Stromolezec a specializovaný arborista měřil se svým týmem centimetr po centimetru sekvojovce obrovské a zjistil o nich překvapivě nová fakta.

Na mírném svahu nad křižovatkou turistických cest v Národním parku Sequoia v nadmořské výšce asi 2 100 metrů v jižní části pohoří Sierra Nevada se tyčí obrovský strom. Jeho rezavě červený kmen pokrytý silnými vrstvami zvrásněné kůry má u báze průměr osm metrů. Kdybyste chtěli zahlédnout jeho vrcholek nebo zakláněli hlavu, abyste si prohlédli tvar jeho koruny, bolelo by vás za krkem. To znamená, že strom je tak veliký, že ho jen stěží můžete spatřit celý. Před zhruba 90 lety ho lidé z obdivu pojmenovali Prezident. Je to sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), druh patřící v rámci čeledi cypřišovitých do příbuzenstva tří přežívajících sekvojovitých rodů (Sequoiadendron, Sequoia, Metasequoia).

Není to největší strom na Zemi. Co do velikosti je v pořadí druhý. Nedávný výzkum Steva Silleta z Humboldt State University a jeho kolegů potvrdil, že Prezident se řadí na druhé místo mezi všemi obřími stromy, které byly měřeny, a Sillettův tým jich změřil hodně. Není tak vysoký jako nejvyšší sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens) na západním pobřeží USA nebo blahovičník Eucalyptus regnans v Austrálii; ovšem výška není všechno – svou mohutností předčí pobřežní sekvoje vždyzelené i australské eukalypty. Jeho odumřelý a bleskem sežehlý vrcholek se zvedá do výše 75 metrů. Čtyři velké větve, z nichž každá je sama o sobě pořádným stromem, vyrůstají zhruba v polovině výšky z hlavního kmene a tvoří hustou korunu, která se proti obloze jeví jako hřibovitě zploštěné mračno. I když nemá tak objemný kmen jako větší obr zvaný Generál Sherman, má plnější korunu. Prezident má téměř dvě miliardy jehlic.

Tyto stromy rostou vysoko a mají širokou korunu, protože soutěží s jinými stromy, kdo dosáhne výš a dál do šířky do míst, kde je voda a kde svítí slunce. A nepřestávají růst, když dosáhnou dospělosti, jako suchozemští savci nebo ptáci, jejichž velikost je omezována gravitací. Sekvojovec je také omezován gravitací, ovšem ne tak jako kondor nebo žirafa. Nepotřebuje se pohybovat, a tak posiluje svou stavbu tím, že k ní neustále přidává dřevo. Vzhledem k neustálé nutnosti hledat zdroje na nebi a v půdě, a protože má dost času, může být obrovský a růst stále dál. Sekvojovce obrovské jsou gigantické, protože jsou velice staré.

Jsou tak staré, protože přežily všechny hrozby, které je mohly zahubit. Jsou příliš silné na to, aby je vyvrátil vítr. Jejich jádro a kůra jsou plné taninu a dalších látek, které je chrání proti rozkladným houbám. Brouci, kteří se zavrtávají do dřeva, je nijak zvlášť netrápí. Jejich silná kůra je odolná proti plamenům. Požáry na okolní půdě ve skutečnosti populaci sekvojovců prospívají, protože vypalují jejich konkurenci, otevírají jejich šišky a díky slunečnímu záření a výživnému popelu umožňují růst jejich semenáčkům. Blesk může poškodit vysoké dospělé stromy, obvykle je však nezničí. Takže rostou dál do výšky po celá tisíciletí.

Dalším faktorem, který může ukončit život velkých stromů, je samozřejmě kácení. Během 19. a na začátku 20. století padlo mnoho obřích sekvojovců za oběť sekyře. Avšak dřevo oněch starých obrů bylo tak křehké, že kmeny se často roztříštily, když dopadly na zem, a co zbylo, mělo jako stavební dříví pramalou hodnotu. Dělaly se z něho šindele, sloupky k plotu, kůly do vinohradů a různé další výrobky. Vzhledem k obtížné manipulaci s kládami o průměru šest metrů, ať byly rozbité či ne, prostě nestálo za to stromy kácet. Národní park Sequoia byl založen v roce 1890 a díky autoturistice se brzy ukázalo, že sekvojovce obrovské jsou cennější živé a nepokácené.

Jedna věc je pro ně typická, vysvětloval mi Steve Sillett během našeho rozhovoru mezi stromy – dokážou vzdorovat celé měsíce mrazivým podmínkám. Jejich biotop je vystavený silným větrům, takže musejí být pevné, i když zmrznou. Mívají kolem sebe hromady sněhu, který zatěžuje i jejich větve, zatímco teplota kolísá kolem minus 10 stupňů Celsia. Tíhu sněhu a chlad zvládají s grácií stejně jako mnoho dalších nepřízní. „Je to sněhový strom,” řekl. „To je jejich jedinečný rys.”

