Připravovanému zákonu o Šumavě hrozí, že se stane víc pobídkou pro šíření developerských aktivit než normou na ochranu přírody.

Hlavním ustanovením zřizovacích dokumentů všech národních parků, včetně dosud platné vyhlášky o Národním parku Šumava, je přednost ochrany přírody před všemi ostatními aktivitami, které jsou v chráněném území možné jen tehdy, jsou-li s ochranou přírody v souladu. Takovéto základní vyjádření, které dělá národní park národním parkem, v připravovaném návrhu zákona o Šumavě chybí.

Nezavládne-li v pondělí u příštího kulatého stolu ministerstva životního prostředí na toto téma konsensus, vědci ze Stínové vědecké rady hodlají odstoupit od dalších jednání. Její předseda docent Jakub Hruška to nepovažuje za náhodné opomenutí: "Vypuštění tohoto ustanovení z nového zákona je úmyslným otevřením dveří jiným zájmům, než je ochrana přírody."

Vzácné první zóny vhodné na vykácení

Zákon o Šumavě se nesmí stát legislativním nástrojem, který může ohrozit podstatu poslání národního parku

Už na prvním jednání letos v srpnu předložili vědci velmi kompromisní návrh na uspořádání prvních a druhých zón v národním parku. Také nabídli několik desítek návrhů na změny v textu zákona. Zonace od té doby už prodělala mnoho negativních změn vůči ochraně nejvzácnějších koutů šumavské přírody. A z jejich připomínek nebyla akceptována drtivá většina.

Aby ochrana šumavské přírody neztrácela smysl, musí být podle vědců alespoň 26 procent rozlohy parku v chráněných prvních zónách. Ačkoli na tu čtvrtinu dosud není žádná záruka, pracovníci současného managementu národního parku už přispěchali na poslední schůzku u kulatého stolu se zlepšovacím návrhem označit některé první zóny jako "zásahové". A to je stejný nesmysl, jako zahrabat pečlivě přebraný Popelčin hrách zpátky do popela.

Neprůchodný je pro každého zkušeného přírodovědce rovněž koridor určený pro lanovou dráhu, který si klestí širokou trasu vzácným lesem Smrčiny na vrchol Hraničníku. Průsek by ohrozil celistvost lesa na Smrčině, byl by vstupem pro vítr i pro kůrovce. Podle profesora Františka Krahulce by byl prvním pionýrem, za nímž by na Smrčinu pronikly masívnější průseky pro sjezdovky.

Krahulec ví, o čem mluví. Co si už užil s krkonošskou lanovkou na Lysou horu, kde zdejší ochranáři velice trpí za slabou chvilku, kdy na ní povolili opatrný zimní provoz na přírodním sněhu. A teď se na ně vyvíjejí čím dál intenzívnější tlaky vybudovat u horní stanice letní vycházkovou cestu, zimní běžeckou trasu, uměle zasněžovat svah a podobně.¨

Developerské loučky

Dalším protismyslným tahem má být přenechání třetích zón, které jsou mimo obecní intravilány, obcím. Těm územím už teď můžeme bez nadsázky říkat developerské loučky. Když by je k tomuto účelu nepoužilo už toto zastupitelstvo, pak určitě některé z dalších. Šumavě v takovém případě hrozí ztráta krajinného rázu za zpěvu Pochodu zpátečníků. Všude na světě se státy snaží vykupovat pozemky, které jsou předmětem ochrany přírody, včetně jejich nárazníkových zón. Daleko snáz se na nich udržuje ochranářský management než na územích s roztříštěnou držbou. Jen na Šumavě opět chystáme vykročit v protisměru.

Zůstane-li návrh zákona bez zmíněných připomínek Stínové vědecké rady, stane se legislativním nástrojem, který může ohrozit podstatu poslání národního parku. Vědci nepožadují ideální přístup společnosti k ochraně šumavské přírody. Spokojují se s nejmenším možným kompromisem, na němž si ovšem tvrdě stojí. Už to, že své názory mohou prezentovat jen zvenčí a ne jako nositelé hlavní ideje národního parku, je přinejmenším podivné.

Dvaadvacetičlenná Stínová vědecká rada není sborem osamocených badatelů. Reprezentuje celou vědeckou obec ze tří ústavů Akademie věd ČR, z přírodovědeckých fakult v Praze, Brně a Liberci a osmi odborných společností.

Zdá se však, že tým připravující zákon a zejména Stráského management národního parku žádného vědce nepotřebují. Je-li toto na jihu a západě Čech ten nejmodernější trend, pak se jistě jen před národním parkem nezastaví. Milí Budějičáci, až tato vlna vymetání odborníků dojde do krajské nemocnice, zavolejte mi. Sice tomu - jako pan Stráský ochraně přírody - vůbec nerozumím, ale rád bych si zaoperoval.