Rovnítko mezi Jizerskými horami a zničenými lesy po dvaceti letech neplatí. Pomohly tomu odsířené elektrárny spolu s ekologickými organizacemi. Ty ale také varují, že bitva neskočila. Lesy ohrožuje dusík.

JIZERSKÉ HORY Vstaly z mrtvých a překvapily i vědce. Jizerské hory jsou po dvaceti letech k nerozeznání od škodlivinami zničeného socialistického lesa, kdy odumřelo přes 100 kilometrů čtverečních lesa. Vzpamatovaly se i díky fenoménu nebývalé ekologické pomoci, jíž se jim dostalo a dostává.

Dvacet let teď slaví Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Pomohla pomoc nastartovat. Bez nadací přerozdělovaných peněz by řada ekologických organizací nemohla prakticky pomáhat Jizerkám vysazováním původních dřevin.

Nebo vést výchovné ekoprojekty.

Do obnovy přírodní skladby lesů a podpory ekovýchovy nainvestovala zatím nadace zhruba 15 milionů korun. „Na ekovýchovu se obecně shání peníze mnohem hůř, než na praktickou ochranu přírody. Nadace je z toho pohledu důležitá,” říká Jiří Antl z ekologické organizace Čmelák - Společnost přátel přírody. Ekovýchova je podle něj do budoucna stejně důležitá, aby nové generace už nedopustily to, k čemu došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Proměnu Jizerských hor dnes nelze přehlédnout. „To, jak teď vypadají Jizerské hory, je naprosto neporovnatelné s dobou před dvaceti lety. Je to do jisté míry dáno snížením průmyslového znečištění, odstavením elektráren. Vyčištění ovzduší je tu velmi hmatatelné. Výrazně se změnilo i vnímání a přístup lidí k Jizerkám, zlepšilo se financování ochrany přírody. Na tom má obrovskou zásluhu právě i Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor,” zhodnotil vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory Jiří Hušek.

Doslova příjemným šokem byl pro vědce rozsáhlý výzkum znečištění z námrazy v českých horách. Jizerky byly ještě před dvaceti lety synonymem zničené přírody a umíraly v nich celé hektary lesa. Dnes patří k nejčistším v zemi. Podle vědců jsou na tom dokonce lépe než Jeseníky. „Nečekali jsme, že výsledky budou takto překvapivé. Obecně jsme mysleli, že jsou severní Čechy špinavější, než je například Šumava,” řekl před časem geochemik Vladislav Chrastný.

Speciální plastové terče měli vědci na Bukovci nad Jizerkou, odebrané vzorky pak v laboratoři podrobili chemické analýze. Zkoumali především látky, které se dostávají do ovzduší při spalování fosilních paliv a data porovnávali s hodnotami naměřenými v 80. letech a na začátku 90. let.

Ač se stav lesů nesrovnatelně zlepšil, „bitva” ještě není podle ekologů dobojována. Problém dnes představují oxidy dusíku vznikající hlavně z dopravy. Stromy díky nim rostou rychleji a vyčerpávají živiny ze stále znečištěné půdy. Stromy pak ztrácejí listí nebo jehličí. „Lesy jsou dnes sice na pohled zelené, stále ale jde o monokultury smrku náchylné ke kalamitám. Les není druhově různorodý. Proto je tak potřeba na změně neustále pracovat,” zmínil ředitel Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor Ondřej Petrovský. Jen pro příklad. Zatímco dříve tvořila jedle zhruba jednu třetinu všech jizerskohorských stromů, dnes ji ekologové počítají na jeden tisíc kusů.