Lesník a zapálený uhlíř Jiří Kadera z Přimdy:

Tachovsko – O tom, že povolání lesníka na Správě chráněné krajinné oblasti Český les nemusí být zrovna nuda, ví své Jiří Kadera z Přimdy. Jak ale sám říká, musí si člověk najít k práci vhodného koníčka. Navíc, když je tento koníček úzce spjat s povoláním, je o zábavu i bezesné noci postaráno. A kdo může mít k lesnictví blíže než uhlíř. A právě zaměstnání lesníka s dávným povoláním mistra uhlíře se panu Jiřímu podařilo skloubit dohromady. Jako zaměstnanec dohlíží na to, aby zjednodušeně řečeno se v lesích správně hospodařilo. Jako uhlíř pak jezdí stavět milíře po celé republice i mimoni.

* Kdo to vlastně byli ti uhlíři dříve?

Vyráběli dřevěné uhlí k dalšímu užití. U nás hlavně pro železárny, kovárny. Dřevěným uhlím se také topilo v domácnostech, používalo se například i v žehličkách, pro léčitelství, kde ho známe dnes jako „živočišné” uhlí. Zajímavostí je, že se používalo ve starých telefonech do mikrofonů. Pomocí dřevěného uhlí také vznikala známá umělecká díla.

* Jak jste se k uhlířině dostal vy?

Při své práci lesníka jsem potkával v lese stovky pozůstatků uhlířských placů. To jest rovných kruhových ploch, na kterých stávaly veliké milíře o objemu až sto metrů krychlových dřeva. Dostal jsem tedy nápad si řemeslo uhlíře vyzkoušet naživo. Při hledání informací jsem se seznámil s uhlíři z Evropského uhlířského spolku, kteří mne do problematiky zasvětili. Pak společně s Václavem Lidickým, tehdy lesním správcem z LČR, lesní správy Přimda, jsme pojali nápad uspořádat u nás na Tachovsku první Den Českého lesa právě s ukázkou výpalu milíře.

* Pokřikují na vás při ukázce diváci repliku z pohádky: Uhlíři, už máš zaplacený daně?

Přímo nepokřikují, ale ptají se. A to dost často. Jsem tomu rád, protože viděli pohádku Pyšná princezna i se stavbou milíře.

* Prozraďte čtenářům něco ze zákulisí stavby milíře. Například jak dlouho se staví?

Záleží na velikosti milíře a také druhu a kvalitě dřeva. Nejčastěji stavíme a předvádíme milíř zhruba o objemu deset metrů krychlových. Od začátku založení milíře do konce, kdy je dřevěné uhlí hotovo, to celé trvá devět až deset dní. A to jak nám dnes při ukázkách, tak kdysi, řekněme v devatenáctém století.

* Co je nejdůležitější, když milíř hoří?

Jedním slovem: nezaspat. O milíř se musíme neustále ve dne i v noci starat, aby samovolně nevyhořel. Největší ostudou by totiž bylo vyhrabávat na závěr samotnou hromadu hlíny bez uhlí. Dobrý milíř dá kvalitní uhlí a postavit takový je věcí cti. Podobně, jako je tomu i u jiných řemesel.

* V čem spočívá ta starost?

Jde o úpravy a opravy hliněného pláště milíře. Plášť se může propadnout, sesunout. To je nežádoucí. Milíř musí být neustále přikrytý. Do pláště se dělají takové díry, říkáme jim dýmníky, kudy odvádíme z milíře převážně vodní páry. Milíř je vlastně takový papinový hrnec. Dříví obsahuje vodu, ta se žárem uvolňuje v podobě páry a ta pak těmi dýmníky může unikat.

* Kolik takových milířů jste už postavil?

Přes třicet. Největší byl o objemu sto metrů krychlových dřeva. To bylo v Itálii.

* A tady na Tachovsku a v okolí?

Připočteme-­li Domažlicko, tak dva. Jeden při Dni Českého lesa a druhý v Peci na Dřevorubeckých slavnostech.

* Kde naposledy?

Minulý týden v Českém Švýcarsku v místech, kde se natáčela pohádka Pyšná princezna. Tam hořely milíře v roce 2012 a před tím naposledy před šedesáti lety právě při natáčení zmíněné pohádky. Dokonce se na nás byl podívat syn uhlíře z Pyšné princezny pan Kleinpetr.

* Chystáte se i zpět na Tachovsko? Postavit zde jeden takový...

Samozřejmě. Pokud nám bude štěstěna nakloněna, tak při příštím ročníku Dne Českého lesa milíř opět zadýmí na Staré Knížecí Huti. Bude to větší akce při příležitosti desetiletého výročí založení Správy CHKO Český les.