Šumavská kauza nevychládá, živí ji škodlivé "myši", jelen sika a nyní i tlaky Mezinárodního svazu ochrany přírody, píše Radomír Mrkva.

Na dřívější články o Šumavě od profesora Pavla Kindlmanna (Šumava jako otázka kulturní vyspělosti národa) a redaktora ČESKÉ POZICE Čestmíra Klose (zejména na článek Nová hrozba pro Šumavu: Co nesežral kůrovec, okoušou myši) reaguje emeritní profesor oboru ochrana lesa a myslivost Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy Univerzity v Brně Radomír Mrkva. "Pokouším se vysvětlit, v čem je jádro problému a že často i ze strany některých přírodovědců, jinak nepochybně specialistů ve svých oborech, převládá spíše fanatismus než zasvěcený a celistvý pohled na ochranu ekosystémů," napsal Mrkva ČESKÉ POZICI k následujícímu příspěvku. (Tématu Šumava se ČESKÁ POZICE věnuje dlouhodobě.)

Gradace kůrovce patrně odeznívá, osud tetřeva, ptáka roku, a jeho údajně fatální ohrožení těžbou kůrovcových stromů byl rozmělněn, ale příběh Národního parku Šumava nevychládá. Naopak, jak bylo dříve řečeno, je pro jistou skupinu lidí symbolem specifického chápání "PŘÍRODY", sjednocuje i aktivizuje zastánce takového přístupu, a proto musí být živen.O myších a hraboších

Pomineme-li senzacechtivé krátké novinové šoty, tématu se opakovaně věnuje i ČESKÁ POZICE. Nedávno zde redaktor Klos, jen co probral "Šokující vize ředitele Mánka", s radostí zvedl téma, které se nabízelo samo. Využil novinové články, zmiňující se o škodách způsobených drobnými hlodavci, označenými novináři jako "myši", a toto téma "beze zbytku vytěžil".

(Poznámka redakce: Termín "myši" použil při informování médií mimo jiné i ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek, citujeme například z MF Dnes z 10. října: "V každém lese je perioda, kdy se myši přemnoží. Zejména když jsou dlouhé zimy, tak myši jsou vyhládlé a ožerou kůru stromů, které pak uschnou."

ČESKÁ POZICE v Mrkvou zmíněném článku napsala: "Jedno můžeme sami od sebe říci určitě: myši to nejsou. Tvorové tohoto druhového jména žijí jinde a jinak. Obecné označení ,myši" pro jakékoli hlodavce obstojí jen pro první chvilku. Předstoupí-li pracovníci národního parku s tak vážným sdělením před veřejnost, měli by umět jev i jeho původce pojmenovat. Ale šumavský management se poslední dobou už málo řídí tím, co se děje v přírodě, a ,myši" jsou toho drobným příkladem. Podobná ,myší vystoupení" velice shazují odborný kredit Národního parku Šumava.")

Předně problém označil za mediální trik ředitele Mánka a lesníků Správy národního parku, kterými ospravedlňují obranné těžby proti kůrovci Na Ztraceném. Se zápalem sobě vlastním zpochybnil jejich odborný kredit a s pomocí "pěti dotázaných zoologů" představil krátké exposé o myších a hraboších (možná i zajíci). Lesníkům doporučil použít "lesnický um a ne zbytečné holiny" a neklučit (!?). (Klučení je vytrhání a odstranění pařezů jako příprava paseky pro výsadbu, které v dávné době předcházelo obvykle polaření, zemědělské využití pozemku.) Obranu proti hlodavcům směřovat na "podsazování cílových dřevin, clonění a odcloňování sazenic". Snesené argumenty někdy až krkolomně obhajují "BEZZÁSAHOVOST", prospěšnost hynutí nepůvodního smrkového lesa a vznik nových smrkových nárůstů, což se považuje za pravé dílo PŘÍRODY.

Vrcholem bylo tvrzení, že tlumení kůrovce Na Ztraceném je pouze "dalším dílem politické prohry"Vrcholem bylo tvrzení, že tlumení kůrovce Na Ztraceném je pouze "dalším dílem politické prohry", protože se zde kácelo "jen proto, aby se ukázala moc nového managementu, který se zhlédl v hospodářském lese" (?). Závěrem se citují názory zoologa Jiřího Flouska: "Máš-li přírodu chránit, musíš o ní něco vědět ... Když nevíš nic nebo málo, snadno se ti cokoli povoluje. Vědění je zbytné."

S tím lze naprosto souhlasit, leč v jiném kontextu. Nemá smysl přít se o to, kdo lesním ekosystémům rozumí lépe, a zejména celostně. Zkusme se nezaujatě znovu zamyslet nad cíli ochrany přírody a ochrany lesních ekosystémů na Šumavě. Zda cílem má být vznik divočiny, pustiny nebo přirozeného lesa, jaký zde přirozený les byl a zda "nezasahování", to jest vyloučení antropického vlivu, není ve střední Evropě a na Šumavě jen pouhou frází, idealizovanou představou či zbožným přáním skupiny lidí a posléze dalších sympatizantů, kteří v obecné rovině touží po nespoutané přírodě.Nevytrhujte zoology z práce!

