těžba starších, hodnotnějších stromů nad vysokými cílovými průměry. Zároveň se podařilo snížit náklady na údržbu a první prořezávky na nulu a minimalizovat náklady na opravu rizik.
Přijetí konceptu odbornou a laickou veřejností
– V době, kdy byl koncept vytvořen, jste očekával odmítnutí ze strany lesnické veřejnosti. Jaké byly reakce po představení koncepce v roce 1994 jako oficiálního plánu hospodaření lesů města Lübeck?
Reakce představovaly opravdu až agresivní vymezení se proti konceptu. V Německu je lesnický sektor velmi konzervativní, stejně tak možná v České republice. Lesní služba v Německu, tak jak původně začala před 200 lety, je odvozena z armády. V lesnictví přetrvávají návyky autoritářství, hierarchie a militarismu. Typická reakce zněla: tak mladý muž v malé lesní jednotce nemůže znát pravdu, my známe pravdu. A přišla tvrdá odpověď ze strany oficiálních organizací v lesnictví. Státní lesy zaslaly dopis starostovi města Lübeck, že se mě má zbavit a vypovědět mi smlouvu, protože nechápu, co je to lesnictví. Ale já jsem před veřejností v Lübecku tento koncept obhájil. Město Lübeck je vlastníkem lesa a v obhospodařování lesů není závislé na státu, podléhá samozřejmě platným zákonům. O přijetí konceptu rozhodl jednomyslně lübecký Parlament. Pro lesnickou obec bylo velmi těžké pochopit, že vlastník lesa má ve svých cílech volnost. Druhá věc byla, že spolu se zveřejněním této koncepce v roce 1994 za mnou přišli zástupci německého Greenpeace a řekli, že za mým konceptem stojí. Předtím bylo Greenpeace proti kácení stromů. A teď řekli: ano, kácejte stromy, ale v rámci tohoto konceptu. Postavila se za mě kompletní komunita nevládních organizací nejenom v Německu, ale Greenpeace se rozhodlo, že tento koncept udělá v zásadě obecný pro Greenpeace na celém světě. Přišli s určitou asertivitou do této situace a řekli, že pokud se lesnická obec pokusí projekt v Lübecku „zabít", tak vystoupí a otevřou velmi tvrdou diskuzi o ekologii a moderním lese.
Pohled dovnitř a na koruny vysoce produkčního porostu buku, revír Behlendorfu.
– Když se za vás nakonec postavily ekologické skupiny, pomohlo vám to, nebo se ještě více zvýšilo napětí mezi lesníky a vámi?
To je dobrá otázka. Kdybych neměl podporu nevládních organizací, tak bychom tady dneska nebyli. Bylo velmi obtížné takový koncept propagovat. Měl jsem na výběr, mohl jsem to udělat sám bez podpory nevládních organizací, a to pouze zde v Lübecku, ale čelil bych neustálému tlaku ze strany státních lesů a velkých soukromých majetků. A nikdo by tento koncept neznal. Dodnes je ale agresivita proti konceptu ze strany konzervativních lesníků vysoká. Protože oni nevidí mě, vidí především kulisy nevládních organizací, které vnímají jako nepřátele. Víte, jde o velmi obtížnou situaci. Je to psychologická situace, ne skutečná diskuze o faktech.
Děkujeme za rozhovor (15. 6. 2022), Petra Kulhanová a František Viktorin
Foto: redakce
Celý rozhovor a reportáž z městských lesů v Lübecku najdete v srpnovém čísle Lesnické práce
Děkujeme za rozhovor (15. 6. 2022), Petra Kulhanová a František Viktorin Foto: redakce