Auditované výsledky státních firem za loňský rok byly tak dobré, až to hezké není. Není ale zisk jako zisk. V případě Lesů ČR čistý zisk za rok 2014 stoupl dokonce na nový historický rekord 6,8 miliardy korun z předloňských 3,99 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst 60 procent. Dvě miliardy z toho sice činí rozpuštění rezerv, nicméně i bez této účetní operace dosáhl provozní zisk 5,89 miliardy korun.
Když se díváte na časovou řadu hospodaření tohoto státního podniku, uvidíte řádové zvýšení ziskovosti po změně pravidel soutěžení zakázek počínaje rokem 2011. Změna spočívala v tom, že vyhrává ten, kdo nabídne nejvyšší rozdíl mezi cenou dříví a cenou prací spojených s těžbou a pěstební činností.
Trvalo dalších pár let, než český stát seznal, že miliardy se nemají co válet na účtech podniku, který koneckonců státu jako vlastníkovi lesů neplatí žádné pachtovné. Poprvé stát sáhl pro dodatečný odvod ze zisku v roce 2013, ale rychle si zvykl a letos už chce z podniku kromě korporátní daně ještě dalších osm miliard a osm set milionů korun.
Z firmy, která dřív udělala pár set milionů ročně, se stala jedna z nejoblíbenějších státních dojnic. Ty miliardy nejsou nic jiného než plod soutěže mezi velkým počtem konkurentů. Jsou i jiné podniky, které sice hospodaří se ziskem, ale stát stojí každý rok hodně peněz.
O zisk Českých drah se postarala ČD Cargo
Ve skupině Českých drah se o ziskovost postarala dceřiná společnost ČD Cargo, která vydělala skoro 900 milionů korun, navzdory tomu, že soutěží na velmi tvrdém trhu. Matce se za cenu 13,2 miliardy korun faktických dotací (objednávky krajů a státu na zajištění osobní dopravy meziročně stouply o půl miliardy) podařilo snížit ztrátu na 865 milionů korun.
Hovořit o přiměřeném zisku v případě dotovaných firem je v podstatě totéž, jako když – řečeno s klasikem – nechcete slevu zadarmo. Původním smyslem bylo zajistit v dotovaných firmách, řekněme v oboru veřejné dopravy osob, stabilnější a předvídatelnější ekonomické prostředí, což vypadá nejen logicky, ale v podstatě i bohulibě.
Jak se dá služba (dopravní obslužnost daného regionu, například) zajistit co nejekonomičtěji, to se v podstatě můžete dozvědět pouze v případě, že ji vysoutěžíte. Neděláte nic jiného, než že přinutíte soutěžitele, aby objednavateli vyzradili prostřednictvím cenových nabídek svoje největší tajemství: jaké jsou skutečné náklady, za kolik se dá služba dělat, včetně jejich představy o zisku. Problém totiž není v dotacích jako takových ani v konceptu přiměřeného zisku, ale v monopolu poskytovatele.
