Kácení v šumavské lokalitě Na Ztraceném skončilo, přivazující se aktivisté odjeli domů do měst a příští týden půjdou obyvatelé Šumavy do lesa Na Ztraceném symbolicky sázet nové stromky.

Před deseti lety se aktivisté přivazovali ke stromům na Trojmezné a veřejnost jim tehdy ještě věřila, že brání stromy před nezákonným kácením. Mezitím uschly všechny lesy na Trojmezné, lesy okolo Plešného jezera, lesy na Pramenech Vltavy a další tisíce hektarů zelených šumavských lesů. Dnes je veřejnosti jasné, že aktivisté nebrání stromy, ale kůrovce, který smrky ničí. Aktivistům nejde o zelené lesy, jde jim o jejich divočinu. Tvrdí, že se les sám obnovuje, ale dodávají, že tam, kde si příroda les nepřeje, les prostě nebude. I to je přece divočina.

Na rozdíl od blokády na Trojmezné se letos proti aktivistům s nebývalou razancí postavili šumavští obyvatelé a zjednodušeně se dá říci, že "aktivisty hnali z lesa". Nebylo to však snadné. V přímém přenosu jsme sledovali, jak se policií vyvedení aktivisté, nerespektující předběžné rozhodnutí soudu, opět vraceli do lokality Na Ztraceném. Rodačka ze šumavské Modravy a dnes zubní lékařka z Vodňan MUDr. Regina Pelíšková byla blokádou natolik pobouřena, že se rozhodla k naprosto nestandardní formě protestu a proti blokádě začala držet hladovku. Starostovi Modravy napsala dopis, kde popsala své rozhořčení a bezmoc z toho, jak aktivisté ničí její rodnou Šumavu: "...Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Nemusím snad zdůrazňovat, že mi je publicita velmi nepříjemná, ale pokud je to věc, která oslabí Hnutí Duha a Vám to pomůže, jsem ochotná to dotáhnout do krajnosti....". Její dopis se poté stal peticí, kterou začali lidé ve Vodňanech a na Šumavě podepisovat na její podporu. Během hladovky MUDr. Pelíškové získal petiční výbor 1637 podpisů na její podporu. Je pravda, že hladovka pomohla. Stala se mediálně viditelnou součástí obrovského veřejného protestu proti násilí, které aktivisté z Hnutí Duha páchali na šumavských lesích. Sami aktivisté byli tímto život ohrožujícím protestem zaskočeni a pokoušeli se doktorku Pelíškovou nějak diskreditovat: potřebuje se zviditelnit, potřebuje více zákazníků... Vrcholem cynismu byl veřejný návrh na vyhlášení tzv. "jedlovky", kolem krku si omotáme věnec buřtů a na protest proti hladovce se budeme přejídat. Po ukončení blokády a ukončení hladovky jsem pozval MUDr. Reginu Pelíškovou na večeři. Nikdy dříve jsem ji neviděl, nikdy dříve jsem s ní nemluvil. Seděla proti mně po třináctidenní hladovce trochu pohublá, ale opravdu dáma.

S manželem vlastní moderní zubní kliniku a pacienti za nimi jezdí ze širokého okolí, reklamu tedy opravdu nepotřebuje. Popisovala mi, jak k rozhodnutí o hladovce došlo. Komunikaci s její sestrou žijící na Modravě, naprostou bezmoc, kterou obyvatelé Modravy cítili, když jim aktivisté chtěli nechat kůrovcem sežrat další lesy v okolí jejich domova. Naprostou bezmoc před tím, jaký prostor dostávali aktivisté v médiích, jejich lži o tom, jak chrání lesy. Doktorka Regina Pelíšková si za svůj čin zasluhuje úctu a poděkování. Je to statečná a vzácná žena.

Ing. Tomáš Jirsa, člen regionální rady, předseda oblastního sdružení a senátor PČR