Nechat kůrovce škodit v šumavském národním parku, nebo ho ničit v tomto chráněném území i pomocí chemie? V tomhle se zřejmě správci Šumavy a ekologičtí aktivisté nikdy neshodnou. Odborník na ochranu lesa Správy národního parku Šumava Petr Kahuda k používání chemických prostředků říká, že mají potřebné rozhodnutí státní správy ochrany přírody, že mohou insekticidy používat v boji proti kůrovci.

„Navíc se jich v národním parku používá stále méně, i když výskyt lýkožroutů smrkových je stále kalamitní.

Jen pro srovnání: v roce 2007 bylo insekticidy ošetřeno 110 tisíc metrů krychlových kmenů a tisíce obranných zařízení. V letošním roce bylo instalováno necelých osm tisíc kusů obranných zařízení, na dřevní hmotu se postřik neaplikuje vůbec,” uvedl Petr Kahuda.

Obranná zařízení jsou dřevěné trojnožky s feromonovými návnadami nebo kmeny naskládané na okraji lesa, takzvané lapače, které mají brouky nalákat, aby se zavrtali právě do nich a chemikálie je zabila.

Ekologové ale tvrdí, že některé z těchto návnad jsou v rozporu s povoleními na okraji mokřin nebo struh. Pokud zaprší, účinná látka hubící kůrovce se dostane do země, tůní a stružek určených pro odtok vody, a hrozí tak otrava i dalších organismů daleko od místa, kde tyhle smrtelné návnady pro kůrovce jsou.

Mluvčí parku Pavel Pechoušek oponuje, že něco takového je nemožné. „Kontaminace vodního prostředí s odumíráním vodních živočichů, obojživelníků či ryb, popřípadě jiných obratlovců je při používaném druhu aplikace a za přísného dodržování stanovených pravidel vyloučena. Využívány jsou kromě jiného i moderní insekticidní sítě, na které není postřik vůbec aplikován. Na obranná zařízení jsou cíleně pomocí feromonových návnad lákáni pouze lýkožrouti smrkoví,” prohlásil Pechoušek.