Vladimíre, stále nevím zda jste na příjmu, potvrďte, zda to chřadnutí jste už objevil.

Vladimíre, chřadnutí jedle je pod článkem zmizí část kleče.

Dobrý den, pane Buršíku, vrátil jsem se z cest a hned se jdu podívat na to chřadnutí jedle. První díl jsem už našel, jsem opravdu zvědavý.

pokračování 
Konečně polesný Uhlář na Čeladné připomíná účinek sněhového krytu za třeskutých mrazů, jež poškodily nezakryté části stromové. 
Myslím, že výsledek akce dotazníkové není uspokojivý. Odůvodňuji to nedostatkem zpráv z oblastí,kde není lesů státních. Slovensko nepřispělo vůbec pozorováním o lesích obecních a soukromých, ačkoliv oplývají namnoze jedlinami. Také Morava mohla přispět kladně, ale je zastoupena pouze zpávami zápornými ( Strážnice - Bzenec, Telč). 
Akce neuspokojila našich nadějí také proto, že německý pojem Tannensterben byl chápán, jako vymírání čili mizení jedle v lesním hospodářství následkem holých sečí a záliby ve smrku. Jinde zas upíraly se zraky jedině ke kruté zimě začátkem r.1929 a nemyslelo se na chorobu chronickou vůbec. Konečně viděli někteří v dotazníku povšechný zájem statistický o výskytu jedlových souší v posledních letech. 
Úsudky o chřadnutí jedle v ČSR jsou tedy velmi rozmanitého obsahu. 
Nejčastější příčina chřadnutí hledá se v náhlém prosvětlení. Je naznačena u Hořiněvsi a Chudoslavic (řed.Praha), u Jaroměřic (Třeboň), u Rybniště (Liberec), v polesí Tichý (Užhorod), u školního statku Adamova, u Hluboké, Čížkova, Doubice, Petrohradu. Na tutéž příčinu poukazuje i r.Riedl. Můžeme však zjistiti především, že velké oblasti jedlové zůstaly zcela uchráněny. Jsou to hlavně Banská Bystrica a Žarnovice, Buština, Rachovo, ve Slezku Jeseníky a Hlučínsko. Připojme k tomu celou řadu lesních oblastí, kde zánik jedle byl pozorován teprv od r.1929 a zbyde nám vědomí, že postiženy jsou vlastně nejvíce Čechy, nejvíce ne ve smyslu rozlohy jedlin chřadnoucích, nýbrž ve smyslu chorobového stupně. Nelze arci dobře rozeznati, jedná-li se o chorobu chronickou a přesné symptomy toho, co sluje Tannensterben, nebo jen o větší výskyt jedlových souší. Ubývání podílu jedlového v našich porostech následkem sečí holé a všech s ní spojených zásad hospodářských zařaditi třeba pod heslo "hubení jedle ", ale ne pod chřadnutí. (ing.Nechleba) 
Buršík - pokračování příště)

pokračování... 
Nelze opomenouti dalších úvah, jež připojeny jsou ke zprávám o lesích navarovských a křivoklátských. Ing.Vaníček v Navarově odlišuje přesně účinky mrazu v r.1929 od chřadnutí trvalého a praví o tomto: zdálo by se, že jedle a buk mizí prostě dnešním způsobem hospodaření vysazováním smrku; leč to je pouze jediná příčina, neboť v posledních desetiletích lze pozorovati zřejmé vymírání již stávajících skupin jedlových nebo přimíšených jedlových jedinců a jsou obtíže při pěstování mladých jedlí. Domníval jsem se dříve, že usychání jedlí bylo následkem nedostatku spodiny, takže když dosáhla jedle určitého věku a hmoty, nenalezla, narazivši kořenem na skálu, dostatek živin... Krom toho jsme sváděli vysychání jedle na suché roky, tuším 1905 a 1911, po kterých se znatelně stpňovalo... Poslední dobou však zdá se mně, že ani na místech s dostatečnou spodinou a vlhkostí nelze nám vypěstovati přirozený jedlový podrost ku spokojenosti. 
Buršík pokračování příště

