"Slíbil jsem svým voličům v jižních Čechách, že se pokusím přeměnit nařízení vlády z roku 1992,  zákonem o národním parku  Šumava. Pokusil jsem o to celkem třikrát. Neúspěšně," řekl Vojtěch Filip ve Sněmovně 29. října 2014.

"První pokus v roce 1999 skončil zamítnutím v podrobné rozpravě ve druhém čtení na návrh tehdy kolegy poslance Ambrozka, později ministra životního prostředí, který proslul největší sekyrou ve Fondu životního prostředí, která kdy byla zaseknuta v tomto fondu, a čerpáním prostředků, které daleko přesahovaly jeho funkční období," zavzpomínal Vojtěch Filip na první svůj návrh.

"Podruhé jsem se o to pokusil v roce 2002. Skončil jsem také v prvním čtení, a přesto jsem se o to pokusil potřetí v roce 2006, resp. 2007, než se na mě dostala řada, ještě za ministrování pana ministra Bursíka a skončil jsem v prvním čtení zamítnutím návrhu zákona. A tady si dovolím odbočit. Od té chvíle jsem žádný zákon nepsal, podporoval jsem každý návrh zákona, který tady byl předložen, byť jsem s jeho obsahem nesouhlasil. Protože jsem přesvědčen, že všechny zlodějiny, znovu opakuji, zlodějiny, zločiny, které se dějí na území Národního parku Šumava, jsou dány tím, že tento národní park není ovládán zákonem. Podotýkám, že pokud chceme vyhovět ústavním procedurám, tak je potřeba na každý národní park pamatovat zákonem, byť bychom v takovém zákoně upravili pouze předmět ochrany a hranice parku, protože při nástupu nové vlády může, pokud jde o nařízení vlády, samozřejmě každá nová vláda hranice parku libovolně měnit bez souhlasu zákonodárců a bez toho, že by se ohlížela na to, jakým způsobem se v tom kterém území hospodaří," pokračoval ve vzpomínkách Filip.

"Nesouhlasím s obsahem toho, co přijali senátoři, to je mé právo, nakonec je to i má povinnost jako poslance zvoleného v Jihočeském kraji, abych se tím zabýval, na druhou stranu ale nemohu mlčet k tomu, že jsou tady navrhovány z určitých úhlů pohledu celkem logické návrhy na zamítnutí nebo přepracování. Prosím vás, pokud se nebudeme jako zákonodárný sbor vytrvale věnovat tomu, co se odehrává v Národním parku Šumava, tak to, co se tam dělo doposud, se bude díl dál. Já bych mohl jmenovat to, co mě přivedlo k tomu, abych naposledy spolupracoval na textu nějakého zákona, který je sem předkládán, a to byla ta katastrofální situace, která tam nastala za ministrování pana Bursíka," dodal místopředseda Sněmovny Filip.

"Náklady na provoz parku se pohybovaly od 320 milionů korun do 900 milionů korun ročně při výtěžnosti cca 150 až 200 milionů korun ročně. Čili roční ztráta dosahovala nejméně 200 milionů korun v hospodaření parku a také dosahoval oněch 700 milionů korun, čili náklady státu činily cca 1 miliardu v tom nejhorším období. Přitom, podotýkám, že těžba v Národním parku Šumava daleko přesahuje těžbu z dob reálného socialismu. Jestli si to chcete změřit, prosím, přečtěte si poctivě výroční zprávy o hospodaření parku a objemy těžby a porovnejte je s objemy těžby dřevní hmoty z dob do roku 1989. Budete zděšeni. Tady se prodává pod cenou 600 let starý smrk nejvyšší kvality rezonančního dřeva, promiňte mi, za cenu zasaženého dřeva lýkožroutem. Vynikající nápad. Kdopak to asi zařídil? Ministerstvo životního prostředí za vlády Martina Bursíka. A my nejsme schopni jako zákonodárci, jako orgán, který je tím, kdo dává nebo nedává důvěru vládě, ale ten, kdo je povinen ji kontrolovat něco takového udělat. A já trvám na tom, že Poslanecká sněmovna je odpovědná za svoji kontrolní činnosti a za to, aby kontrolovala fungování vlády České republiky včetně Ministerstva životního prostředí. Nechci tady zasahovat do pravomoci výboru pro životní prostředí, nechci zasahovat do toho, co má udělat například kontrolní výbor nebo jiný výbor této Sněmovny, případně rozpočtový nebo výbor zemědělský, ale v každém případě je potřeba se nad tím zamyslet," doporučil Vojtěch Filip.

