RNDr. Antonín REITER, Ph.D., kurátor zoologických sbírek, Jihomoravské muzeum Znojmo
--------------------
Tady přesto, že není nijak slunečno, tak je krásně vidět to, co je vlastně na těch tůních nejpodstatnější, že mají průhlednou čistou vodu. Tak podíváme se, jestli se nám tady něco chytilo. Když jsme tady v roce 91 začali ten výzkum dělat, tak byla známa jedna lokalita výskytu velkých čolků. Začali jsme ty zvířata měřit, blíž se jim věnovat, no a postupně se zjistilo, že je to jiný druh, který do té doby vlastně nebyl v České republice vůbec známý. Jmenuje se čolek dravý česky, což je takový trochu legrační jméno, protože on je tak asi stejně dravý jako všichni ostatní čolci. No a po nějaké době se nám podařilo tady nebo teda správě parku především se podařilo tady na pozemku, který byl takovou hodně ruderalizovanou takovou loukou, prostě vymezit místo, kde se daly vybudovat tůně. V podstatě už druhý rok po vybudování těch tůní se tady ti čolci objevili, takže oni opravdu v té krajině seděli a čekali na tu svou příležitost. Jiný takový vhodný místo tady nebylo. Je to pořád jako věc, která je do jisté míry závislá na lidské péči, takže samozřejmě s tou úplně základní ideou národního parku, kdy je cílem dávat prostor té přírodě, to je v té jádrové zóně parku samozřejmě základní postup, ale právě tady v blízkosti obcí i ta údržba je velice důležitá a vlastně zvyšuje tu druhovou pestrost celýho území. Tak jsme se na chvilku přesunuli pod střechu do Jihomoravského muzea, kde máme takovou společnou výstavu se správou národního parku k tomu 25letí od vyhlášení parku. Tak se pojďte podívat.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Pojďte dál.
RNDr. Antonín REITER, Ph.D., kurátor zoologických sbírek, Jihomoravské muzeum Znojmo
--------------------
Vlastně takovým, vidíte, že ta výstava má takovej zvláštní charakter, panely takhle na nich jednoduše umístěný texty, obrázky. Cílem je, aby ta výstava byla putovní, snadno se dala pozměnit. Předpokládáme teda, že se objeví nejenom tady, ale i v Rakousku, kde bude potřeba, aby byla zase v německým jazyce. U toho, u čeho ta výstava začíná, tak jí vlastně definuje celou. Tou přírodní osou je řeka, ta měla největší vliv vlastně na utváření toho území a všechno, co v něm můžeme vidět. A na druhé straně tou společenskou osou je hranice, která to území dřív rozdělovala.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Zajímavá je kopie této mapy někdy, řekněme, z 50. nebo spíš 60. let, kdy jaksi socialistický režim už to, co bylo státní hranicí, neuznával, zde Rakousko, dál jsou levy a toto je ukázka mapy, kterou jsme dělali společně s kolegy z National parku Thayatal, kde nejen symbolicky, ale že fakticky jsou ty turistické cesty, které dříve byly zpřetrhány nebo vůbec neexistovaly, tak jsou propojeny. Takže je to takový jako úřad trošku jako ta ochrana přírody. Tak úplně prapůvodně jsem tady fakt začínal po absolvování vojenský základní služby, kdy jsem sháněl místo v oboru ochrany přírody. To bylo někdy v roce, řekněme, 81. Takže já jsem sem nastoupil a o tom oboru jsem vůbec nic nevěděla a začínali jsme tady vedoucí pan inženýr Krejčí a já. Byl to takový malý tým, který začal pracovat v těch podmínkách 80. let, kdy ochrana přírody vůbec nebyla jako samostatným oborem. Bylo to organizováno pod ministerstvem kultury, kde jsme byli spolu s památkovou péčí.
doc. RNDr. Vladimír HANÁK, CSc., zoolog, předseda Rady NP Podyjí 1991-2014
--------------------
Vyskytl se tam člověk, vystudovaný lesník místního původu inženýr Krejčí, který se dostal do muzea znojemského jako botanik a dobře to území znal, tak se prostě domohl toho za pomoci spojení teda s ochranou, státní ochranou přírody, aby se ze Znojemska z toho Horního Podyjí stala Chráněná krajinná oblast Podyjí. A bylo to hlavně proto, což se tenkrát přesně nevědělo, že se tam vlastně mísí příroda střední Evropy, to znamená té lesní části Hercynské s tou přírodou panonskou, tedy prvky, které tam zasahují až vlastně z jižní Evropy.