Jeden z mnoha překvapivých objevů, které učinil Sillettův tým, je to, že dokonce i rychlost růstu velkého stromu, nejen jeho výška nebo celkový objem, se může ve stáří zvyšovat. Starší monstrum jako Prezident vytvoří za rok více dřeva než robustní mladý strom. Toto dřevo se ukládá po obvodu kmene, takže strom roste do šířky a na hlavních a vedlejších větvích, které jsou mohutnější.

Toto zjištění je v rozporu se starým předpokladem lesniské ekologie, že produkce dřeva ve starším věku stromu klesá. Tento předpoklad, který ospravedlňoval nespočet rozhodnutí pěstovat rychle rostoucí stromy, může být správný pro některé stromy na některých místech, nikoli však pro sekvojovce obrovské (nebo jiné vysoké druhy včetně sekvoje vždyzelené). Sillett a jeho tým ho zpochybnil, když udělal něco, co předtím odborníci neudělali: vylezl na velké stromy, lezl po celé jejich výšce a měřil je centimetr po centimetru.

s požehnáním a se souhlasem americké Správy národních parků provedli taková výšková měření i na Prezidentovi. To bylo součástí rozsáhlejší studie, projektu douhodobého monitorování sekvojovců obrovských a sekvojí vždyzelených nazvaného Redwoods and Climate Change Initiative. Sillettova skupina přehodila lano přes Prezidentovu korunu, instalovala horolezecká lana (s ohledem na ochranu kambia stromu), nasadila si postroje a helmy a vyrazila nahoru. Měřili kmen v různých výškách, přeměřovali hlavní i vedlejší větve a výhonky, počítali šišky a s pomocí sterilizovaného vrtáku odebírali vzorky jádra. Potom vkládali údaje do počítače prostřednictvím matematických modelů, které už obsahovaly data z jiných sekvojovců obrovských. Tak dospěli k zjištění, že Prezident má nejméně 1 530 krychlových metrů dřeva a kůry. A objevili, že ten starý kolos ještě ve věku asi 3 200 let stále rychle roste. V období růstu, které střídá šest měsíců chladu a sněhu, stále vdechuje velké množství oxidu uhličitého a váže uhlík do celulózy, hemicelulózy a ligninu. To není na staříka špatné.

To je na nich pozoruhodné, řekl mi Sillett. „V nadzemním prostoru polovinu roku nepřirůstají. Jsou ve sněhu...” Rostou víc než jejich největší příbuzní – sekvoje vždyzelené, dokonce i když mají kratší dobu růstu.

Proto bylo vhodné, aby Michael (Nick) Nichols udělal portrét Prezidenta v zasněženém prostředí. Nick a horolezec Jim Campbell Spickler měli plán. Se skupinou asistentů a horolezců včetně mnoha členů Sillettova týmu přijeli v polovině února, kdy sněhové závěje podél pluhem protažené silnice dosahovaly výšky 3,5 metru. Nasadili lana na Prezidenta a vedlejší vysoký strom, vhodná jak pro výstup člověka, tak pro vyzdvižení fotoaparátů. Přečkali období modré oblohy, tání a mlhy, až se změnilo počasí a začal padat sníh. To byl pravý okamžik pro perfektní snímek. V době, kdy jsem se tam objevil já, už balili.

Nick věnoval přípravě projektu a řízení celé akce ze země víc než dva týdny. Než však byla stažena poslední lana, chtěl na strom vylézt sám. Ne aby fotografoval, vysvětlil. „Jen abych se rozloučil.” Nasadil si postroj a helmu, připnul se na lano, vsunul nohy do smyček, chytil výstupový blokant a stoupal nahoru.

Jakmile byl Nick dole, stoupal jsem nahoru já, pomalu, nemotorně, se Spicklerovou pomocí. Jak jsem stoupal, moc rád jsem opíral nohy o obrovský kmen. Chvíli jsem postál spolu se Spicklerem na jedné z ohromných větví. Po půl hodině jsem se ocitl v koruně Prezidenta 60 metrů nad zemí. Viděl jsem zblízka jeho velké výhonky. Viděl jsem hladkou načervenalou kůru menších větví. Všude kolem mě byl živý strom. Podíval jsem se nahoru s pocitem závrati a všiml jsem si malých prasklin v mrtvém dřevě a kambia, které obtékalo kmen i větve jako řeka života. Pomyslel jsem si: to je ale úžasné místo. A pak: to je ale úžasný strom.

Následující odpoledne, kdy Nick a ostatní už odjeli, jsem si obul sněžnice a vrátil jsem se k Prezidentovi sám. Bylo toho tolik, co jsem musel vstřebat, a chtěl jsem se na to podívat ještě jednou.

Chvíli jsem se užasle díval na strom. Byl majestátní. Klidný. V lehkém větru se ani nepohnul, na to, aby se kýval, byl příliš pevný. Uvažoval jsem o jeho historii. Rozjímal jsem o jeho stálosti a trpělivosti. Byl teplejší den, a jak jsem tam stál, Prezident jako by odkýchnul z vysoké větve hromádku tajícího sněhu. Padající sníh se rozděloval do drobných vloček a krystalů, které se třpytily ve slunci, když zvolna dopadaly mým směrem.

„Zdravíčko,” řekl jsem.