Články o "škodlivých myších" na Šumavě vznikly při náhodné zmínce pracovníků parku před novináři, že se objevil ohryz (povrchové ohryzání a konzumace kůry, lýka, někdy i dřeva kmenů a větví keřů a dřevin zvěří spárkatou a hlodavci; původce poškození lze určit podle místa poškození a podle šířky stop po řezácích) vysázených sazenic listnáčů a že toto ohrožení (včetně celé řady dalších příčin) představuje každoročně vážný problém pro obnovu původní skladby lesů.

Kdyby zůstaly na Šumavě zachovány původní lesy, jistě by zde nebyly velkoplošně hynoucí smrkové monokultury a drobní hlodavci by nebyli problémemPokud jde o zjištění původců škod (hraboši, myšice), jejich determinaci, okolnosti a příčiny vzniku gradací a podobně, nebylo nutno vytrhovat z práce přední zoology. Stačilo otevřít kteroukoli lesnickou středoškolskou, tím spíše vysokoškolskou učebnici nebo praktickou příručku věnovanou oboru ochrana lesa a na stránkách věnovaných škodám drobnými hlodavci se lze snadno dozvědět vše, po čem pan redaktor pátral. Podobně i v atlasech poškození lesních dřevin by zjistil, jak poškození vypadá a že odlišení původce není zase až tak složité. Stačí zaznamenat šířku stop po řezácích, popřípadě způsob ohryzu, a není pochyb o tom, zda původcem byl některý z hrabošů, nebo zda to "mohl být klidně i zajíc", jak poznamenal dotázaný zoolog Vladimír Vohralík z Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Poněkud složitější to je s problémem, proč k ohryzu dochází. Ptejme se po způsobu, "co bylo dříve, vejce nebo kuře?", a odpovězme si, že kdyby zůstaly na Šumavě zachovány původní, přirozené lesy, s jejich zonalitou, přirozenou skladbou a strukturou, pak by zde jistě nebyly velkoplošně hynoucí smrkové monokultury a drobní hlodavci by nebyli problémem.Kůrovec není "architektem přirozeného lesa"

Ale když už zde tvoří smrčiny asi 80 procent plochy lesa, pak se asi nemělo připustit, aby v průběhu několika let uhynuly, došlo zde k zabuřenění a při těžbě kůrovcových stromů musely vznikat paseky. V opačném případě by "kůrovcové hynutí" postihlo všechny lesy parku, a navíc i dalších majitelů, nejen u nás, ale i v zahraničí. Není snad tak obtížné pochopit, že chceme-li obnovit přirozený les a zamezit vzniku zmiňovaných zabuřeněných biotopů a chceme-li zastavit gradaci, je primárním úkolem kůrovce tlumit.

Nejprve obnovme přirozený charakter přirozených horských lesů, a až pak tam kůrovci dejme prostorNejde totiž o demagogickou frázi lesníků, když tvrdí, že druhovou i prostorovou přeměnu lesa a převod na přirozený stav lze úspěšně provést pouze v lese živém, což se týká i PŘIROZENÝCH smrčin. Kůrovce nelze obecně označit za architekta přirozeného lesa, jak to s oblibou tvrdí Mgr. Mojmír Vlašín - prostě přirozený les z hospodářské jednověké smrčiny nevyrobí.

Tuto zdánlivě vtipnou sentenci je třeba opravit, neboť kůrovec je nepochybně součástí přirozených horských lesů, ale nejprve obnovme přirozený charakter těchto lesů, a až pak tam kůrovci dejme prostor. Ale i tak je třeba na něj dohlížet. I zdánlivě velký Národní park Šumava (NPŠ) je ve střední Evropě pouze "malé akvárium", kde PŘÍRODA nemá prostor k rozmachu a naopak je tísněna celou řadou vlivů okolní civilizace.

Je jisté, že ideálním biotopem pro hraboše jsou zabuřenělé plochy, ale ty jsou jak v suchém lese, tak i na pasece. Jsem s panem redaktorem Klosem zajedno, že všude zde jsou sazenice listnatých dřevin pro tyto živočichy, včetně zajíce a spárkaté zvěře, vyhledávanou pochoutkou. Navíc - sazenice buku i jedle, jako nejčastějších dřevin, které se doplňují, trpí extrémními výkyvy počasí, slunečním úpalem, suchem i mrazem. Proto přirozený proces obnovy lesů, kde jsou tyto dřeviny zastoupeny, byť jen v příměsi, probíhá "pod porostem", pod jeho ochranou. Ve stínu neroste hustá buřeň, semenáče bez problémů odrůstají, nejsou tady hraboši, a pokud by zde byla také spárkatá zvěř "v přírodním stavu", úspěšná obnova by mohla být základem přirozeného lesa.O ochraně přírody a mantrách

Celý článek si můžete přečíst zde.