Ing. Martin ŠKORPÍK, vedoucí oddělení speciální ochrany přírody, Správa NP Podyjí
--------------------
A právě loni tady probíhal archeologický průzkum, kdy v té spodní části byly 3 nebo 4 sondy a bylo tady zjištěno poměrně hluboko pod úrovní terénu osídlení, byly tady zjištěny nějaké sídelní objekty. Od neolitu to osídlení tady bylo kontinuelní až do doby železné. Takže jsme na Louce pod Šobesem, je to jedna z nejzachovalejších a takových nejtypičtějších luk v Národním parku Podyjí. Po mnoha letech nepéče byla dost zanedbaná, zarostlá a degradovala i ta bylinná vegetace. Tady třeba se můžete podívat na porost podražce křovištního, což je živinná rostlina pestrokřídlece podražcového. Zkuste být vnímavý a podívat se zejména na žlutě kvetoucích rostlinách a na bíle kvetoucích, co všechno může sedět.
Ing. František URBAN, lesník, ekolog
--------------------
Tohle to území se považovalo za cenné nejenom i z těch, z těch důvodů zachovalé přírody, ale také z toho důvodu, že vlastně bylo dlouhou dobu nepřístupné. Tady bylo hraniční pásmo, sem se normální smrtelník nedostal. Jedině na povolenku a to bylo velmi obtížné dostat.
doc. Ing. Antonín BUČEK, CSc., lesník, ekolog, Mendelova univerzita v Brně
--------------------
Za dráty se chodilo samozřejmě s vojáky pohraniční stráže, měli samopaly, po překročení drátů měli povel je odjistit, měli s sebou vlčáky tak, abychom my náhodou někam nezmizeli. Ale je potřeba říci jednu věc, ta železná opona je jedním z důvodů, proč vlastně vznikl Národní park Podyjí.
doc. RNDr. Vladimír HANÁK, CSc., zoolog, předseda Rady NP Podyjí 1991-2014
--------------------
Když jsem šel s inženýrem Krejčím do po pohraničního pásma, tak nás pustili u vchodu nás tam zamkli, domluvili se s náma, že za půl dne půjdeme zpět a zase na nás přesně čekali u toho vchodu, takže my jsme měli možnost tenkrát a důvěru jejich, že jsme mohli klidně zdrhnout do Rakouska, což jsme samozřejmě ani nemínili, ale to jsem jenom chtěl demonstrovat, jak komplikovaně se do toho území tenkrát chodilo.
doc. Ing. Antonín BUČEK, CSc., lesník, ekolog, Mendelova univerzita v Brně
--------------------
V roce 1990 se změnou společenských poměrů ve střední Evropě začala mizet železná opona. A v tu chvíli se objevila mezinárodní iniciativa Příroda bez hranic. Cílem bylo vytvoření sítě bilaterálních přeshraničních chráněných území.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
První kontakty naše odborné ze sousedními Rakušany přímo z místa taky nastaly ještě bohatě před listopadem 89, kdy kolega Škorpík nakreslil spolu s řídícím učitelem z Hardeggu Francem Krausem někde v hospodě takovou mapu v podobě motýlích křídel, kde byla vlastně taková první vize toho společného chráněného území Národního parku Podyjí - Thayatal.
Ing. Martin ŠKORPÍK, vedoucí oddělení speciální ochrany přírody, Správa NP Podyjí
--------------------
Tak podíváme se, jestli se něco podařilo nachytat a zřejmě ano. Takže vidíme tady nejrůznější druhy ploštic ve všech možných stádií vývoje dospělců až po nymfy. Tady Ectobius rusec příbuzenstva švábů, rusatci, celá řada druhů sluníčka. To je taková ta běžná skvadra těch hmyzáků, které se podaří při takovém úplně běžném smyku nasmýkat. Začínají lítat /nesrozumitelné/ denívkoví, o těch už jsme si tady na exkurzi povídali, jak je důležité ošetřovat nebo udržovat ty okraje porostů právě proto, že to je vymírající druh motýla.
