LESNICKÁ PRÁCE - ÚNOR 2023
OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA:
– Na post ředitele jste přišel z vědecko-výzkumné sféry. Jak velká to byla změna z pozice výzkumníka usednout do manažerské židle? A znamenala například i názorovou změnu v některých oblastech týkajících se lesního hospodářství?
Je pravda, že jsem přišel z vědecko-výzkumné sféry, ale v provozním lesnictví a taxaci jsem strávil roky před akademickou dráhou. Změna to samozřejmě byla ve stylu a typu práce a souvisela především se změnou myšlení. Nemůžete se do věcí zahloubávat tak jako ve vědeckém projektu, musíte umět řešit a rozhodovat mnohem větší spektrum otázek. Na druhou stranu člověk nesmí rezignovat na promýšlení dlouhodobých záležitostí. Operativní manažerská rozhodnutí musí být založena na dlouhodobé vizi. Pořád sleduji nové věci ve vědě v lesnických oborech, ekologii, ekonomice. Nebaví mě mainstreamové lesnictví. To ale vůbec neznamená, že bych proti němu něco měl. My ho pochopitelně potřebujeme, ale mě baví hledat nové věci a to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se přihlásil do konkurzu na ředitele ŠLP Křtiny. Podnik byl v roce 1923 založen otci zakladateli – takzvanou „velkou pětkou“ profesorů – a ti, slovy profesora Haši, ustanovili podnik s tím, že bude „klinikou“ nových postupů v lesnictví.
Co se týká názorových změn, jsem konzistentní v obecném pohledu na to, kam by mělo lesnictví směřovat, a v hlubokém přesvědčení o přírodě blízkém hospodaření v celé pestré šíři jeho konceptů a variet jako nejvhodnějším způsobu nakládání s lesem do budoucna. Ale samozřejmě jsem došel i k názorovým úpravám. Třeba v tom, jak rychle lze některé věci realizovat. Protože ve vědě si neuvědomujete, že když chcete změnit nějaký pěstební systém, nese to s sebou i např. úpravu norem, obchodních modelů atd. Tedy je potřeba nové věci nejdříve vyzkoušet na pokusné ploše, potom na poloprovozní a následně na provozní úrovni, což chce svůj čas.
– Současné příspěvky, zejména kůrovcové platby, jsou těžce podhodnocené a lesnictví budoucnosti by mělo mít stejnou relevanci, jako má zemědělství, uvedl jste v roce 2020. Jak si podle vás lesnictví může zajistit stejnou politickou podporu jako zemědělství?
České zemědělství je specifické tím, že ho ovládá několik oligarchů, kteří mají neskutečný politický vliv. A když je problém (tedy zdánlivě málo peněz), zemědělec vyjede do ulic s kombajny a traktory, pohrozí nedostatkem potravin a má vyjednáno. Pokud lesníci vyjedou do ulic, asi to nebude tak účinné, protože jediným vlastnickým oligarchou lesů je u nás stát. Ale především, my jsme si nevyjednali smlouvu se společností. Protože je jednodušší postrašit nedostatkem potravin nebo jejich zdražením – a většině společnosti tím pádem nevadí devastace zemědělské půdy, biodiverzita blížící se nule na našich polích, zničený vodní režim atd. Lidé se zlobí na lesníky za kalamitní holiny (tímto holiny neobhajuji), ale proti zničeným zemědělským půdám se ozývá sem tam slabý hlas. My jsme ti, po kterých Evropská unie chce všechny benefity ekosystémových služeb, které nemůže dodat zemědělství, ale my jsme dosud dostatečně nevysvětlili společnosti, že to něco stojí. A protože oligarcha je v případě lesů stát, tak nemůžeme čekat, že s menšinou nás, nestátních vlastníků, půjde protestovat. Náš hlas může být silný ne počtem hektarů, ale tím, že bude moderní a pozitivní a nabídne nejenom kvalitní dříví, ale i další služby společnosti, které zemědělství nabídnout nemůže (alespoň ne to současné většinové). Ale potom to vyžaduje změnu přístupu i od nás.
Celý rozhovor si můžete přečíst v únorové Lesnické práci, která vyhází v prvním únorovém týdnu.