pokračování.... 
Podnět k soupisu chřadnoucích jedlin byl projednán ve výzkumnické poradě lesnické, načež volná sdružení s velikou ochotou se ujala akce, jejíž výsledek je v předchozích odstavcích registrován. Všimněme si tedy též významu zpráv pro výzkumný ústav lesnický. Za skutečný zisk považuji zprávy znějící záporně; neboť nebyla.li pozorována žádná choroba, nelze mluvit ani o typickém chřadnutí. Na místě druhém nás uklidňují ony oblasti, kde zánik jedlí byl pozorován teprve po kruté zimě r.1929. Kde však byly obavy dříve, nastává otázka, jedná-li se o typické chřadnutí nebo snad o churavění z příčin místních; neboť symptomy nebezpečného chřadnutí nejsou ve zprávách uváděny, z některých poznámek však vysvítá zřejmě, že pozorovatel na symptomy příslušné nemyslel, nebo jich snad neznal. Byl jsem proto nadobro zklamán článkem pana lesního rady ing.Růžičky v 6 7 čísle letošní Lesnické práce uveřejněným pod nápisem "Co je prvotní příčinou katastrofálního chřadnutí jedle? Autor přece znaky této choroby znáti mohl nejen z cizích časopisů, ale též z mého pojednání, uveřejněného v prvním sešitě Dobových spisků, ví, že jsem chorobu jedle stavěl vedle vážných neduhů jiných dřevin (topolů, jilmů, dubů ), a pokouší se oslabiti moje mínění, že občas hrozivě se hlásící chřadnutí jedle má původ v nepřiměřeném hospodaření. Pokud však lze z jeho poznámek vyčísti, nejedná se v jeho jedlinách vůbec o charakteristické chřadnutí jedle, nýbrž o krnivý vzrůst na nepříznivém stanovišti, kde hlavním nebezpečím je sucho. Je tudíž jeho článek zajímavým příspěvkem k otázce o životní odolnodti jedle, nelze jej však považovati za posudek mého pojednání, na které tolikrát se zjevnými narážkami se odvolává. Přitom však nezapoměl podotknouti - přímý zhoubný vliv přísušků na jedli jsme pozorovali přímo jak my, tak i jiní badatelé, B. i M. Nechci nikomu kaziti radost, kde se čítá mezi badatele, avšak za nutnou vlastnost badatelskou považuji také opravdovost, jež se jeviti musí stejně v rozboru myšlenek cizích, jako v přísném hodnocení myšlenek vlastních. 
pokračování příště

Jak rozebírá p.rada moje myšlenky ukazuje věta na str.257 "přichází k novému náhledu, že ne sice jednou, a hlavní a prvotní příčinou chřadnutí jedle jsou násilné hospodářské zákroky člověkovy, konkrétněji mluveno, že je to prý novodobé uvolňování sponu v jedlinách, tedy probírky" . Je pravda, nevěděl jsem, že probírka je totožná s"uvolňováním sponu" ale nevím, ještě ani do této chvíle, kde bych vinu na chřadnutí jedle byl přisuzoval probírce. Zmínku o probírce činím pouze tam, kde připomínám, že probírka Hartigova nepřekročila stupně C, takže byla nedostatečnou přípravou pro následující uvolňovací zásahy náhlou sečí clonnou. A přece p.ing.Růžička na str.259 ještě dvakrát bojuje proti své vlastní fantasii o probírkách jako domělé příčině chřadnutí. 
K hodnocení vlastních myšlenek autorových uvádím doklad z odstavce: Vodnatelnost jádra - kořeny pracují normálně a tlačí vodu do kmenů. Koruna však ztratila jehličí a proto nemůže vodu odčerpati a vypařiti. Myslím, že občasným suchem, jak pravidlem známe, je tento zjev nevysvětlitelný; předcházelo-li katastrofální sucho, sotva může kořen tlačit normálně vodu do kmene, poněvadž jí není v půdě dostatek. Nepomůže tu ani odkaz na dr.Sedlaczka, který ostatně s chorobou koruny očekává též onemocnění kořenů, tedy zastavení jejich normální práce. 
Jistě bude třeba věnovati jedli pozornost i dále a přesně sledovati, kde a za jakých okolností se vyskytuje ono typické chřadnutí, jehož znaky sestavili pozorovatelé v Německu. Pro svoje topografické znalosti domácí budeme stále doplňovat místní údaje o zdraví nebo chorobě jedle, ovšem s trvalou snahou odlišiti choroby běžné od zmíněné choroby chronické, budeme je doplňovati též o jedlinách, které v soupise hořejším uvedeny nejsou. 
Jsem přesvědčen, že mnohé jedlové oblasti československé především východněji neznají dosud chřadnutí jedle, mám pouze obavu, že tuto dřevinu "prohospodaříme" zvolna i tam, kde nechřadne a kde za ni nebude přiměřené náhrady. 
Všem, kteří přispěli k poznání nebezpečí pro naši jedli, vyslovuji srdečný dík. 
Buršík - no a to je konec dotazníkové akce, která stejně příčinu chřadnutí jedle neobjasnila. Záhadou pro nás zůstala do dnešních dní.