RNDr. Antonín REITER, Ph.D., kurátor zoologických sbírek, Jihomoravské muzeum Znojmo
--------------------
Samozřejmě ta příroda se vyvíjí a ne všechny druhy ty změny dokážou zvládnout, takže i teda v prostoru třeba toho Podyjí existují druhy, který vymizely. Jasoň červenooký vymizel z Podyjí někdy v 30. letech zhruba teda 20. století. Bylo to poslední místo v České republice, kde, kde se tenhle druh vyskytoval přirozeně. A proč se tak stalo, to se dá vidět zase na tady tom proměnlivým obrázku, protože prostě ta krajina byla mnohem víc, mnohem radikálnějc odlesněná, ale po vlastně skončení velkoplošné pastvy v tom území ta krajina prostě přirozeně zarostla a ty místa, kde rostou rozchodníky, na kterých on se živí, se natolik od sebe vzdálili a rozdělili, rozdrobili, že vlastně tenhle velikej motý, kterej špatně lítá, to nějak nedokázal už, už, nedokázal tam žít dál.
Ing. František URBAN, lesník, ekolog
--------------------
Já jsem začal pracovat na ministerstvu životního prostředí hned začátkem ledna 1990, to znamená ihned, když bylo ministerstvo zřízeno a nám se podařilo národní park prohnat tedy vládou a vyhlásit už v roce 1991, ale v Rakousku to trvalo ještě o asi 9 let déle. A nakonec ten jejich národní park je daleko menší než národní park na naší straně právě z těch důvodů, že se tam dostaly jen ty pozemky, u kterých jejich vlastníci souhlasili.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Já na ty začátky strašně rád vzpomínám, protože oni byly spojeny s tou, řekněme, čerstvou porevoluční dobou, kdy se dá říct, že lidi přemejšleli více zeleně v uvozovkách, i parlament na tyto věci životního prostředí se díval úplně jinak a samozřejmě přál i, řekněme, novým ekologickým projektům. Takže díky tomu relativně rychle mohly být vyhlášeny Národní park Šumava, Národní park Podyjí a přehlášen Národní park Krkonoše.
doc. Ing. Antonín BUČEK, CSc., lesník, ekolog, Mendelova univerzita v Brně
--------------------
Ty ochranářské sny se většinou nenaplňují, ochranáři většinou bývají frustrováni z toho, co všechno se jim nepodařilo zachránit a nám se tady ten nepravděpodobný sen podařilo uskutečnit. Je třeba si uvědomit, že jediný park, jediný národní park na Moravě Podyjí je opravdu velmi nesamozřejmý. A díky tomu, že od vyhlášení národního parku správa postupuje velmi koncepčně, systematicky a promyšleně, tak se přírodní hodnoty národního parku nesporně zvětšují a národní park z toho jádrového území, z té zóny samovolného vývoje začíná pozitivně vyzařovat i do okolí.
Mgr. Lenka REITEROVÁ, vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny, Správa NP Podyjí
--------------------
Poměrně velká škála vzácných druhů vyžaduje pro svůj život polootevřené biotopy typu takových lesních světlin jako je hardecká stráň, na které právě stojíme. Jako příklad můžeme uvést některé druhy vstavačů, vstavač vojenský, vstavač nachový nebo třeba střevičník pantoflíček. Takovéto lesní světliny jsou pro ně nesmírně důležité, což potvrdil i nedávný výzkum provedený v Podyjí. Na nově vytvořené pasece se hned první rok objevily desítky kvetoucích třemdav bílých, o nichž jsme předtím z té lokality vůbec neměli žádné údaje.
doc. RNDr. Vladimír HANÁK, CSc., zoolog, předseda Rady NP Podyjí 1991-2014
--------------------
Pro Podyjí je zajímavé to, že tam jsou vlastně všichni naši plazové na jednom místě, což je jediná, jediná oblast v republice. Žije tam ta obrovská užovka dvoumetrová, užovka stromová, která je tam dokonce k vidění, pohybuje se po stěnách toho Hrádku a ta populace je hodně velká. Dělají se na tom i výzkumy ekologické. Nikdy jsme netušili, že taková zvířata, jako jsou pomalí hadi, že dokážou třeba kilometry daleko cestovat a zase se vracet na ta stará, stará místa, svá výhodná.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Jsme na Novém Hrádku, je to zřícenina středověkého hradu. Hezké na tom je, že je to národní kulturní památka uprostřed národního parku. Je to krásný panoramatický pohled, kde vlastně můžeme popsat veškeré ty hlavní charakteristiky národního parku. To znamená bohatě meandrující říční údolí takového kaňonovitého typu, které je zalesněno listnatými dřevinami převážně. Vidíme, že ten tok řeky byl ovlivněn člověkem, tamhle je jez středověkého Faltýskova mlýna. No a další zajímavostí nepochybně je tamhle to skalní defilé Vraní skály. To je nejvyšší skála vlastně v národním parku. Další zajímavost louka, která je obhospodařovaná, ta je na rakouské straně, ale je vidět, že člověk v těch přirozených pasážích toho údolí odjakživa nějakým způsobem převážně zemědělsky nebo lesnicky zasahoval.
