Vytisknout stránku

Douglaska využívá vodu z hlubší vrstvy půdy než smrk

Jednou z perspektivních dřevin, na jejíž výzkum se zaměřují vědci, je douglaska tisolistá. Mohla by totiž při obnově lesů po kůrovcové kalamitě alespoň částečně nahradit chřadnoucí smrk. Proto mají informace o vodním režimu douglasky a smrku mimořádný význam, také kvůli klimatickým výkyvům hrozícím povodněmi a suchem. Douglasku je navíc popisována jako dřevina s vyššími nároky na živiny a příznivějšími melioračními účinky na půdu oproti smrku ztepilému.

Foto: VÚLHM Foto: VÚLHM

Výzkumem douglasky tisolisté se dlouhodobě zabývají vědci z Výzkumné stanice v Opočně, VÚLHM, v. v. i., a své poslední poznatky zveřejnili v článku „Douglaska využívá vodu z hlubší vrstvy půdy než smrk“, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2022.

Ve své práci porovnávali vlhkost svrchních vrstev půdy mladého douglaskového (DG) porostu s příměsí buku (BK) a mladého smrkového (SM) porostu s příměsí modřínu (MD) a borovice (BO). Srovnání provedli pro svrchní vrstvu půdy 0–35 cm. Informace ze svrchní půdní vrstvy jsou důležité, protože asi tři čtvrtiny úbytku obsahu vody z celého půdního profilu pocházejí právě z této svrchní vrstvy půdy.

Foto: VÚLHM

Vědci svůj výzkum prováděli na dvou pokusných plochách. Plocha Bystré o výměře 2,2 ha se nachází v přírodní lesní oblasti – PLO 26 (Předhoří Orlických hor) v katastrálním území obce Bystré, v nadmořské výšce 510 m, na mírném svahu se sklonem 15 %. Průměrné roční srážky činí 721 mm, průměrná teplota vzduchu je 8,4 °C. Plocha Čermná také leží v PLO 26 – Předhoří Orlických hor, v nadmořské výšce 500 m, na příkrém svahu se sklonem 44 %. Průměrné roční srážky činí 830 mm, průměrná teplota vzduchu je 8,0 °C.

Mezi hlavní výsledky výzkumu patří tato zjištění:

Dospělý SM jako hlavní dřevina spotřebovává ze svrchní vrstvy půdy ve vegetačním období více vody a vysušuje ji více než dospělá DG.

DG má oproti SM příznivější účinky na acidifikaci půdy a zlepšování humusových forem.

V mimovegetačním období opustilo, převážně odtokem, svrchní vrstvu půdy (0–35 cm) v DG porostu 33 % a ve SM porostu 80 % srážek volné plochy.

DG si v mimovegetační době vytvářela zásoby vody ve dřevě na evapotranspiraci pro sušší předletní a letní období.

DG jako hlavní dřevina v mimovegetačním období méně doplňuje podzemní vody než SM.

DG v mimovegetačním období pravděpodobně dokáže redistribuovat vodu z povrchové vrstvy půdy do kmene a větví jako zásobu využitelnou v sušší vegetační sezóně.

Ve vegetačním období pak douglaska jako hlavní dřevina bude spotřebovávat méně vody ze svrchní vrstvy půdy a méně ji vysušovat než smrk.

Množství srážek přicházející k povrchu půdy pod DG porostem s BK je pro vlhkost půdy velmi významné. Intercepce DG představuje 30 %, BK 14 % a jejich směsi 19 % srážek volné plochy.

V mladých 10letých směsích čerpaly jehličnany douglaska a smrk vodu v průměru z hlubších půdních vrstev než listnáče buk a dub. Nicméně při intenzivní kompetici se zvyšujícím se podílem jehličnanů buk čerpá vodu z progresivně hlubších půdních vrstev.

Pro zajímavost lze uvést výzkum vědců v Britské Kolumbii, kteří zjistili příznivé meliorační působení u směsi javoru velkolistého s douglaskou. Javor živil douglasku svými podkorunovými srážkami a stokem po kmeni (živiny + voda). Javor působil příznivě také na půdní úrodnost a podporoval produktivitu jehličnanů, později i jejich sukcesi, která následovala při ústupu javoru velkolistého.

Foto: VÚLHM

V jiném výzkumu vědci v Oregonu prováděli převod jehličnatého smíšeného starého lesa na DG kultury a zjistili zde velký účinek na letní průtoky. Průměrný denní průtok v létě (červenec až září) v povodích se 34- až 43letými výsadbami douglasky byl o 50 % nižší než průtok z referenčních povodí se 150 až 500 let starými lesy s dominující douglaskou, tsugou západní a dalšími koniferami.

Je to argument pro tvrzení, že hydrologicky funkční les „dozrává“ až po 100 letech.

Mladé stromy měly větší výčetní základnu, a tudíž vyšší mízní tok a transpirační proud na jednotku plochy výčetní základny. Měly i větší listovou plochu a menší schopnost omezit transpiraci než staré DG, a to zvláště v suchém létě. Z mladších porostů se snižuje průtok a zmenšuje se také ohřev odtékající vody.

Tato ovlivnění se přitom mohou dále promítnout i do velkých povodí. Nastalé změny průtoků pak mohou být v povodí velkých řek mylně interpretovány jako působení klimatické změny.

Článek vznikl při řešení výzkumného projektu NAZV QK1810415 „Vliv dřevinné skladby a struktury lesních porostů na mikroklima a hydrologické poměry v krajině“.

Článek je ke stažení zde

TZ VÚLHM

 

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)