Konflikty na Šumavě eskalují a společensky rostou. Nyní začali někteří zastánci kácení vyčítat ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, že se vyjadřuje proti, přestože kůrovcovou kalamitu způsobili na Šumavě lesníci jeho šlechtické rodiny. Ten výčitky označuje za volovinu. Je to stejné, jako kdyby Žižkovi vyčítali, že v boji nestřílel kulometem, vtipkuje na to konto přední český biolog Stanislav Komárek.

Ohledně stanoviska ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga zTOP 09, že v druhé zóně Národního parku Šumava by se kácet stromy neměly, se rozpoutala bouřlivá debata. Ozývají se i hlasy, že kůrovcová kalamita je vinou rodiny Schwarzenbergů, která na Šumavě špatně hospodařila. Tím se konflikt ekologů s místními obyvateli, Správou Národního parku Šumava a hlavně s policií přesouvá i do historie.

Podle vědomostí té doby

„To je volovina. Určitě jsme nějaké chyby dělali, ale vše vycházelo z vědomostí té doby. Tenkrát jsme opravdu nevěděli, jak škodlivé jsou monokultury a jak velký vliv na budoucí lesy má to, odkud pocházejí semena a sazenice. To je, jako byste dnešnímu řediteli nemocnice vytýkali špatnou operaci, kterou na vaší prababičce v té nemocnici vykonal o několik generací zpět nějaký chirurg," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Karel Schwarzenberg. V polovině devatenáctého století prý byly lesy na Šumavě vzorem pro celou Evropu a chlubili jsme se s nimi i na světové výstavě v Paříži.

„Kácet je v pořádku v hospodářském lese, ale v národním parku to je prostě špatně. Vytváření pasek je nesmysl. Jsem pro, aby manželka spala se svým manželem a měli děti, ale jeptišce to prostě nedoporučuju," glosuje svůj názor na kácení v druhé zóně Národního parku Šumava Schwarzenberg.

Šumava je zástupný problém

„Do těchto debat se nemíchám, protože nemám na události jednoznačný názor. Obě strany mají kus pravdy, ale žádná celou. Navíc jde o zástupný problém, v němž spíše vybublávají na povrch jiná emoční pnutí v soudobé společnosti," řekl ParlamentnímListům.cz vysokoškolský pedagog v oboru biologie Stanislav Komárek.

Podle Komárka padl prvotní les na Šumavě za oběť vichřici a obrovské kůrovcové kalamitě v roce 1870, což se lze dočíst v knihách šumavského spisovatele Karla Klostermanna. V devatenáctém století na Šumavě zvítězila německá myšlenka pěstovat smrkové lesy, protože tyto stromy rychle rostou a jsou rovné. Výsledkem však je dřevěná plantáž a na Šumavě původní lesy skoro nejsou. Nejbližší velké pralesní porosty jsou v polské Bělověži.

Žižka s kulometem

„Nicméně vážně zazlívat schwarzenberským lesníkům, že nerespektovali druhovou diverzitu, je stejný nesmysl, jako vyčítat Janu Žižkovi z Trocnova, že Zikmundova vojska nepostřílel kulometem," směje se profesor filosofie a dějin přírodních věd Komárek.

Jádro konfliktu na Šumavě je v tom, že podle ekologů nemá vedení národního parku vyřízené výjimky na kácení v druhé zóně parku a zasahuje se v biotopu chráněných druhů. Správa parku zase argumentuje tím, že kácet se musí již nyní, protože by se ze stromů napadených kůrovcem mohl brouk rozšířit do okolí. Obě strany na sebe podaly trestní oznámení. Ke kácení se přistoupilo na základě předběžného opatření klatovského soudu, a proto lesníky proti ekologům brání policie. Spor v podstatě rozdělil obyvatele Česka na dva tábory. Jeden kácení odmítá, druhý ho podporuje.