doc. Dr. Ing. Tomáš VRŠKA, vědecký pracovník VÚKOZ, předseda Rady NP Podyjí
--------------------
V zimě 95/96 tady stála borová monokultura, kterou rozvalil totálně sníh. Na jaře tato plocha byla vyčištěna od těch rozvalených borovic a tehdy se podařilo poprvé vyřídit výjimku na ponechání plochy sekundární sukcesi, to znamená samovolnému vývoji lesa, kdy už od těch juvenilních stádií do toho člověk lesnicky nijakým způsobem nevstupuje. A tady po 20 letech vidíme nárosty /nesrozumitelné/ dřevin, ale mezi nimi už vlastně nastupující generaci těch dřevin, kterým říkáme cílové, jako je tady buk v podúrovni té vyšší břízy. Tady na ploše půl hektaru je dneska 17 druhů dřevin, je zde tloušťkové rozpětí od 1 do 25 centimetrů a vlastně za nula korun bez jakéhokoli přičinění člověka nám tady vznikl nádherný smíšený les, který vlastně parametrům lesa v národním parku odpovídá líp, než kdybychom ho jakkoli inženýrsky pěstovali.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Středověký hospodář si došel s pilou a sekerou do lesa a uřízl si jenom ten kmen nebo kmínek, který potřeboval a v podstatě díky tomuhle dlouhodobýmu opakování tam vznikaly takové polykormony díky tomu, že ta dřevina, konkrétně dub to dovede.
RNDr. Antonín REITER, Ph.D., kurátor zoologických sbírek, Jihomoravské muzeum Znojmo
--------------------
Takže to vlastně byl takový způsob hospodaření. Ne, že se zasadí stromek, ten vyroste pak se skácí a je to, je konec. Ale tady ty stromy většinou rostly asi přirozeně, ty lidi je ořezávali a na tom jednom pařezu pořád rostly znovu ty další prýty, takže vlastně ten kořenovej systém je starej několik set let, třeba může bejt, já nevím, 800 let myslím, že spočítali tady místní odborníci, který se tím zabývali, že ten kořenovej systém toho dubu je takhle starej, i když ty jednotlivý kmeny mají třeba 60. Ale právě tím, jak je po 2. světové válce přestalo tímto způsobem hospodařit úplně, tak dneska ty stromy už jsou tak přerostlý, že se ty pařezy rozlamujou a v podstatě by úplně to zaniklo v té krajině ten fenomén. Takže vlastně návrat k tomu hospodaření, když se ořežou tyhle stromy, nastartuje se znovu ten cyklus.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Ten výrazný skalní profil, který můžeme vidět v údolí, se jmenuje Býčí skála a dala jméno uvažovanému projektu velké přehrady. Přes 60 metrů přehradní hráz zde měla stát. Byly to plány vodohospodářů v 70. letech. Naštěstí se to podařilo zabrzdit díky rakouské občanské iniciativě za záchranu Podyjí. Kdyby se ten projekt realizoval, tak je evidentní, že by nemusela už potom být žádná řeč o ochraně toho území, protože by bylo celé zatopeno.
Ing. Martin ŠKORPÍK, vedoucí oddělení speciální ochrany přírody, Správa NP Podyjí
--------------------
Takže i vidíte, že jsme přišli do místa, kde je úplně jiné mikroklima než na té vyhřáté louce nebo přímo na té Šobeské vinici. Ta řeka není přirozená, není to primární tok, jo, je to tok, který je ovlivněn existencí Vranovské přehrady a vranovské hydroelektrárny. Kdyby ta řeka byla přirozená, tak zřejmě by tady vůbec neexistoval ten přehovej porost v těchto místech, ale ty ostrůvky dřevin by tady vůbec nebyly.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Je to špičková elektrárna, to znamená, že roztočí turbíny, kdy je potřeba dodat okamžitě energii do energetické soustavy a v životě té řeky to znamená, že velice prudce nastoupí řeka v korytě a samozřejmě jako když zavřete kohout, tak zase pak vyklesává. Čili něco nenormálního, co se v životě té řeky projevuje třeba i několikrát denně, je to prostě stresor. A my jsme začali tyto věci řešit, řešíme velice dlouhodobě na různých úrovních a musím říct, že vlastně po tom čtvrtstoletí se povedlo spolu s energetiky nalézt rozumné technická a organizační řešení, které znamená to, že jsou zaručeny určité minimální průtoky v té řece, to znamená, že nedochází k žádnému obnažování říčního dna, na které by mnozí živočichové velice těžko reagovali. A dále, že se srazily ty špičky těch 'baxim', takže ta řeka funguje, nechci říkat optimálně, ale mnohem, v mnohem lepším režimu než, než tomu bylo v těch 80 letech, kdy na prvním místě byla energetika a nic jiného.