Opravdu bych nepodceňoval fakt, že k chřadnutí jedle docházelo především na okraji jejího přirozeného areálu rozšíření. Hlouběji do něj, tedy na východ, jihovýchod a jih, tak velké problémy zaznamenány nebyly. 
Četní autoři, kteří se jevem zabývali, neustále čekali, že jev bude dále postupovat, ale např. rumunských nebo chorvatských jedlí se prakticky nedotkl, což platí do dnešních dní. 
Skutečně bych nepodceňoval faktory typu pozdních jarních mrazíků, nízkého pH půdy či nízkého ročního úhrnu srážek. 
Faktory, které uvádí na základě dotazníkové akce Konšel, bych bral spíše jako doplňující, ty, které jsou tím "posledním" hřebíkem do rakve. Je to jen můj názor, ale opravdu by bylo dobré se podívat, v které části areálu docházelo k odumírání jedle především, a z toho vycházet.

Ono to tak s tím okrajem areálu jednoduché není. Když se podíváte na rozšíření Abies alba třeba tady!!!, tak to vypadá, že jedle je na okraji areálu víceméně všude. Holt ten areál má za sebou urputnou historii glaciálů a integlaciálů. Jedle je stejně tak na okraji areálu u nás jako na Balkáně, Pyreneje jsou úplně izolovaná enkláva, východní Karpaty jsou taky na okraji areálu. Problém je ten, že ten areál není jen výsladek klimatický. Je samozřejmě jasné, že rozšíření jedle ovlinila milióny let trvající historie, za tu dobu migrovala tam a zpět mockrát. Jsou zde migrační bariéry a do toho konkurence jiných dřevin. Takže, že dnes (přirozeně) neroste jedle třeba na Baltu nebo v jižní Skandinávii nebo ve Velké Británii není záležitost klimatická, ale spíš migrační. Stejné to je s absencí jedle ve Chřibech a v Bílých Karpatech (kromě severu).

Souhlasím s tím migračním faktorem ve Velké Británii nebo jižní Skandinávii, ale ne ve Chřibech, jižní části Bílých Karpat a podobných lokalitách. Tam jedle prostě nemá šanci, především z důvodu nízkých srážek. Např. v Chřibech naprosto nejsou klimatické podmínky k vytvoření jedlobukového LVS, tam by jedle mohla pouze místy přežívat jako příměs někde v roklinách apod. 
Musíte si uvědomit, že jedle (nejen bělokorá) je primárně horský strom mediteránního klimatu (v oblasti Středomoří také vykazuje podstatně více forem, viz např. kalábrijská vs. abruzzská jedle), adaptovaný na vysoké srážky, chladné zimy, avšak ne na silné a zejména pozdní mrazy, excesy kontinentálního klimatu a letní chlad v proudění severomořského vzduchu. Už Dannecker si všiml, že jedle bělokorá nejlépe roste na horách sousedících s teplými nížinami, které vychytávají obrovské množství letních srážek.  
Ty "pouhé" ostrovy ve východních Karpatech či na Balkáně znamenají, že tam je jedle ve vyšších nadmořských výškách, než u nás, protože níže čelí mnohem větší konkurenci. Nic však nevypovídají o vhodnosti podmínek k růstu, spíše naopak.  
Naopak souvislá plocha třeba v Německu vypovídá o tom, že tam je jedle domácí v nižších horských a podhorských polohách, které jsou zkrátka mnohem souvislejší a četnější - ve východních Karpatech i v Německu, než polohy vysokohorské. Tyto mapky jsou proto velmi ošidné. 
Rovněž pyrenejská jedle, byť její ostrůvek vypadá v té mapce skoro jako omyl, je podstatně vitálnější než např. jedle sudetská. 
 
