Snad všichni se shodují na tom, že současný zákon o veřejných zakázkách neumožňuje řadu z nich vypisovat, neboť při jakémkoli odvolání kteréhokoli účastníka běží proces trvající i více než rok, přičemž zakázku je třeba nutné realizovat v průběhu několika měsíců. Novela zákona o veřejných zakázkách je momentálně jen ve stadiu politických diskusí, žádný konkrétní návrh...

Že se v naší zemi neumějí přijímat dobré zákony, je všeobecně známá věc. Stav, kdy nově přijatý zákon nebo vyhláška musejí být prakticky hned po svém přijetí novelizovány, provází téměř každou legislativní normu, a není to zdaleka jen tím, že se mezitím změnily okolnosti. V naprosté většině případů je příčinou totální odtrženost tvůrců zákonů od každodenní občanské a podnikatelské praxe, na kterou nelze přijaté normy smysluplně aplikovat. Typický příklad? Zákony vedené snahou snížit v českém prostředí riziko korupce, případně stanovit rozumná pravidla hospodářské soutěže.

Současné znění zákona o zadávání veřejných zakázek vedené spasitelskou vírou v potírání korupce její rizika v praxi ještě zvýšilo

Je vhodné připomenout, že slovo korupce bylo ještě před posledními volbami zřejmě nejčastěji používaným výrazem politiků, často pod vlivem různých typů aktivistických skupin, které ovšem představovali „hlas lidu”, a tedy hlas voličů. Společným jmenovatelem takových politiků i aktivistů byla – a stále ještě je – naivní představa, že vše je možné regulovat a napsat do zákonů. Výsledkem, který dnes do značné míry podvazuje ekonomiku státu především při veřejných zakázkách, je takové znění zákona o zadávání veřejných zakázek, které vedeno spasitelskou vírou v potírání korupce její rizika v praxi ještě zvýšil.

S rychlou reakcí na štíru

Například tím, že jeho současná podoba (ČESKÁ POZICE se jeho vzniku  věnovala dlouhodobě ) neumožňuje téměř jakékoli operativní reakce, a je-li třeba nějakou veřejnou zakázku doslova ve veřejném zájmu narychlo vyhlásit, je nutné použít takzvané „jednací řízení bez uveřejnění” (JŘBU), obecně známé zejména z někdejších zakázek státního podniku Lesy České republiky. Právě takové tendry ale mohou skýtat vyšší korupční potenciál – jenže existují situace, kdy jiné řešení v zásadě není, neboť standardní výběrové řízení nelze použít. Pakliže se někdo snaží literu zákona dodržet, musí se v podstatě naděje na operativní vyřešení nějakého problému vzdát.

Zdaleka přitom nejde jen o mediálně viditelné zakázky. Například takové odtěžení nánosů po loňských povodních z Labe se zdrželo právě kvůli pravidlům soutěžení – výsledkem ovšem bylo, že se na naší největší řece, nejen kvůli nízkým stavům vody, prakticky zastavila lodní doprava. Zákon byl ale dodržen...

ÚOHS, ačkoli má být hlídačem rizik monopolů všeho druhu, je sám monopolní institucí, která rozhoduje o tom, kdo jakou zakázku vyhraje

Příkladů jsou tisíce, zejména zřejmě ve stavebnictví, ale pochopitelně i v jiných resortech. Modelový příklad skýtají mimo jiné výběrová řízení na  propagaci značek potravin , jejichž pravidla jsou zejména kvůli znění zákona o zadávání veřejných zakázek a zákona na ochranu hospodářské soutěže tak složitá, že se zadavatel soutěže, samotní soutěžící a v závěru i příslušný arbitr – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) – utopí v síti formalistických detailů.

Což v praxi umožňuje ÚOHS v zásadě sestřelit vítěze jakékoli zakázky právě na základě formalismu, aniž by musel (nebo třeba i aniž by chtěl či měl vůli) posuzovat meritum věci – tedy kdo byl skutečně lepší nebo horší. Z nepřehledné houštiny různých právních výkladů zcela identických formulací, sousloví či paragrafů pak vyplývá, že ÚOHS, ačkoli má být hlídačem rizik monopolů všeho druhu, je sám monopolní institucí, která rozhoduje o tom, kdo jakou zakázku vyhraje. Protože, jak již bylo výše řečeno, při stavu našeho právního řádu lze vyřadit či nevyřadit kohokoli kdykoli. To je podle všeho nejkorupčnější potenciál, který dnes v naší zemi (na základě protikorupčních zákonů – sic!) existuje.

Pryč s formalismy

Jediným řešením je přitom změna platných zákonů, která zásadním způsobem okleští veškeré formalismy, jimiž jsou dnes veřejné soutěže zatíženy, a odliší – jak by řekl klasik – zrno od plev. Tedy to, co je pro účel vyhlášení soutěže podstatné, a co není. Mimochodem, v řadě případů, zejména kreativních zakázek, není ani náhodou základní mantrou cena. Naopak, tady v zásadě platí další pořekadlo, tedy „nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci”.

Z odkladů a formálních prohřešků navíc nevznikají ztráty pouze konkrétním podnikům, ale formou deziluzí a formalistických kauz i v celé společnosti

Stejně tak je ale nutné stanovit „monopolnímu” antimonopolnímu úřadu sankce za nedodržování termínů při rozhodování o případech (minimálně tam, kde má termín rozhodnutí ÚOHS vazbu například na čerpání evropských dotací). Novela zákona se v současné době již připravuje – a vzhledem k dosavadním zkušenostem by měla být velmi bedlivě sledována.

Už proto, že současná politická reprezentace slibuje další výstavbu dálnic, veřejné infrastruktury a obecné oživení hospodářství. Vzhledem k tomu, že podle těchto politiků je jednou z podstatných cest k takovému cíli vyšší objem objednávek státu na příslušné průmyslové, ale i marketingové projekty, bylo by žádoucí, aby tyto aktivity nebyly brzděny našimi vlastními zákony. Z odkladů a formálních prohřešků navíc nevznikají ztráty pouze konkrétním podnikům, ale formou deziluzí a formalistických kauz i v celé společnosti ztrátou důvěry v elementární spravedlnost. V takovém prostředí se ovšem těžko něco s potřebným zaujetím buduje – a podle toho to taky často vypadá.