Vimperk – Opatření, která proti lýkožroutu smrkovému (kůrovci) podniká na základě mezinárodní dohody Správa Národního parku Šumava, přinášejí dobré výsledky. Podle rakouské strany však český kůrovec letos napadá rakouské lesy víc než kdy jindy. Shodli se na tom členové česko – rakouské pracovní skupiny kontrolující plnění dohody o ochraně lesa podepsané ministry životního prostředí v roce 2009. Právě proto byl v květnu podepsán dodatek, který stanovil rozšíření protikůrovcového ochranného pásma.

Mezinárodní dohoda uzavřená v roce 2009 bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem a jeho rakouským resortním kolegou Nikolausem Berlakovichem zavázala Českou republiku k tomu, aby v zájmu ochrany lesních majetků v Rakousku zasahovala proti kůrovci v příhraniční oblasti. V pásu podél hranice probíhá asanace kůrovcem napadených stromů. Vroce 2009 bylo v dotčené oblasti Smrčina podle uvedené mezinárodní dohody asanováno 208 stromů, v roce 2010 to bylo 921 stromů.

„V nově vyznačené části, kde by se podle nově uzavřeného dodatku ke smlouvě měly kůrovcem napadené stromy asanovat, je k dnešnímu dni vyznačeno 450 stromů,” upřesňuje člen česko – rakouské pracovní skupiny, náměstek ředitele NPŠ Jiří Mánek.

V pátek 10. června proběhl terénní kontrolní den a ve středu 15. června byl za přítomnosti zástupců NPŠ, MŽP i rakouské strany sepsán protokol o plnění dohody. Účastníci se dohodli, že se za podmínek, které nebudou v kolizi s povinnostmi ochrany přírody národního parku, může přistoupit k asanaci napadených stromů. Zatím ale nebyl z těchto stromů pokácen ani jediný.

Zástupci Národního parku Šumava, českého ministerstva životního prostředí a Rakouska se během jednání shodli na tom, že pokud se rizikové porosty nebudou likvidovat na ploše větší než 0,25 ha, bude moci být zásah proveden. Vedení Správy Národního parku Šumava preferuje ohleduplnější metodu loupání na stojato. „Ani jeden z asanovaných stromů však touto metodou zatím zpracován nemohl být, protože se nepodařilo získat žádnou firmu, která by takovou práci provedla – a to i přes fakt, že v průměru se za jeden strom vyplácí odměna 2000 Kč. Loupač za jeden den zpracuje 3 stromy,” informuje Tomáš Fait, náměstek ředitele Stráského. Dnes ředitel Stráský dopisem vyzval k aktivní spolupráci Hnutí Duha, jemuž nabídl možnost podílet se na této šetrné metodě, kterámátři cíle:

1) neohrožovat rakouské majetky a naplňovat tak mezinárodní dohodu,

2) nevytvářet na Smrčině větší odlesněné plochy,

3) co nejvíce respektovat potřeby tetřeva hlušce v době jeho hnízdění.

Pokud jde tedy o údajně ohroženého tetřeva hlušce v době líhnutí kuřat, pak současné vedení Správy Národního parku postupuje s mimořádným ohledem na ochranu přírody a úplně stejně jako vedení předchozí, jde o srovnatelné objemy dřeva, lokality, termín i vzdálenosti od hnízdišť. V loňském roce neutrpěla generace tetřevů v období vyvádění kuřat žádnou újmu a ředitel NPŠ Jan Stráský je přesvědčen, že neutrpí ani letos. „S kácením se ostatně v dotčené lokalitě ještě ani nezačalo,” dodává J. Stráský.

Faktem však zůstává, že prakticky ve všech porostních skupinách se proti kůrovci zasahovalo i v letech 1998 – 2007, objemy pokácených stromů významně překračovaly letošní uvažované zásahy, přičemž populace tetřeva mírně rostla. Správa Národního parku Šumava je povinna naplňovat dohodu uzavřenou na ministerské úrovni. „Opakované protesty některých ekologických hnutí proti asanaci rizikových porostů v místech stanovených dohodou a jejich hrozby, že budou označené stromy bránit vlastními těly, vnímá Správa Národního parku jako účelové s cílem manipulovat veřejné mínění pomocí lživých argumentů a teatrálních gest,” konstatuje ředitel NPŠ Jan Stráský. Ta mají odpoutat pozornost od skutečného problému – kůrovcové kalamity tisíciletí, která letos Šumavě reálně hrozí. Ačkoli je rozsah kalamity někdy záměrně zlehčován, data hovoří jednoznačně. Historicky dokladovaná největší kůrovcová kalamita z roku 1870, popisovaná Klostermannem, byla už překonána. Před ní nebylo na Šumavě nikdy tolik smrků jako dnes (přirozený podíl smrku byl v šumavských lesích 50%, dnes je to nepřirozeně 80%). Kůrovec tedy nikdy za posledních 1000 let neměl – vzhledem k nižšímu zastoupení smrku – možnost rozmnožit se tolik jako dnes.