Ondřeje Bačíka z Rýmařova odmala uchvacuje příroda, zvlášť ta jesenická. Za svými snímky však vyráží i do Evropy a Severní Ameriky. Podobnost s Jeseníky našel například při focení v Kanadě.
ŠUMPERK Fotograf a ochranář Ondřej Bačík propadl jedinečnosti jesenické přírody. Ve spolupráci s Vlastivědným muzeem Šumperk teď některé své fotografie společně s dalšími exponáty představil na výstavě Divoká krása Jeseníků. Výstavu doplnily muzeum a Společnost přátel Jeseníků o vzorky hornin, preparáty ptáků a savců včetně rysa ostrovida, vlka či jelena evropského, ale také herbářů rostlin. Na výstavě mohou zájemci navíc zhlédnout film Divoké Jeseníky z cyklu České televize Krajinou domova.
O Jeseníkách i o svých výpravách do Severní Ameriky pořádá Bačík také přednášky. „Jezdím fotit i do Ameriky. Když se toulám horskými pralesy Kanady, fascinuje mě, že tamní krásné horské smrky s úzkou kuželovitou korunou připomínají naše původní jesenické smrky a pralesy třeba na Bílé Opavě," říká Bačík.
* Měl jste Jeseníky rád už odmalička?
Ano, narodil jsem se v Rýmařově a po horách a lesích jsem se toulal už od dětství. K Jeseníkům mám silný vztah. I když mě cesta životem zavedla po Evropě i do Severní Ameriky, srdce mám pořád tady. Proto jsem také před lety založil Společnost přátel Jeseníků a děláme řadu akcí na podporu zdejší unikátní přírody.
* Jak se stalo, že vás upoutala horská divočina?
Už jako malý kluk jsem vnímal řadu zajímavostí přírody a toužil jsem ty okamžiky zaznamenat.
* A vaše fotografické začátky?
Odmala jsem fotil. Vždy mě to táhlo do míst, která nejsou narušená zásahy lidí, i když ani těm se nevyhýbám.
* Jak byste Jeseníky charakterizoval?
Jako evropsky výjimečné pohoří, kde můžeme nalézt poslední větší ostrovy divoké přírody. Jeseníky se prezentují hlavně jako místo pro adrenalin a velké lyžařské areály. Hodně se zapomíná, že to nejcennější, co máme, je právě jedinečná příroda. V tomto ohledu by měla Správa chráněné krajinné oblasti (CHKO) mnohem více pozitivně pracovat s veřejností.
* Která místa v Jeseníkách máte nejraději a odpovídají nejvíc minulosti?
Jednak širší oblast Pradědu a dále oblast Šerák–Keprník včetně navazujícího masivu Červené hory. Je to celkově zhruba devět tisíc hektarů vzácné přírody a krajiny, v podstatě neobydlené, to je potřeba zachovat. Například v údolí Bílé Opavy jsou mimořádné pralesy původních horských smrčin se stromy starými přes 400 let. Ledovcový kar Velký kotel je evropský unikát a botanická zahrada.
* O Jeseníkách i přednášíte a mluvíte také o ochraně přírody. Kdy jste se o ni začal zajímat a proč?
Při výpravách do hor vždy vnímám problémy a přemýšlím nad zásahy člověka. Moc bych si přál, aby byl rozvoj v Jeseníkách vedený více v souladu s přírodou hor. Není to o omezování života lidí v obydlených oblastech, je to o citlivém využívání a zachování neobydlených částí ve středních a vyšších polohách. Sám pozoruji, jak se řada dříve klidných míst v horách změnila a mění pod tlakem výstavby, dopravního ruchu nebo intenzivní těžby dřeva. Je zarážející, že i v takzvané první zóně, kde je ochrana nejpřísnější, mizí vzácné ekosystémy a druhy rostlin a živočichů. A velký problém je, že plochu první zóny tvoří jen sedm procent území CHKO Jeseníky, to je zoufale málo. Na ostatním území se intenzivně hospodaří, někdy hodně tvrdým způsobem vůči přírodě. Proto je ochrana jesenické krajiny vždy součástí mých přednášek. S kolegy iniciujeme jednání se Správou CHKO i s lesníky. Snažíme se, aby se situace zlepšila.
* Jak na přednášky a výstavy vlastně reaguje veřejnost?
Dnes není zrovna moc snadné dokázat upoutat pozornost lidí. Přesto mohu říci, že se naše akce setkávají se značným a často pozitivním ohlasem, velká města z toho nevyjímaje. Řada lidí se také eviduje v kontaktních formulářích a chtějí být informováni o situaci v Jeseníkách. Budeme moc rádi, když se zájem veřejnosti bude zvyšovat, protože pro zachování vzácné přírody Jeseníků potřebujeme nutně podporu a spolupráci aktivní veřejnosti.
* Společnost přátel Jeseníků přišla nedávno s myšlenkou vytvořit v nejcennější oblasti národní park, což vyvolalo rozruch. Teď jako by celá věc utichla. Je vůbec nějaký posun a věříte ještě tomu, že se to podaří uskutečnit?
Návrh se týká neobydlených oblastí se vzácnou přírodou a zahrnuje asi 25 procent plochy dnešní CHKO Jeseníky. Je připravený tak, aby pomohl přírodě i rozvoji regionu. Společnost přátel Jeseníků pro něj získala velkou podporu. Na druhou stranu se ale objevily i značně kritické hlasy. Tak jako u všeho je to věc diskuse a různých názorů. Příroda Jeseníků si ale národní park zaslouží. Mám bohatou zkušenost s národními parky u nás i ve světě a všude je to prestižní věc, na kterou jsou lidé hrdí. Takže pořád věřím v úspěch.