Konšel uvádí skutečně desítky důvodů a jsou to pozorování, kterým nejde nevěřit. Nicméně: v Srbsku, Chorvatsku, Rumunsku, střední i severní Itálii, i jinde, existují stovky míst, kde je jedle vitální skoro jako u nás vrba, kde bují na holinách, kde bohatě obráží po silném obřezání větví, kde prakticky nenajdete čapí hnízda, kde většina stromů plodí co dva roky a klíčivost semen je cca 95% a kde dokonce najdete stromy, které v červnu přijdou o terminál, ale do srpna mají nový, což je v podmínkách ČR nemožné. 
Jak je toto možné? 
Jsou to polohy opravdu různé a rozhodně bych nedoporučoval přeceňovat faktory typu znečištění ovzduší - to byla taková móda 80. let minulého století, ale ve skutečnosti jedle netrpí SO2 o nic více, než smrk. 
Kyselá půda? V horách západního Norska, kam byla jedle úspěšně introdukována, není půda o nic zásaditější než v Hercyniku, čemuž napomáhá místy i 3500 mm ročních srážek. Jedli se zde však daří výborně - proč?  
Všechny mé dosavadní poznatky zatím ukazují, že jedle vyžaduje především relativně teplá a vlhká léta, ochranu před pozdními mrazy a VYSOKÉ roční srážky. Jedle nesnáší kontinentální klima, pozdní mrazy i chlad a inverzní polohy s týdny nehybným vzduchem. Především tam, kde to nemá (Německo, Hercynikum) se pak vyskytuje "jedlová nemoc". 
Není to žádná pevně ohraničená oblast, takže na jedli "někde na hranici" pak může smrtelně zapůsobit i např. jmelí nebo kuriózní faktory typu milířového kouře apod. 
Co je podstatné? 
Dokud se v našich lesích hospodařilo neholosečně, tzn. jedle byla do jisté míry chráněna před excesy kontinentálního klimatu a dalšími faktory, které jsem uvedl, tak se jí nějakým způsobem ještě dařilo. Jakmile byla "obnažena", tak se tyto faktory projevily v plné síle.

Myslím, že můžete mít pravdu. Jen mě do toho nezapadají třeba ty východní Karpaty, kde je kontinentalita větší než v hercyniku. Chřiby? Já se domnívám, že by tam jedle byla, myslím si, že to není klimatický jev, ale spíš migrační. Ostatně byla tam vysázena a nedaří se jí tam o nic méně než v sousedních Hostýnských vrších, nebo na Drahanské vrchovině nad Vyškovem (oboje vzdušnou čarou cca 30 km). Stejně tak v Bílých Karpatech jsou u Žítkové cca 80-100 let staré jedlobučiny až jedliny, kde se chová jedle přirozeně a je vitální, ačkoliv je tam původnost sporná. Prý je původní jen severně od Vláry. Ale kdo ji tam před 100 lety tolik sázel a proč, když byl k dispozici výhodnější smrk? Já jsem si s tím docela lámal hlavu, ale do archívu jsem se nedíval.

Pozor, pokud mluvíme o východních Karpatech, jde o území na styku s teplou Panonskou nížinou, a i když leží stovky km na východ, není tam kontinentalita klimatu vyšší než u nás. Kontinentalita totiž nemá ve střední Evropě průběh východ-západ, ale spíše severovýchod-jihozápad. Proto bývají často mnohem vyšší mrazy např. na Šumavě než ve slovenských Kapatech, což souvisí i s tím, že pod Šumavou jsou vysoké Alpy, které brání teplému středozemnímu vzduchu, takže v situacích, kdy je na Malé Fatře při jihovýchodním, jižním větru v lednu ráno -10 a po poledni +6, je na Chráňově při zataženu nízkou oblačností ráno -19 a po obědě -15. Východní Karpaty jsou také jižněji orientované, než Sudety. 
Rumunské Karpaty pak těží z častého přetahování středoevropských a středozemních vzdušných mas, skoro jako Dinárské hory nebo Julské Alpy. Prakticky to potom vypadá tak, že např. v pohořích Maramureš nebo Fagaraš skoro celé léto proprší. Podobně v zimě - množství sněhu je tam značné. Co je obrovskou výhodou, je to, že jsou tam podstatně méně časté a hlavně už slabší vpády mrazivého vzduchu v pozdním jaru. 
Nevím, do jaké míry byla jedle vysazována uměle na sever od Vláry. Přesně to asi už těžko dnes někdo zjistí. Znám i řadu umělých jedlin či porostů s jedlí v Chřibech a máte pravdu - jedli se tam daří. Vitality jedle z Hostýnských vrchů nebo Javorníků však nedosahuje. Zdaleka tak dobře nezmlazuje a ani stromky v oplocenkách tak dobře neodrůstají, a to ve srovnatelných klimatických podmínkách. Chřiby jsou totiž opravdu suché pohoří - v 500 m.n.m. spadne v Hostýnských vrších místy i o 250 mm ročních srážek navíc, a kromě toho mají ty srážky charakter, který jedli lépe vyhovuje - dlouhý, trvalejší déšť na zadních stranách tlakových níží, kdy se účinně projevuje nasávání vzduchu mezi Jeseníky a Beskydami, což v Chřibech, obklopených ze všech stran suchými rovinami a oddělenými od ostatních Karpat, chybí.

