Tož, řekne-­li se dnes ekologie, obávám se, že na tvářích podstatné části našeho národa objeví se pohrdlivý či dokonce pohoršený úsměv. Mnoho z nás si totiž představí uhrovatého studentíka, který se řetězy přiváže k mrtvému kmeni kůrovcem sežraného smrku v pevné víře, že páchá cosi navýsost ušlechtilého, či dokonce solárního barona, který si na zpolitizování ekologického tématu nadělal miliony, kterému dodnes my, odběratelé energie, splácíme. (Debaty o tom, do jaké míry se onen solární baron o zpolitizování onoho tématu sám zasloužil, nechme stranou...) A málokdo z nás si připustí, že mohou být ještě dnes lidé, které k ekologii vedou myšlenky nejen v pravdě ušlechtilé, ale i rozumné a nesobecké. O to těžší je pochopit, že kdosi podobný se u nás objevil již ve století osmnáctém, kdy ono slovo snad ještě neexistovalo a kdy přírodní zdroje zdály se nevyčerpatelné.

Jeden takový se narodil v roce 1802 v Petrově Dvoře u Netolic. Je to již takřka trapné psát, ale průběh jeho dětství a mládí byl navýsost schematický. Chudí rodičové, nadané dítě a osvícený šlechtic, který nechá synka svého chudobného poddaného na vlastní náklady vystudovat. Pohádka, jakých se dříve v oněch sladkých časech odehrálo na stovky. Synek prostého řezače slámy vystudoval na náklady knížete Matzoma lesnickou školu ve Zlaté Koruně a stal se adjutantem (jakýmsi lesnickým pobočníkem). Hned první úkol, kterým ho jeho chlebodárce pověřil, byl pohříchu objemný. Vypracovat detailní popis hraničních obcí katastru. Odevzdal perfektní práci. Odměnou ho povýšil na lesního písaře a následně na inženýra. Od té doby se montoval do všeho a všem. Přednášel, učil, plavební průplav u Jeleního potoka stavěl, kácelo se, jak on řekl. A měl výsledky. A povyšoval. 1. 1. 1853 byl jmenován lesmistrem.

Podřízení ani nadřízení ho prý moc rádi neměli. (Ostatně Krčína nenáviděl kde kdo.) Byl pro ně „šmolka”. Koho zajímalo, že čte Rousseaua a v duchu spřádá plány na vyhlášení dosud nedotčeného kousku šumavské přírody, hercynského smíšeného pralesa, jako přírodní památky. Ten muž se jmenoval Josef John a právě díky němu máme dodnes Boubínský prales. První český ekolog? Hajný?