Protože jej nakonec považuji za to nejlepší z dostupných  řešení. Protože racionalita není všechno. Protože je mi v roli presidenta milejší stárnoucí František Josef, než ať mladý či starý populista nebo ouředník. A tak vědomě dám přednost částečné ikoně před drsnou a zhola nesympatickou realitou.

Sešly se mi koncem i začátkem roku v mé mailové schránce nejrůznější texty, komentující současnou politickou kulajdu tohoto státu. Zmíním dva z nich.

Ten první  se týká  formulace protestu proti ošklivým poslancům, kteří nakonec prosadili  legislativní změnu, uvolňující (aspoň zčásti) pravidla prodeje šumavských pozemků. „ Poslanci dnes prihrali developerum pozemky v narodnich parcich k zivelne vystavbe. Hlasovali tak proti verejnemu mineni”  říká tisková zpráva Hnutí Duha  z 19.prosince 2012. No nevím, mne se HD jako obvykle na mínění neptalo, řady mých kolegů a přátel také ne. Ovšem nedlouho poté jsem si již mohl číst různá či vesměs podpůrná  vyjádření nejrůznějších letitých bojovníků za tu správnou nejpřírodnější Šumavu – od expertů alespoň zčásti přírodovědně vzdělaných po specialisty kulturně-literárně – politicko – dramatické ...

Tím druhým byla Výzva tříkrálová, v níž na sto třicet osobností českého veřejného života apeluje na voliče, aby podpořili při volbě prezidenta republiky Karla Schwarzenberga. Nebudu komentovat její obsah, byť s ním ve velké většině souhlasím. Zahanbeně připouštím,  že jsem nedokázal překročit svoji malichernost. Nepodepsal jsem a neposlal dál do značné míry proto, že jména sympatizantů „duhového protestu” i této výzva byla, v mnoha případech totožná.

Nikoliv překvapivě. K „Šumavě” se přece Kníže Karel již mnohokrát zřetelně vyjádřil,a to i pro různá zahraniční media. A vesměs ve prospěch duhového přístupu, včetně kritiky „bezohlednosti státní moci při potyčkách s ekoaktivisty u Ptačího potoka atd atd...”   . Občasné odborné argumenty   z úst vzdělaného lesníka, jehož rod velkou část těchto lesů po staletí obhospodařoval a po velkých kalamitách předminulého století znovu vysazoval,  zněly, mírně řečeno, zvláštně. Ale politika je umění možného, že. A ekologická orientace „Topky” jako celku je sice obtížně čitelná a místy zřetelně účelová, leč spíše zelená. A koneckonců i stárnoucí šlechtic může mít svoje zcela lidské motivace....

Kdo snad občas četl moje předchozí šumavské blogy, jistě chápe nelehkost mého finálního rozhodnutí. Přesto -  „kůrovec /nekůrovec” hodlám volit KK.  V porovnání s většinou svých soupeřů má totiž řadu sympatických fenotypových znaků. Navzdory své mnohaleté emigraci nebudí dojem intelektuálního cizince. Není (zřejmě) ostentativní recesista, ale určitě ne nudný suchar. Bráno z pohledu „Malého prince”, nepůsobí dojmem onoho krále, jenž umanutě vyžaduje, aby se mu každý klaněl. Neplánuje uhňácat z této země oddělenou planetu, živící se vlastním družstevnictvím.   Nevyužívá radostně svůj intelekt k exhibicionistickému ostouzení soupeřů . Prostě je posílá do - vlastně ven z  - Čimelic.

A jeho opakovaně komentovaný spánek ? Kdo spí, nezlobí, že ... A nadto z prvé poloviny své vědecké dráhy v Ústavu experimentální botaniky ČSAV si dobře pamatuji pana docenta Milana Kutáčka, světově uznávaného odborníka mj. přes analytiku rostlinných hormonů. Koncentrát nápadů, tvůrčí energie, švejkovského optimismu, který nezlomil ani „bolševik”. Životního gurmeta i gurmána. Svoji energii trvale dobíjel „knížecím spánkem” ať na povinných ústavních schůzích či na odborných seminářích. Po těch druhých otevřel oči  a okamžitě vstupoval do zcela relevantní a živé diskuse.

Představa Milanova portrétu na poštovních známkách mne naplňuje nadšením. ... (znalce Terryho Pratchetta  prosím, aby na tomto místě zapomněli další komentáře ve stylu knihy „Zaslaná pošta”).

A proto navzdory všem představám o takových či jiných kmotrech či komořích na hradě či v podhradí  (kdo z té devítky je určitě nemá ?) – budu volit možná budoucího monarchu této země: KK.