K východním Karpatům, ony zas dostávají snadněji studený vzduch v zimě od severovýchodu a jsou tam častěji velké mrazy i kolem -30°C. Do střední Evrpopy se pak ten studený vzduch často ani nedostane a když, tak už není tak studený. Statisitcky je -20 jistě ve východních Karpatech častěji než v Krkonoších. A přímrazky na jaře tam jsou. Ale nevím, možná máte pravdu. 
Jinak ono bylo a je tky chřadnutí smrku, jiné, ale to zdá se má souvislost s acidifikací a znečištěním (pak se do toho nabaluje kůrovec a další). Než došlo k odsíření elektráren, tak začal smrk chřadnout i v nižších pohořích, jako Broumovské stěny nebo Javoří hory, i když k tomu došlo později a méně než třeba v Jizerských horách. Ale po odsíření těch elektráren se to chřadnutí zpomalilo až zastavilo. Zda jsou důvody stejné jako u té jedle nebo ne, těžko říct. Je nutno si uvědomit, že smrk je jehličnan do značné míry příbuzný jedli a má i některé podobné vlastnosti a nároky a jisté analogie je asi nutné hledat. Úplně jiný příklad, grafióza dubu. V 80. letech to začalo vypadat, že důb půjde cestou jilmu a začne hromadně hynout. Některé stromy opravdu uschly úplně. Ale najednou nastal zlom, kdy se ta grafióza zastavila a dokonce i poškozené stromy začaly regenerovat a nyní s tím už není problém. Také nevím důvody proč. Je to sice jiná záležitost, ale je zde analogie, že ta choroba se z neznámých příčin zastavila.

Pistol Star - ano, mé poznatky z Lužických a Jizerských hor vaše slova potvrzují ve vztahu k exhalacím. Elektrárny NDR a polská Bogotyňa spalovaly ne hnědé uhlí, ale nekvalitní lignit. Své udělala zima 1978 -79 specielně Silvestr kdy z + 10 stupně bylo během 8 hodin minus 20, jehlice se nestačily uzavřít a k tomu exhalace výsledek byl -chřadnutí smrků a protože v Lužických horách, až na vyjimky - hora Jedlová - máme díky Bohu a osvíceným lesníkům kopce převážně bukové, škody nebyly tak patrné. Ale i šetření u buku ukázalo značné defoliace - listy byly poškozeny šetření výzkumného ústavu/. Jedle je zde málo, a všichni ostatně se shodují, že je jedle indikátor na kouřové škody. Tehdy byla prognóza, že za 20 let tady nebude zdravý smrk, ta se bohudíky nenaplnila, neboť část provozu u Žitavy byla pozastavena a Poláci rovněž provedli opatření. Současný zdravotní stav bukových porostů je dobrý, u smrku bylo zvláště na Českolipské straně zaznamenáno žloutnutí smrku, příčina nebyla zjištěna. 
Ale i zdravotní stav smrku doznal podstatného zlepšení za posledních 20 let.

Máte pravdu, že za posledních 20 let se zdravotní stav smrku mnohde zlepšil, ale to žloutnutí śe vyskytuje na mnohých místech pořád. Zajímavé je, že autochotnní staré porosty jsou zasaženy mnohem méně, stejně jako porosty při hranici lesa. Spíš to odnášejí umělé lesníkem vysázené smrčiny v nižších polohách (tak 600-1200 m n.m.). Těžko říct proč. Samozřejmě, takové žloutnoucí porosty jsou pak náchylnější ke kůrovci. Ve velkých horách typu Králický Sněžník, Krkonoše kůrovcovo imisní alamity postupujéí osdola nahoru, což je taky zajímavé, normálně by to mělo být obráceně a o něčem to taky svědčí. 
Jinak u jedle je ještě jeden zajímavý fenomén, a to obrovský regionální rozdíly v její zastoupení. Jsou kraje, kde je raritou a vedle toho kraje, kde je běžná. Teď ale neymslím na rozdíly v potenciálně přirozené vegeatci, ale reálné a současné, a to i na stanovištích, kde by normálně neměly být takové rozdíly v jejím zasoupení, Zřejmě to je dané rozdílným hospodařením na ůrzných panstvích, někde to pro jedli bylo nepříznivé i před 100 lety. Ale u jiných dřevin, třeba buk, smrk, tak veliké regionýální rozdíly nejsou.

To nejsou jen rozdíly mezi regiony, ale i v rámci jednotlivých regionů. Důvodem je kromě např. osvícenosti/tuposti vlastníka také struktura vlastnictví jako taková. Čisté jedliny, resp. porosty s vysokým zastoupením jedle, se zachovaly většinou v bývalých selských lesích, kde se hospodařilo striktně výběrným způsobem. Naproti tomu lesy velkých vlastníků (zejména šlechty) se většinou těžily a obnovovaly velkoplošně, takže i když jde dnes např. o bučiny, jsou to bučiny jednověké, resp. s velmi krátkou obnovní dobou. Jedli nevytlačilo jenom smrkaření, ale především velkoplošné lesní hospodaření jako takové. 
Pokud jde o jedli, tak tam vládla mezi řadou významných vlastníků lesních pozemků, šlechtické nevyjímaje, vůči jedli doslova nenávist. Hezky je to zdokumentováno např. v knize J. Veškrny Ze zápisníku lesníka.

