Chov jelenů má slibnou perspektivu (Zemědělec)

Uběhlo již třicet let od založení prvních farmových chovů jelenovitých v České republice. Od roku 1999, kdy se zvěř chovaná na farmách legislativně řadí mezi hospodářská zvířata, je o nový obor živočišné prvovýroby zájem. S dalšími změnami veterinární legislativy, která od počátku letošního roku umožňuje porážet farmovou zvěř pro spotřebu v domácnosti chovatele, se tomuto sektoru zemědělství nabízí slibná budoucnost.

V současné době se asi ve 400 domácích farmách chová okolo deseti tisíc zvířat. Z tohoto počtu více než 60 % připadá na daňky skvrnité, u jelenů lesních je populace na úrovni 30 % z celkových stavů a o zbývající podíl farmově chovaných zvířat se ještě dělí mufloni a divoká prasata.
Zájem o chov výše zmiňovaných druhů zvěře na farmách mezi našimi chovateli vyústil v roce 1992 v založení Asociace farmových chovů jelenovitých, která má v současné době okolo 150 členů. "Za dobu existence jsme navázali kontakty s chovateli v řadě evropských zemí, které zvláště od našeho přijetí do Federace evropských asociací farmových chovů jelenovitých v roce 1997 významně přispěly k rozvoji mezinárodní spolupráce. Úzce spolupracujeme například již řadu let s bavorskými a rakouskými farmáři a v poslední době také s chovateli na Slovensku v Polsku, Maďarsku i dalších zemích Evropské unie," uvedl prezident asociace Ing. Václav Pařízek.

Vše začalo na Novém Zélandu
Na počátku je však třeba zdůraznit, že s moderním pojetím chovu jelenovitých na farmách začali chovatelé na Novém Zélandu již asi před padesáti lety. Investovali nejen do technologií a kvality plemenných zvířat, která jsou původem z Evropy, ale také do propagace masa a výrobků z farmově chované zvěře. A s využíváním metod řízené reprodukce, tedy inseminace a embryotransferu, se dostali na podobnou úroveň jako naši chovatelé skotu a prasat. Přísnou selekcí podle stanovených plemenných hodnot novozélandští farmáři vyšlechtili vysoce užitková zvířata, a to jak z pohledu kvality masa, tak pantů i zralého paroží.
Příklad z Nového Zélandu inspiroval chovatele po celém světě. Například v Evropě se dnes chová na farmách asi půl milionu zvířat, z nichž přibližně dvě třetiny (66 %) představují daňci.
Pokud jde o početní stavy v sousedních zemích, v Rakousku evidují 1530 farmových chovů s počtem 36 tisíc zvířat; největší koncentrace okolo 500 farem je v Horním Rakousku. Z celkového počtu asi šesti tisíc farmových chovů v Německu, kde se v rámci této kategorie chová asi 112 000 plemenných zvířat, je nejvíce farem v Bavorsku. Na 2234 farmách tam chovají 48 000 zvířat.
U našich severních sousedů v Polsku začali s farmovým chovem prakticky až po založení asociace teprve před pěti lety. Během té doby vyrostlo na 200 farem, kde se chová něco mezi 18 až 20 tisíci kusy farmové zvěře. A podle vývoje, který směřuje k budování nejen velkých farem, ale i jatečních provozů, se zdá, že polští farmáři budou s jelením a daňčím masem brzy dobývat evropské trhy.
"Příznivá situace je také v České republice, kde se asi na 188 farmách chová 6176 daňků skvrnitých, na osmdesáti farmách evidují 2993 jelenů lesních, dalších 49 farem vykazuje 706 muflonů a 17 farem 171 kusů divokých prasat. Většina zvířat samičí populace bývá základem nových farem nejen u nás, ale i v zahraničí, například v Polsku nebo některých pobaltských zemích. Farem ale přibývá a mimo produkci chovných zvířat je třeba vzít v úvahu i kvalitní maso, které svým nutričním složením splňuje nároky moderní výživy," spokojeně konstatoval první muž asociace.

Naděje pro zařazení do ekologického režimu
Farmové chovy zvěře se staly součástí Evropskou unií podporovaných aktivit na venkově, zahrnujících mimo jiné i agroturistiku. Jejich základní význam spočívá v údržbě krajiny pastvou trvalých travních porostů, kterých se snižujícími se stavy tradičních hospodářských zvířat stále přibývá. Úměrně tomuto stavu se zvyšují i počty farem, které vedle produkce plemenných zvířat nabízejí i kvalitní maso.
Vždyť farmář je schopen garantovat nejen původ a věk poraženého zvířete, ale také bezpečnost produktu. Nezanedbatelnou výhodou je i to, že maso zvěře z farem lze na rozdíl od zvěřiny dodávat do tržní sítě čerstvé po celý rok bez omezení. Jednoduše proto, že farmář si může porážku naplánovat, aniž by se musel ohlížet na dobu hájení, která skýtá zvěři ve volnosti ochranu v době kladení a odchovu mláďat.
V neposlední řadě je to i výživa farmově chovaných zvířat postavená na využití přirozených zdrojů krmiv, jejímž výsledkem je maso v biokvalitě. Vzhledem k věku porážených zvířat (u daňků v 15 až 18 měsících, u jelenů již od šesti měsíců) si maso s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, a naopak vysokým obsahem bílkovin, omega-3 mastných kyselin a železa zachovává velmi jemnou strukturu.
"Chovatelé, kteří se začínají orientovat na produkci masa, přecházejí na chov jelenů, u nichž se vzhledem k rychlejšímu obratu stáda dostávají na lepší ekonomiku chovu. Hotely mají zájem o čerstvou surovinu a produkce z farmových chovů tak umožňuje suplovat sezónní výpadek zvěřiny. Pokud vezmene v úvahu poměr pohlaví ve stádu a z narozených odečteme zvířata, která budou zařazena dále do chovu, pak jsme schopni dodat minimálně pět tisíc kusů k poražení. Naším cílem je po vzoru německých farmářů nabízet produkci ze dvora. Někteří chovatelé farmové zvěře již investovali nemalé finanční prostředky do vybavení bouráren odpovídajícím evropským legislativním požadavkům. Nabízí se tak možnost zaplnit mezeru po produktech farmově chovaných zvířat na trhu, a to jak v podobě masa, tak i specialit pro studenou kuchyni. Přestože na farmách chovaná zvěř téměř splňuje požadavky ekologického chovu, domácí legislativa se zařazením zvěře z farem do zmiňovaného režimu zatím nepočítá. Nezbývá, než počkat na úředníky v Bruselu, kteří vyhlášku na toto téma již připravují," posteskl si na závěr Ing. Václav Pařízek.