LIPOVÁ/HALUZICE Zase evakuace? Ztichlou Lipovou se během pondělního dopoledne ostře rozezněla zvonička a většina místních se lekla, že opět budou muset opustit své domovy. Tentokrát se však „poplach” ozval kvůli něčemu jinému. Po páteční a následné víkendové evakuaci včera ráno Lipová přišla o svou nejstarší obyvatelku, o kterou se starala rodina doma. Bylo jí 101 let.

Výbuchy v blízkém vrbětickém muničním skladu zasáhly do života všem. „Celý se třepal! A vy se divíte?” omlouvá starostu Hana Hořáková, účetní obecního úřadu. Miroslav Pala se sice za chvíli vrací od lékaře, ale po spolknutí několika prášků zase odchází. Na poslední dny by zdejší obyvatelé nejraději co nejrychleji zapomenuli. „V neděli jsme měli mít mikulášskou a už několik dnů nám tu měl stát vánoční strom,” vypočítává Hořáková, co všechno nečekané exploze munice překazily. Omunici jsme nevěděli Lipovští však vědí, že je čekají i mnohem zásadnější potíže. Není to tak dávno, co se zde stejně jako v okolních obcích aktualizoval územní plán a vzniklo mnoho stavebních parcel. Několik čerstvě omítnutých domů už stojí, ale největší rozpuk výstavby měl přijít v dalších letech. Jenže z dříve atraktivních pozemků poblíž krajského města Zlín se kvůli detonacím staly téměř neprodejné kusy půdy. „Parcely jsou znehodnocené,” sumarizuje to Hořáková.

Komplikace se nedotkly jen nových parcel. Když přijdou slova na výbuchy, znervózní i Zdeněk z blízkých Haluzic. Polní cestu, po níž se roky dostával do svého lesa, už před několika týdny zatarasila policie. „Do zimy jsem potřeboval skácet několik stoletých smrků, ale teď už je určitě po nich,” přemýšlí Zdeněk.

Stojí na zahradě, za kterou se střídají hlídky. Zdeněk se bojí, že do kmenů se zasekly úlomky a střepiny z vybuchlých střel, a tudíž dřevo nebude moct prodat do blízké pily na výrobu prken. „Teď se do lesa minimálně několik roků, než to pyrotechnici celé projdou, nedostanu,” tuší Zdeněk.

A stejně jako všichni zdejší má jasno. Až soukromé firmy své sklady vyklidí, munici by v tomto podhůří Bílých Karpat neměl už nikdy nikdo uložit. „My jsme navíc vůbec nevěděli, že tam nějaké náboje a střely jsou. To nám nikdo neřekl. Mysleli jsme, že to po odchodu armády zůstalo prázdné,” rozhazuje rukama na plácku před vchodem do domu.

Už to mělo stát Jen několik kilometrů odtud leží areál bývalých Vlárských strojíren. Je schovaný mezi kopci. Ve vojenském podniku se před rokem 1989 plnily dělostřelecké granáty a montovaly „kobylky”, tedy rakety země–země. Kousek pod mohutnými valy, které chránily nejcitlivější část provozů pro kompletování jednotlivých střel, zedníci pracují na dvoupatrové novostavbě. Podnikatel Radim Tomášek sem přesune svou kovovýrobu. Jenže kvůli blízkosti muničních skladů a nařízené evakuaci už se musela výstavba několikrát přerušit. „Aktuálně máme zhruba týdenní zpoždění,” vypočítává podnikatel. Se zamyšleným pohledem přiznává, že neustále odsouvání kolaudace začíná být problematické. Na jeho ozubená kola a další výrobky čekají zákazníci po celé Evropě. Až se situace trochu zklidní, po Vánocích začne jednat s dalšími firmami z okolí. „Všichni máme nějaké ztráty, budeme požadovat kompenzace,” prohlašuje Radim Tomášek. Česká vláda včera přislíbila, že lidem v regionu finanční stimul zřejmě poskytne.

Radim Tomášek svou stavbu kontroloval i ve středu 3. prosince ráno, kdy se krajem ozvaly zatím největší rány. Popisuje, že tlaková vlna měla takovou razanci, až jej dutě udeřila do prsou.

Státní tajemství Elektrorozvody v Tomáškově novém sídle dokončuje Karel Málek. Před pěti lety, kdy se regionem prohnala silná větrná bouře, se shodou okolností se svými kolegy dostal přímo mezi muniční sklady. Opravoval zpřetrhané elektrické vedení. „Jednotlivé haly byly dobře zajištěné. Měly vlastní oplocení, nové kovové dveře, oddálené hromosvody a kolem vysekané stromy,” chválí Málek ochranu muničních skladů.

Jako zdejší rodák vypráví, že před rokem 1989 nevěděl, co se za vraty Vlárských strojíren a přidružených skladišť munice schovaných v lesích dělo. Jednak platilo velké informační embargo a v továrně pracovali jen pravidelně prověřovaní lidé. Vyzradit „státní tajemství” nemohli.

Sklady i zbrojovka před rokem 1989 dávaly práci tisícovkám lidí. Nadzemní i hlubinná úložiště munice v letech 1937 až 1938 postavil podnik Detona, během války si je přivlastnil wehrmacht. Po nástupu komunistů armáda zabavila řadu polí a lesů a sklady oddělila od okolního světa dvojitým plotem, v němž hlídkovali vojáci z posádek ve Slavičíně a Bohuslavicích. „Jako ogaři jsme tam často běhali, už daleko od plotu nás hnali. Akdyž se někdo dostal až k drátům, se samopalem ho odvedli ke strážnici,” vzpomíná Zdeněk z Haluzic. Na továrnu tvrdě dopadla divoká devadesátá léta. Vojsko muniční sklady v roce 2010 pronajalo několika firmám včetně Imex Group. Jeho sklady 16. října a 3. prosince explodovaly.

Policie detonace vyšetřuje jako úmyslný trestný čin, důležitost případu ukazuje i to, že si jej v pátek 5. prosince z kraje převzal speciální vyšetřovací tým Policejního prezidia. Oblast bude až do odvolání střežit pět set vojáků s policisty. Pokud nedojde k dalším výbuchům, pyrotechnici v pondělí 15. prosince rozhodnou o dalším postupu.