Ta mapka má drobné mouchy, naři ten jazyk be z jedle z Moravy do Čech je asi špatně, má to býd v Čechách izolovaný bezjedlový ostrov atd. Co se týče chřeadnutí, tak já bych sázel na acidifikaci a celkově znečištění průmyslem, spolu s nepříznivým substrátem, který v ČR převažuje. Zajímavé by bylo si najít, jestli se chřadnutí projevovalo i na vápenci. Pokud ne nebo bylo nižší, tak by to o něčem svědčilo.

pokračování... 
Velmi podrobnou zprávu o vymírání jedle na Křivoklátsku podává p.lesmistr Jan Šnóbl v Bukové, který chce se zabývati ještě dalšími rozbory. Na důkaz, že odumírání jedle bylo na Křivoklátsku pozorováno již před 120 lety, uvádí deliberační protokol z r.1810, v němž mimo jiné různé otázky lesního hospodářství dostala se na přetřes též přirozená obnova jedle. Lesmistr Alstner poukázal tam na škodlivý účinek milířového kouře, kdežto taxátor Jan Bohutínský škodlivost milířů popírá, odvolávaje se na úsudek královské ekonomické vlastenecké společnosti v Praze, jež za původ usychání jedlí považuje a/ zlé účinky povětrnostní b/ špatné vlastnosti půdy c/ špatné zacházení s lesem. Třetí bod pak objasňuje Bohutínský nadměrným prosvětlením a nadělání děr v porostech, lámáním větví, těžením smůly a jiným zraňováním stromů, častým odběrem hrabanky, nepřiměřeným zakládáním pasek proti světovým stranám. Nezabývali se tedy chřadnutím jedle před 100 lety pouze jednotliví lesníci, nýbrž také učenné společnost. 
pokračování příště

Lesmistr Šnobl vykonal též rozbor 12 úrovňových jedlí, aby zjistil průběh jejich přírůstu. A tu se jeví zajímavý obraz bujného vzrůstu v mládí, které však poměrně často ochabuje, takže místo známé křivky v mládí ležaté, pak příkře vystupující mezi 20 a 80 rokem jeví se křivka hned z počátku vypouklá a brzy klesající. Srovnání s výnosovými diagramy je ovšem poněkud nepřiléhavé, protože průběh křivky výnosové je závislý od přírůstu a proměnlivého počtu kmenů. 
Lesmistr Šnobl objasňuje vzrůst jedlí analyzovaných poznámkou: zjistili jsme, že v minulých 40 letech nezacházelo se s porosty jedlovými tak, jak toho vyžadují. Právě asi od té doby před 40 lety začalo se v důsledku finanční tísně majitele silně probírati, takže se v mnoha porostech porušilo zakmenění tak, že kleslo na ředinu. Uváděje pak myšlenku prof.Komárka, že jedle je dřevinou vymírající z vnitřních příčin fysiologických snad úbytkem původně vlhčích stanovišť, odpovídá: my bychom hledali hlavní příčinu usychání naší jedle v přílišném porušení zápoje, tedy v nemírných probírkách, kde stromy uvyklé zápoji byly náhle vydány v šanc slunci a větru. 
Buršík - pokračování příště

To jsou velmi zajímavé informace.  
Opravdu se zdá, že jev byl (je) mnohem víc rozvinut v Čechách než na Moravě, resp. v hercynské, než karpatské oblasti. V JV části Německa, v oblasti nějakých 100, 150 km západně, jihozápadně od Aše, docházelo k samovolnému ústupu jedle prý už v 18. století. Rozdíly mezi vitalitou jedle např. šumavské a beskydské jsou známy i dnes a poměrně přesně zdokumentovány (viz např. můj odkaz na LP nedávno uvedený). Projevují se prakticky ve všem: v přírůstu, hmotnatosti,počtu ročníků jehlic, nástupu čapích hnízd, odolnosti na různé stresové faktory. 
Zajímavé ovšem je i to, co uvádí Antares pro Francii a co bych doplnil pro Balkán a severní Středomoří, ale i tak exotické destinace, jako je západní Norsko, kam byla jedle uměle zavedena a kde velmi dobře prospívá: v těchto oblastech není a nebylo umírání jedle téměř nikde pozorováno a rozdíl mezi vitalitou jedle v Beskydech a v Dinárském pohoří nebo pohoří Fagaraš je snad ještě větší než mezi jedlí krušnohorskou a beskydskou. 
 
