Slavkovský les, jakkoli není národním parkem, patří k nejcennějším přírodním územím, jaká u nás máme. Nabízí jedinečnou nedotčenou krajinu, kterou vede celkem čtrnáct naučných stezek.
Slavkovský (dříve také Císařský) les znají především místní Západočeši. Přitom jde o malebné a romantické pohoří s nedotčenou krajinou a mnoha hrady a zámky (připomeňme Loket, Kynžvart, Bečov nad Teplou), které stojí za návštěvu. Vymezují jej lázeňská města – Karlovy Vary a Mariánské Lázně –, a nevynechejme ani klášter premonstrátů v podhůří – v nedaleké Teplé.
Po 2. světové válce stihl území osud vysídlených oblastí. Královské horní město Litrbachy bylo po odsunu srovnáno se zemí. V 19. století mělo přes 2000 obyvatel a ještě roku 1946 jich bylo 1100. Dnes jeho existenci připomíná jen pietně upravené místo s pamětní deskou; všude kolem se rozprostírá les. Podobně dopadly i další kdysi početné vsi. Nepřístupný vojenský prostor vzniklý po válce naopak prospěl zdejší přírodě. Zamezil intenzivní zemědělské velkovýrobě a, až na výjimky, i budování průmyslových závodů a výstavbě panelových sídlišť. Mimořádně vysoký je počet naučných stezek, je jich celkem čtrnáct. K nejzajímavějšímpatří Mnichovské hadce. Stejnojmenná obec s historickou radnicí je místem, kde se těžil a zpracovával hadec (serpentin), jehož zdejší výskyt je v českých poměrech unikátní. Sloužil k výrobě užitkových předmětů, pohárů, váz či těžítek.
Chráněná krajinná oblast Slavkovského lesa zahrnuje také devět národních přírodních rezervací. Jejich smyslem je zejména uchovávat jedinečné krajinné celky a přírodní fenomény v podobě nezasažené možnou destrukcí z postupující urbanizace či industrializace. Některé mapují historii dolování v této oblasti, činnosti, která po staletí podmiňovala její hospodářský rozvoj. Pro důlní činnosti měla významvodohospodářská díla přivádějící vodu do značných nadmořských výšek. Návštěvník se o tom dozví na informačních panelech Dlouhé stoky, mistrovského technického díla pocházejícího ze 16. století; stoka přiváděla vodu k důlním zařízením a sloužila i k plavení dříví.
K nejkrásnějším patří naučná stezka vedoucí kladskými rašeliništi – v horách, severně od Mariánských Lázní. Návštěvník po ní projde celkem čtrnácti zastaveními v krajině u rašelinných jezer s unikátní flórou. Není obtížné představit si tu krajinu z Aljašky, Kanady nebo Norska, ne bez důvodu se jedna ze zdejších přírodních rezervací jmenuje Tajga. Cesta jej dovede do osady Kladská (s loveckým zámečkem a se zajímavými rekreačními stavbami vystavěnými ve stylu švýcarských chaletů). Zdejší Dům přírody Slavkovského lesa poskytuje o kraji komplexní informaci.
Ze sedla horské silnice nad Kynžvartem lze dojít na nejvyšší horu: Lesný, 983 metrů. Pro vzrostlé stromy ovšem nebude výhled kdovíjaký. Skvělý kruhový rozhled zato nabízí Krásenská hora, z rozhledny připomínající babylonskou věž.
Ve Slavkovském lese je devět národních přírodních rezervací. K nejcennějším patří Upolínová louka pod Křížky. Unikátní botanická lokalita pod známým a hojně fotografovaným návrším stojí za návštěvu i nyní, kdy upolín nekvete. Stále ještě do daleka září modrou záplavou kosatců sibiřských.
