Jednoduchým a srozumitelným způsobem – s využitím dostupných internetových zdrojů a literatury – popisuji příčiny zelené apokalypsy na Šumavě.

Časová posloupnost nejdůležitějších událostí

1.Leden 2007: orkán Kyrill a ponechání necelých 200 000 kubíků polomů a vývratů, jež se staly semeništěm kůrovcové kalamity (tzv. speciální managementy uplatňované na ploše 6500 ha)

2.Prosinec 2007: v platnost vstoupila Schengenská úmluva, která znamená volnou prostupnost hranic. Podle českých a německých ochranářů je zvýšená přeshraniční turistika hrozbou pro ekosystémy Šumavy.

3.Březen 2008: jednání obou ředitelů parků (Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava) o společném postupu. Vzniká myšlenka „Divokého srdce Evropy”. Zahrnuje plochu 13 tisíc hektarů a v budoucnu má být rozšířeno až na 30 tisíc hektarů. V praxi znamená tato idea postupné rušení 40 km turistických tras a vznik 15 km tras nových, které však budou přístupny jen od 15.7 do 31.10.

Na české straně bylo „Divoké srdce Evropy” vyznačeno v červenci 2009. Na bavorské straně nebylo vyznačeno vůbec. Okresní sjezd v německém Regen se vyslovil proti vyhlášení území za oblast divočiny 1b podle klasifikace IUCN.

4.V průběhu let 2008-2010 usychají nejcennější horské smrčiny na Šumavě. Kůrovcová kalamita vede v důsledku asanačních zásahů k rozsáhlému odlesnění Šumavy. Mění se krajinný ráz. Jsou narušeny mimoprodukční funkce šumavských lesů.

5.Čelní představitelé zelené politiky, která je v rozporu se směrnicemi Natura 2000, zjišťují, že své činy musí legalizovat. Jsou si vědomi toho, že v národním parku dojde k výraznému snížení biodiverzity – z důvodu nevratného poškození biotopů a k vymizení v nich žijících chráněných druhů.

6.Výbory Evropské komise pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin - ve zprávě s názvem Report on Wilderness in Europe (tzv. non-legislative report) z 2/2009 - vyzývají Evropskou komisi k vytvoření strategie pro vznik divočiny v členských státech Evropské unie, k přidělení zvláštního statutu „divočině” a její ochraně v rámci sítě Natura 2000.

7.Poselství z Prahy (Conference on Wilderness and Large Natural Habitat Areas) z května 2009: zdůrazňuje nutnost vytváření divočiny a divokých oblastí v Evropě. Vyzývá k vytvoření společné agendy pro ochranu těchto oblastí. Za Českou republiku jsou přítomni: Václav Havel,  pracovníci MŽP (Miko, Mareš, Kostínková, Zicha, Vlasáková, Vavrinová, Roth, Pelc) , rakouský velvyslanec, expert ministerstva vnitra Fiedler, sociolog Kala, novináři (Stejskal, Dostál, Tuček), fotograf Symon, Lila Vlasalka – příslušná instituce nenalezena, představitelka UNESCO Prchalová, ACT konzultant Rezek, NGO - Environmental Partnership (Růžička), inženýři zajišťující české předsednictví v EU za lesnictví (Krejzar, Holuša, Baranayi), poslanec L.Ambrozek, ředitelé národních parků Podyjí, Šumava, Krkonoše (Rothröckl, Hřebačka, Krejčí), geobotanik Härtel, docent Mendelovy univerzity Vrška, ekolog Zasadil, vedoucí oddělení ekologie lesa LČR Stonawski, vedoucí sekce výzkumu NPŠ Zdenka Křenová, pracovníci AOPK (Plesnik, Pojer, Vítek, Dostálová), za Hnutí Duha Jaromír Bláha, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů IFER (Černý).

8.Prosinec 2009: Světový kongres o divočině v Mexiku. Představitelé Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava prezentují ideu „Divokého srdce Evropy” Je přijata rezoluce č. 32, která vyzývá vlády Německa a ČR k začlenění kategorie divočiny 1b dle IUCN do národní legislativy.

9.Volby 2010 znamenají změnu ve vedení Národního parku Šumava a konec? ochranářské ideologie.

10. Evropská komise, Brusel 3.5.2011 -  dokument o strategii na podporu biodiverzity do roku 2020 s názvem: Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, The Economic and Social Committee and the Committee of the Regions.

V této zprávě se EK prakticky výhradně věnuje problematice poklesu biodiversity a prostředkům, které by mohly pokles biodiverzity zastavit.  O budování divočiny zde nenalezneme jednu jedinou zmínku.  Jen v části určené lesnickému managementu jsou vyjmenovány tyto úkoly pro členské země: ponechávat optimální množství souší, ale tak, aby nevzniklo riziko požárů nebo napadení podkorním hmyzem. Chránit oblasti divočiny. Chránit lesy před požáry.

11.Tomuto kontextu se – poněkud úsměvně – vymyká komentář iniciativy Wild Europe, která výše popsanou a poměrně racionální strategii vítá jako významný krok směrem k divočině. Výkonnému výboru této iniciativy nepředsedá nikdo jiný, nežli Ladislav Miko.

Zhodnocení

Z popsaného sledu událostí je patrné především to, že ochrana přírodních procesů a množení kůrovce není zakotvena nejen v legislativě České republiky či Německa, ale ani v legislativě Evropské unie. Snahy o dodatečnou legalizaci těchto aktivit se na vládní, ale ani na evropské úrovni, alespoň prozatím, nesetkaly s žádoucí odezvou. Za mnohé z toho, co se dělo za zády obyvatel Šumavy i celé České republiky a bez jediné opory v zákoně, vděčíme Ladislavu Mikovi, jeho příznivcům a následovníkům. Vybudovali Potěmkinovu divočinu, jejíž existenci uvěřili řídící pracovníci na poli ochrany přírody, ekologické nevládní neziskové organizace (Hnutí Duha) a dokonce i malá část vědecké obce.

Pro euroskeptiky je rozhodování celé Evropské komise, odmítající pološílené aktivity jednotlivých výborů, vlaštovkou svědčící o její nezávislosti.

Je jedno, kdo je a bude za těchto okolností ředitelem Šumavského národního parku. Pro zastánce divočiny není přijatelný Petr ani Pavel, neboť oba ztělesňují konec jejich nesmyslných aktivit nejen v Národním parku Šumava, ale i v celé České republice. Ekonomické škody, vzniklé na ekosystémech národního parku, by měly být vyčísleny a aktérům předepsány k úhradě. Jen takovýto precedens by byl zárukou toho, že se v budoucnu nebude nic podobného opakovat.