LINHARTOVY, KRNOVSKO – Jen málokterý region se může pochlubit prapůvodním typem borovic, které tu rostou už od poslední doby ledové. Na Krnovsku takovou raritu máme. Za záchranu genofondu borovice cvilínské vděčíme Heřmanovi Menzelovi z Linhartov. Proto místní lesníci borovicím cvilínským říkají Heřmanovy borovice.

„Borovice cvilínská je takzvaný ekotyp borovice lesní. Jinými slovy byl u nás vědecky zdokumentován a úředně zaregistrován původní typ borovice lesní, který na Krnovsku rostl dávno před založením Krnova. Byl tu už před příchodem prvního člověka. Porosty borovice cvilínské se dochovaly v oblastech lesní správy Cvilín, Krasov a Město Albrechtice,” popsal Heřman Menzel cenné porosty borovice cvilínské, které jsou staré přes 170 let.

„Jsou to holky moje, ty tu po mně zůstanou,” říkává Heřman Menzel, když hladí kůru borovic a hledá na ní místa, která před čtyřiceti lety osobně očistil, aby na kmeni dobře drželo značení bílým latexem.

Dnes už jsou nápisy na borovicích žluté. „Čísla na kmeni lesníkům říkají, že borovice nesmí pokácet. Tyto krasavice dostaly výsadu umřít vestoje,” dodal Menzel.

Borovice cvilínská je typická rovným kmenem, krátkými větvemi a výškou až čtyřicet metrů. Číslované kmeny představují takzvané výběrové stromy, které kvalitou a vlastnostmi předčí vrstevníky stejného stáří. „Takto označené výběrové stromy jsou chráněné jako zdroj osiva a roubů. V osmdesátých letech jsem na tento původní ekotyp upozornil vědecké pracoviště v Plzni, které se specializuje na borovice. Podařilo se nám čtyři nejstarší porosty borovice cvilínské zachránit na poslední chvíli, protože v té době už byla naplánovaná těžba holosečí. Celkem je tu dnes označeno 117 výběrových stromů,” zavzpomínal Menzel, jak se podařilo cenný genofond zachránit před těžbou.

Také Zdeněk Hájek, který užívá okolní honitbu, si borovice cvilínské rád prohlíží zblízka. „Je to výsada mít v regionu vlastní původní genofond borovic, který můžeme studovat a porovnávat s ostatními borovicemi lesními, které sem byly dovezeny z jiného klimatického pásma. Vlastní borovici, pokud vím, mají kromě nás už jen Heraltice,” pochválil Zdeněk Hájek specifikum našich lesů. „Když zahlédnu Heřmanovy borovice, musím zastavit auto a podívat se na ně zblízka. Je to balzám na nervy. Také lesníci, co se tu starají o přirozenou obnovu podrostu, mají k těmto borovicím respekt. Všichni si vážíme Heřmanovy práce,” potvrdil Hájek.

Heřman Menzel se lesnictví a dendrologii věnuje celý život. „Můj bratr František byl ve čtyřicátých letech posledním adjunktem u linhartovské hraběcí milosti a já jsem mu jako chlapec pomáhal při sběru semen. Tehdy se geneticky kvalitní stromečky vysazovaly doslova pod ochranou mateřských dřevin. Staří lesníci věděli, co přirozeně patří do jejich klimatického pásma. To až později někdo přišel s hloupým nápadem všude zavádět smrkové monokultury a cpát smrk i tam, kde nikdy nerostl, protože tam nemá podmínky,” zavzpomínal Heřman Menzel s nostalgií na moudré učitele lesařiny.