doc. Ing. Antonín BUČEK, CSc., lesník, ekolog, Mendelova univerzita v Brně
--------------------
Uvědomme si, že nejsme v divočině, že to je prastará kulturní krajina, že na okrajích národního parku je celá řada obcí, které samozřejmě chtějí dobré životní podmínky pro své obyvatele, že jsou tady zahájeny energetické zájmy, vodohospodářské, rybářské, myslivosti, jsou tady zájmy rekreace. No a jsou tady ty nejdůležitější zájmy přírody. A to všechno skloubit dohromady, to opravdu není jednoduché.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Já se snažím chovat prostě přirozeně a reagovat každý den na stálou situaci. A to jak v tom podniku, tak i s ohledem na ty vnější vztahy. Nežijete ve vzduchu prázdným, nechráníte jenom jednoho brouka, nebo nemluvíte jenom s jedním starostou a jsem tady často takovým trychtýřem, kde se zvenku scházejí různé poznámky, stížnosti na to, co děláme, jak to děláme a prostě to nemůžete nechat někde vyhnít v šuplíku nebo v koši, musí se to prostě řešit.
doc. RNDr. Vladimír HANÁK, CSc., zoolog, předseda Rady NP Podyjí 1991-2014
--------------------
Ochrana se nedá dělat tak, jenom že se udělají hranice národního parku a pak se stojí a čeká a honí se lidé kolem toho. To ne. Ta, o to se musí pečovat. Že tam kolega Rothröckl funguje celých těch 25 let, zatímco na Šumavě, anebo v Krkonoších se vyměnili, nechci říct desítky, ale hromada ředitelů, tak už ukazuje to, že je to člověk na, na svém místě a já už se toho nedožiju, doufám, že on tam vytrvá ještě drahná léta.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
To jsou všechno služební klíče od těch našich objektů. A to si pamatuju jako dnes, když jsem měl jednomu nejmenovanému ministrovi životního prostředí ukázat konkrétní objekt a já jsem říkal výborně, mám svoji karabinu, tam je ten klíč od toho objektu a s panem ministrem jsme tam přijeli a já jsem samozřejmě začal lomcovat klíčem a on tam prostě nešel, jo, i to se někdy stane, no. Člověk by měl bejt přísnější na lidi.
Ing. František URBAN, lesník, ekolog
--------------------
Řízení Národního parku Podyjí a také Thayatal na druhé straně považuji za projekt velmi úspěšný. Velmi úspěšná projekt i z národního, i z mezinárodního hlediska, protože to, co tady vzniklo, je národní park přeshraniční a ty mají všude ve světě velkou cenu. Dokonce se o nich mluví o národních parcích míru, protože udržují spolupráci a mír mezi národy.
RNDr. Antonín REITER, Ph.D., kurátor zoologických sbírek, Jihomoravské muzeum Znojmo
--------------------
Opravdu nedávná záležitost, kdy na rakouským území měl vzniknout park větrných elektráren a byť tady ten obrázek to možná trošičku přehání v té vizualizaci, tak opravdu jako obzor a okolí toho vranovskýho zámku by to velice výrazně narušilo a vlastně jak zapojením nějakých občanských iniciativ, tak samozřejmě správ parku jak na český, tak na rakouský straně se nakonec podařilo tady ten projekt pozastavit.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Tady nahoře je originál Evropského diplomu pro chráněná území. Je to i do jisté míry takový dobře míněný tlak, jak zlepšit tu ochranu v tom bilaterálním přeshraničním národním parku.
osoba
--------------------
Tak prosím. A připijeme si znovínským sektem Charles Sealsfield samozřejmě.
Ing. Tomáš ROTHRÖCKL, ředitel Národního parku Podyjí
--------------------
Došlo k obnově něčeho, co bylo zničeno za těch minulých neblahých desetiletí. Ta skála tady je rozervaná, jak samotná duše autorova Charlese Sealsfielda, takže to místo, myslím, je příznačné a připijme na zdraví všech, kteří se o to zasloužili.
osoba
--------------------
Na zdraví.