Jaké můžou být důvody? Jistě to budou špatné, pochybné lesnické zásahy - holoseče, příliš rychlé uvolňování nárostů, poškozování kmenů při okolní těžbě. Holoseč je skutečně zločin, za který by měli dotyční, pokud ho provedou v porostu se zastoupením jedle, jít okamžitě z práce. Snad ta doba jednou nastane!  
Decimování nárostu zvěří, kdy se do rostlin dostanou ranami infekce, jistě taky. Obrovský vliv hraje samozřejmě genetická informace - tu má jedle u nás oproti jiným domácím dřevinám velmi úzkou, což je dáno historií její cesty přes Alpy v poledové době. 
 
Zdůraznil bych ale jednu věc, na kterou se zapomíná a která podle mě také hraje nezanedbatelnou roli: vliv počasí, resp. klimatu. 
Když se podíváte na všechny ty oblasti, kde se jedli relativně či velmi dobře daří a porovnáte je s těmi méně úspěšnými, zjistíte pár zajímavých věcí: 
 
- především: východní část Německa, velká část Čech, ale také např. JV Francie, bývají začátkem jara, kdy je jedle už narašená, častěji než jiné oblasti postihované pozdními mrazy. O tom, jak jsou rašící jedlové výhonky citlivé už i na -0,5 st. C po dobu 2 hodin, nemá cenu psát. V západních Čechách či oblastech nad Norimberkem nejsou výjimkou ani červnové mrazíky. V jejich důsledku jedle ztratí přírůstky toho roku a nové už nevytvoří, pouze pupeny. Pokud se to opakuje, trpí trvalým stresem, který vede k různým deformacím a obrovskému poklesu její konkurenční síly. 
 
- nízký roční úhrn srážek, především ve vegetačním období. Je zcela běžné, že horské polohy západních Čech mají v 1000 m.n.m. roční úhrny na úrovni nějakých 500 - 600 m.n.m. v západních Karpatech, přičemž v pohořích Balkánu, západní Francii či západním Norsku je to až 2000 mm. To jedli zajistí trvalý přísun vláhy, onen potřebný "vlhký klid v oblasti kmene", takže není stresována, a to ani tehdy, pokud jinak roste na osluněném místě. 
 
Jedli nejlépe vyhovuje klima s vlhkými, teplými zimami s množstvím sněhu a teplými, třeba i suchými léty, ale s relativně vysokou vzdušnou vlhkostí. Kdo tomu neuvěří, ať se přesvědčí na nádherných jedlinách v horách Chorvatska, pouhých několik desítek km a pár set výškových metrů vzdálených od hranice středozemního klimatu. Jedli naprosto neškodí i delší sucho, pokud je v zemi dostatek vody z jinak vysokých srážkových úhrnů. Jinými slovy: tam, kde jinak ročně naprší 1000 mm, můžou přijít i 2 měsíce středozemního sucha, ale jedli to bude vadit míň, než časté vpády severomořského vzduchu, charakteristické např. pro Německo a nemalou část Čech, kdy přitom v oblasti ročně spadne stěží 550 mm.  
 
Roli hrají i přirozeně kyselé a antropicky dále okyselované půdy (smrkařením, kyselými dešti). Oslabené jedle pak "dorazí" i faktory typu jmelí - jmelí je u jedle nyní na postupu a jen v mé oblasti zabilo za posledních 5 let už desítky dospělých jedlí. 
 
Můj názor je, že bychom se měli víc zaměřit právě na klimatické aspekty. Právě od 17. století, kdy se zdá, že ve střední Evropě kulminovalo optimum prosperity a rozšíření jedle, začíná nejdřív pozvolný a pak stále se zrychlující její ústup z krajiny. To se dobře kryje s nástupem tzv. malé doby ledové, charakterizovanéí často právě pozdně jarními vpády mrazíků od Severního moře, zimními holomrazy a častým vlhkým SZ prouděním, které však přináší relativně málo srážek a jedli spíše škodí. Jedli je podle mě třeba spíše brát jako horskou dřevinu mediteránního klimatu, s možností pěstování i tam, kde jsou relativně teplé a velmi vlhké zimy (hory západního Norska) a natolik pozdní nástup do vegetace, že už nehrozí škody pozdními mrazíky. Jako taková má ve svém přirozeném areálu mnohem lepší podmínky v horách na JV a J, s relativně slušnými podmínkami i v teplejších částech severních Karpat, ovšem výrazně horšími v Hercyniku, zejména v části vystavované pozdním jarním vpádům mrazivého vzduchu.