Veleba: Fakta jsou šokující, nesmíme nechat nadále plenit Šumavu

"Není možné se smiřovat s tím, že bude jakýsi obecní zákon nebo obecná ustanovení v zákoně 114, tedy v zákoně o ochraně přírody a krajiny, která bude říkat, co je předmětem ochrany v národních parcích. Věřte mi nebo ne, i žák základní školy nebo student střední školy ví moc dobře, že předmětem ochrany v Národním parku Šumava je něco úplně jiného, než je předmětem ochrany v Národním parku například v labských pískovcích. Prosím, uvažujte o tom, že to je největší chráněná plocha ne v České republice, ale ve střední Evropě ne-li v Evropě celé. Přesahují ty rozměry toho parku jenom taková území, která například začleňují vrcholky Alp, které jsou zcela bezlesé a kde opravdu není možné na jednom stromě, který má 30 metrů krychlových územní plochy získat tolik peněz, anebo prodělat tolik peněz. V tomto ohledu, tedy upřímně řečeno, nebudu komentovat obsah toho návrhu zákona a budu hlasovat v každém případě, aby ten zákon prošel do druhého čtení, aby se tím výbory Poslanecké sněmovny zabývaly, protože vždycky, když to odmítneme, dojde k další katastrofě v Národním parku Šumava. Katastrofě finanční pro stát. Pro Českou republiku. A věřte mi nebo ne. Za chvilku budeme jednat o státním rozpočtu ve druhém čtení a budeme se tady hádat o miliony, možná desítky milionů, někteří o stovky milionů. Přitom ročně o ty stovky milionů na tom, že není zákon o Národním parku Šumava klidně proděláváme, protože není jasné vymezení, jaký je poměr mezi tím lesnickým hospodařením, chcete-li tím lesním hospodářským plánem, abych se vyjadřoval přesně podle zákona, a plánem péče. A ten rozdíl, věřte mi nebo ne, jde na vrub nikoliv ministrovi životního prostředí. Ten to ještě ani nemohl celé přečíst, co o tom jiní ví za tu dobu, co se tam hospodaří od roku 1990 tímto způsobem. Ale jde o to, abychom tomu my zabránili a skutečně vyhověli Listině základních práv a svobod, článku 4 odst. 1, abychom na Národní park Šumava připravili zákon, který bude kompromisem této většiny Poslanecké sněmovny, nebude to ani národní senátní a senátoři s tím ani nepočítají, protože ví, že tady dojde k debatě, která má jiný rozměr, než probíhala v Senátu, a bude mít i jiný rozměr, než byla ta petice," upozornil  Vojtěch Filip na petici, kterou podepsalo  42,5 tisíce lidí.

"Nejde o to nemít zákon, jde o to, aby tady platila přesná pravidla, která nebudou moci někteří chytráci obcházet, ať už jsou to těžaři, tzv. ochránci životního prostředí nebo developeři, ale aby na tomto území, které zahrnuje přes 40 tisíc hektarů plochy, mimo jiné té poškozené plochy je tam téměř 50 %, přes 22 tisíc hektarů, abychom si rozuměli, bezzásahové. To je vynikající nápad. Mimo jiné, až nám někdo naúčtuje škody například přeshraniční, protože ten brouk opravdu, tomu je to jedno, jestli lítá do Rakouska, do Německa nebo lítá jenom v Čechách, ten opravdu ty hranice nezná, a v tomto ohledu riskujeme, že neustojíme ani odpovědnost vůči vlastním občanům, natož vůči naším sousedům. Prosím tedy, abyste zvážili své argumenty, někdy možná velmi malicherné, k tomu, jestli máme nebo nemáme přijímat zákony, jestli ten zákon je dobrý nebo špatný. Prosím Poslaneckou sněmovnu, abychom o tomto návrhu zákona diskutovali bez předpojatosti a byli ochotni společně s Ministerstvem životního prostředí, společně s těmi, kteří jsou v Jihočeském a Plzeňském kraji na tom zainteresováni, aby v tomto území platil nějaký právní předpis, který bude mít dostatečnou právní sílu, aby mohl ochránit toto území, život lidí tam a abychom byli schopni dostát svým závazkům. Teď nejde o můj závazek vůči mým voličům. Jde o to, abychom toho byli schopni my, jako zákonodárný sbor," uzavřel Vojtěch Filip.