***

Sekvojovce obrovské rostou ve vyšších polohách, snášejí chlad, přívaly sněhu i údery blesků. Jejich kmeny jsou objemné a silné, i když ne tak vysoké jako u sekvoje vždyzelené. Tento sekvojovec, nazývaný Prezident, je druhým známým nejmohutnějším stromem na Zemi. Živá koruna (tady na vrcholu Generála Shermana, uprostřed) byla dřív velkým tajemstvím. Nové výzkumy badatele Steva Silletta přinesly řadu objevů, například že i tyto staré stromy stále rychle přirůstají. V knize Spillover David Quammen píše o chorobách přenosných ze zvířete na člověka. Michael Nichols fotografoval sekvoje do říjnového čísla 2009. Sekvojovec obrovský je sněhomilný strom, říká Sillett, adaptovaný na dlouhé zimy v Sierra Mountains. Je to však také strom ohňomilný. Silná kůra ho chrání před spálením při požárech způsobených bleskem, které otevírají šišky a likvidují vegetaci na zemi, čímž poskytují mladým stromkům přístup ke světlu a umožňují jim růst. MARTIN GAMACHE A MATTHEW TWOMBLY, NG KRESBA: ROBERT VAN PELT, HUMBOLDT STATE UNIVERSITY (HSU) ZDROJE: STEVE SILLETT, HSU; BLM; NATIONAL PARK SERVICE; USGS; BILL KRUSE, KRUSE IMAGING; DWIGHT WILLARD; SIERRA NEVADA ECOSYSTEM PROJECT; D’ARCY TRASK, CYARK Kde rostou obři Jediná přírodní oblast výskytu sekvojovce obrovského je úzký, 400 kilometrů dlouhý koridor na západním svahu Sierra Nevady. Žádný strom ho nepřekoná objemem dřeva. Naštěstí se ukázalo, že těžba sekvojovců je nepraktická, a v roce 1890, po vyhlášení Národních parků Sequoia a Yosemite, se mnohým těmto titánům dostalo ochrany.

RÁJ SEKVOJOVCŮ Podmínky, které vyhovují růstu a reprodukci stromu, existují v úzkém výškovém rozpětí. Východní svah Sierry je pro sekvojovce, které se neobejdou bez deště a hodně vlhké půdy po tání vydatné vrstvy sněhu, příliš suchý.

SEVERNÍ HRANICE Tento izolovaný starý porost tvoří pouze šest sekvojovců obrovských.

TAJEMSTVÍ SEKVOJOVCŮ Vědci si stále nejsou jistí, proč je v severním cípu území jen několik rozptýlených porostů.

UMÍSTĚNÍ LESŮ A výjimkou osmi z celkového počtu 67 se všechny porosty sekvojovců rozkládají na jih od Kings River. V těchto jižních lesích je obvykle víc stromů a jsou větší.

KATEDRÁLA STROMŮ Obří les, porost v Národním parku Sequoia, chrání 41 pojmenovaných sekvojovců a jejich skupin včetně Prezidenta a Generála Shermana, nejmohutnějšího stromu na světě, který měří jen o něco víc. Strom života Fotografi e David Liittschwager Sekvojovec obrovský je ekosystém sám o sobě. Uvedené druhy představují jen vzorek života, který strom obývá. Většinou jde o hmyz, od brouků přes motýly až po vosy. Některé jsou známé, například drozd nebo čipmank. Všichni bohatě využívají, co jim sekvojovec nabízí. Netopýři hřadují ve větvích a pod uvolněnou kůrou. Dole v rozsáhlém stínu sekvojovce se daří nejrůznějším rostlinám. Zelenopláštník nebo poletuška severní naopak dávají přednost výškám v koruně. DRUHY BYLY FOTOGRAFOVÁNY NA PREZIDENTOVI V NÁRODNÍM PARKU SEQUOIA, NA UNIVERSITY OF CALIFORNIA, BERKELEY’S WHITAKER FOREST RESEARCH STATION A SAGEHEN CREEK FIELD STATION. ÚPLNÝ SEZNAM NÁZVŮ DRUHŮ NAJDETE ANGLICKY NA NGM. COM. DRUHY NEJSOU ZACHYCENY VE SKUTEČNÉM MĚŘÍTKU. Než ho na začátku 20. století pokáceli, poskytl tento obr v Converse Basin pozadí stovkám zájemců o pózování na fotografi i. Obtíže kácení zachránily sekvojovce obrovské v jiných lesích před tímto osudem. S LASKAVÝM SVOLENÍM SPRÁVY NÁRODNÍCH PARKŮ. * Grant NGS Tento projekt byl zčásti financován z vašeho členství v National Geographic Society. Děkujeme Národnímu parku Sequoia za spolupráci na přípravě tohoto článku. Sekvojovce obrovské, pevně zakotvené ve svém odlehlém biotopu, vzdorují váze zimního sněhu a dalším náročným podmínkám. Byly svědky různých časů, pořádků a lidí, kteří přicházeli a odcházeli. My jsme zatím ti poslední.

Sekvojovec obrovský máme i v Česku. Na www.nationalgeographic.cz vám prozradíme, kde ho najdete.