Vladimíre, ani Konšel se nedopátral pravé příčiny, já sázím na nějakou virózu - to je ovšem také dohad, která ustoupila, protože jedle, aspoň co jsem viděl na Kaplicku je na vzestupu, prospívá i u nás. 
Takže to ještě dopíši. Zdravím.

Kéž byste měl pravdu, pane Buršíku. 
Chřadnutí jedle ale pokračuje, znovu se obnovilo. 
Tolik suché jedle jako loni nebo letos jsem v lese neviděl od začátku 90. let.

Je to zajímavé. Celkem by mě zajímalo, jestli takové chřadnutí bylo pozorováno i ve Francii nebo na Balkáně. Ve Francouzském středohoří jsem viděl rozlehé jedlové kultury, někde skoro častější než kulturní smrčiny. Jak ve Francii, tak na Balkáně mi jedle připadaly velice zdravé, daleko zdravější než v průměru v ČR, žádná "čapí hnízda". K řádnému vyšetření problému bychom se museli zabývat celým areálem Abies alba.

Je třeba si uvědomit i to, že jedle má z našich domácích dřevin nejvyšší schopnost za vhodných podmínek "ovládnout prostor" téměř z ničeho, a to díky nejvyšší toleranci stínu ze všech dřevin. Jedle, která má už výšku 1 nebo 2 metry, lhostejno, pod čím a v jakém stínu roste, má v přirozeném porostu obrovskou šanci, že doroste do stromového patra a jednou ho ovládne. Jinými slovy: může si "dovolit" ztratit i desítky procent dospělých stromů ze stromového patra, může si dovolit být citlivá na kdeco, ale i tak bude mít šanci, že z krajiny za přirozených podmínek, nedeformovaných holosečemi, nezmizí - postačí jí přežití jednoho nebo pár dospělých jedinců někde ve vhodných, chráněných podmínkách.

Takové pitomosti se v lesnické ekologii v 50.letech skutečně vyučovaly.Že to tvrdí pan Vicena je spíše k politování či pousmání.Mnohem horší je,že podobné názory má i většina 30ti letých lesníků.

Článek není o kleči v Jeseníkách ale Krkonoších! Tam samozřejmě kleč (na rozdíl od Jeseníků) patří a taky tam zůstane. Většina porostů jsou porosty autochtonní a těch se nějaká redukce netýká. Další dosadby byly však většinou nepromyšlenou chybou a někde se sázela i do míst, kde by přirozeně nerostla a když, tak ne tak na husto. Redukci těchto porostů osobně podporuji. Nemíním tady však zabřednout do bezduché debaty s lidmi, které problém s autopsie neznají. Tím nemyslím zrovna vaás, pane Ing. Viceno, na druhou stranu mám pocit, že vaše reakce na články o kácení kleče jsou dělané stylem ctrl c ctrl v. Musíte si uvědomit, že bránění lavinám v Krkonoších je poškozování přírody Národního parku!

Antaresi, vy jste to napsal přesně, novinář bohužel to napsal tak, že kleč je v Krkonoších nepůvodní. Takže trocha historie z Nožičky neuškodí - cituji: 
I při popisu dalších části krkonošských lesů čteme stížnosti na budky v nichž se chovalo nemálo dobytka pro který v nejpěknějším i nejlepším dnu sena a votavy se dělají, což na velkou škodu lesům jest nebo kde se sena i votavy dělají, tu zas les růsti nemůže a byť pak se i něco vyskytlo, když se tráva seče, všechno s trávou se poseče a v nic přichází. 
Starší porosty zůstaly jen na místech, odkud nebylo možno dopravit dříví k vodě. Tak např. na t.zv. Nerrenvirbl mezi Smrčinnou strání a a Sněžkou nahoře na vrchu tolikéž něcto starého dříví stojí a k vodě připraveno bejti nemůže, než semeno z něho větry dolů se nese a z toho zase les roste a se osazuje. Komise z roku 1609 nám pěkně popsala i stav zalesnění Sněžky, které tvořily zakrslé smrky a kleč, jež tehdy staré a nazývané společně Knyholz. V její zprávě o tom čteme: navrchu, nahoře zvláště s té strany k Šnekoppu něco starého dříví se nachází, které knyholz jmenují, podobné borovému a některé smrkovému dříví, ale vysoko neroste než toliko po zemi na větším díle se pne, a jakž očitě se spatřuje, pro vysokost a studenost místa vejšeji rosti nemůže, ač i v těch místech některých sena a trávy dělají.