TEPLICE/PRAHA Právě teď se mají smrky zelenat a na jejich větvích vyrážet nové jehličí. Jenže na Ústecku je to přesně naopak. Už několik týdnů v regionu řeší, proč smrky pichlavé rezavějí, opadávají a umírají. Laboratoře určily jako viníka přemnoženou mšici smrkovou.
„Jde o oblast od Chomutovska po Děčínsko, ale i Litoměřicko," konkretizuje rozsah kalamity Pavlína Kazdová z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Žatci. „Co vím, tak mšice na Teplicku škodily už v roce 2008, ale ne v takovém rozsahu jako nyní. Za silné rozšíření mohou pravděpodobně dvě poslední slabé zimy," pokračuje Kazdová.
Podle jejích odhadů škůdci napadli celou polovinu smrků pichlavých, vysázených v oblasti před dvaceti až čtyřiceti roky. Těmto dřevinám pocházejícím ze Severní Ameriky jako jedněm z mála nevadil znečištěný vzduch a zkažená půda.
Hory odolávají. Prozatím „Mšice napadá zatím především stromy ve městech. Naše lesy jsou výše položené a mají vlhčí prostředí," zůstává v klidu Zdeněk Růžek, šéf teplického ředitelství Lesů ČR. I když škůdce skutečně ničí porosty ve výšce 250 až 400 metrů, teoreticky hrozí, že doletí i do vyšších partií Krušných hor, tedy na místa, kde za minulého režimu lesy hromadně umíraly. Masivnímu rozšíření mšice pomáhá suché a teplé počasí. A podle meteorologů se v nejbližší době nezmění.
Odborníci v rámci prevence radí pravidelné zalévání a rozumné používání postřiků. I když u napadených stromů záleží hlavně na tom, zda jim po ataku mšic zůstalo dost sil, aby se vzpamatovaly samy.
DUBÍ/PRAHA Na uplynulý víkend měl dlouho dopředu jasný plán. Jako tisícovky dalších lidí v okolí se čtyřicetiletý Petr H. z Krupky s celou rodinou chystal na zahájení lázeňské sezony v Teplicích. „Nakonec to ale vypadalo, že pošlu ženu s dětmi sám. Ten smrk mi dal celkem zabrat," smál se už v sobotu večer s kelímkem piva v lázních. I na Petrově zahradě totiž stejně jako v celém regionu řádily mšice. Zatímco borovice se zelenají, jeden smrk pichlavý v polovině května nejdřív zrezivěl, pak uschnul a nakonec téměř celý opadl. „Byl u mě známý, co dělá do zahrad. Řekl, že ten strom už nemá sílu na nové letorosty, což je vlastně jeho konec. Než bych se na ten pahýl musel dívat celé léto, radši jsem jej zavčasu pokácel," ukazuje na prsty, z nichž prý patnáct minut musel dostávat lepkavou smolu.
Smrky byly pouze náhradní A Petr není jediný. Na radnice v celém Ústeckém kraji se teď obrací řada lidí s dotazy, co mají dělat s usychajícími smrky pichlavými. „Chodí sem občané, že by to chtěli pokácet. Na obecních pozemcích tolik zasažených stromů nemáme, na ty méně poškozené nejdřív zkusíme postřik," vysvětluje Eva Vítková z obecního úřadu v Dubí. „Pokud bude pršet a přijde chladnější počasí, smrky je ještě možné zachránit, nejsou úplně na odpis," věří Vítková. Pavlína Kazdová z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského se přidává–majitelé zahrad by měli počkat až do podzimu, kdy se ukáže, jak se infekce na stromech podepsala.
I když se příčiny hledají především v teplých zimách a nedostatku vláhy, ekologové upozorňují na další hledisko.
Smrky pichlavé se v Podkrušnohoří masivně vysazovaly do začátku 90. let. Velmi dobře se dokážou sžít s městskou zátěží. Šlo o náhradu za stromy zničené imisními kalamitami. „Smrky pichlavé byly vysazeny jako náhradní dřevina. Po degradaci půd by se tam nic jiného neudrželo, smrk pichlavý je odolný a byla to ta nejjednodušší varianta," tvrdí Jaromír Bláha, lesní specialista Hnutí Duha.
Jenže podle něj šlo jen o dočasné řešení a po zlepšení životního prostředí se do oblasti měly co nejdříve vrátit původní druhy. „Je potřeba je urychleně nahradit a posílit listnáče," radí Bláha.
Hrozí i kloubnatka Podle odhadů zatím mšice napadla zhruba polovinu populace smrku pichlavého v Ústeckém kraji. „V minulosti až na výjimky nedošlo při útoku mšic k úhynu stromů, ale letos je to extrém a novum," shrnuje Josef Mertelík, vedoucí odboru biodiverzity Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Platí prý jednoduchá logika – kde je smrk silný, tam přežije málo mšic a hodně škůdců zase svědčí o slabosti dřeviny.
„Za kalamitu vždycky může komplex příčin. Pokud má mšice dobré podmínky a pokud jejich život nenaruší jiná okolnost, budou se množit generace od generace," pokračuje Mertelík. Reaguje tak na souběh ideálních podmínek pro život škůdců.
A kromě mšic Ústeckému kraji způsobují potíže i houby kloubnatka a sypavka. Jehličnaté monokultury vysázené na úbočích Krušných hor po vegetacích zničených před rokem 1989 imisními spady se v posledních letech potýkají se zvýšeným výskytem těchto cizopasníků. Pupeny smrků napadených kloubnatkou pokrývá černá krusta a strom odumírá.
Zatímco domácí smrk ztepilý houbě podle pravidelně prováděných kontrol vesměs odolává, zásadní potíže dokáže kloubnatka způsobit stejně jako mšice nepůvodnímu smrku pichlavému.
***
Rezavé smrky
Porosty smrku pichlavého, především v Ústeckém kraji, se poslední týdny potýkají se silným útokem mšice smrkové. Zřejmě kvůli dvěma posledním mírným zimám a relativnímu suchu stromům rezne a opadává jehličí. Někde zabírají postřiky, jinde radí experti vydržet do podzimu. Řada lidí už se ale radši pustila do kácení. Mšice zatím napadá jen stromy ve výšce 250 až 400 metrů nad mořem.
Smrk pichlavý
Populace nepůvodního jehličnanu se pod Krušnými horami začala vysazovat před 40 lety. Mělo jít o dočasné řešení imisní kalamity, smrk pichlavý má totiž velmi nízké nároky na život a daří se mu v nekvalitní půdě i zamořeném ovzduší.
Přesně to lesy v severních Čechách před rokem 1989 sužovalo.
Mšice smrková
Škůdce ve stromě přezimuje ve stadiu vajíček, teplé zimy urychlují jeho vývoj.
Na smrky v posledních 20 letech zaútočily několikrát, nikdy ale v takové síle jako letos.
