Jeden dům za druhým, spousta budov, silnic a chodníků. Tak vypadají dnešní pražské centrální oblasti a každý to bere jako samozřejmost. Ještě před 100 lety však byla situace výrazně odlišná. Jednotlivé obce oddělovaly pole a louky, na Žižkově, Smíchově nebo v Karlíně měli ještě les. Stejně tak se vprostřed metropole ještě nacházely rybníky a močály, které byly například ve Vršovicích.
Když se někde v lokalitě Prahy kácí část lesa, někteří místní obyvatelé se bouří. Nejde však pouze o události dnešní doby, lesní porosty totiž mizely z hlavního města například i v období první republiky, kdy se navíc nacházely na neočekávaných místech, kde si je dnešní obyvatel dovede jen stěží představit.
Praha v letech bezprostředně po vzniku samostatného Československa roku 1918 vypadala z celkového pohledu hodně odlišně. Roku 1922 došlo k vytvoření takzvané Velké Prahy, která spojila jednotlivé obce v jeden celek. Tehdy bylo souvisle zastavěných ploch málo a, jak upozorňuje dobová publikace „Praha 1921" Miroslava Honzíka, čím dále se chodec vzdaloval od vnitřního města, tím více měl dojem, že je na venkově.
„Mezi jednotlivými obcemi, propojenými většinou prašnými cestami, byly lány polí a luk. Z celkové plochy Velké Prahy zabíraly 10 540 hektarů (přes 100 milionů metrů čtverečních – pozn. red.), tedy téměř 62 procent. Z nich bylo ještě 15 hektarů pokryto vinicemi, které se přesunuly z dřívějších vinařských oblastí do Tróje a Vysočan," uvádí publikace, podle které si dva hektary vinic v centru Prahy tehdy udržely pouze příznačné Vinohrady.
Lesy a močály
Praha na počátku 20. let minulého století měla dle dobové publikace zalesněno 806 hektarů půdy, tedy přes 8 milionů metrů čtverečních. Tři hektary lesa tou dobou ještě byly na Žižkově, v Karlíně to bylo pět a na Smíchově sedm hektarů lesa. Z dnešního pohledu by se tak mohlo zdát, že hlavní město má kvůli úbytku lesa v centrální oblasti menší zastoupení lesního porostu. Opak je ale pravdou. Podle Lesů hlavního města Prahy se dnes na území metropole nachází téměř 5 tisíc hektarů lesa, za čímž stojí postupné začleňování okolních obcí na území metropole.
„Ze statistických výkazů zjišťujeme, že na území tehdejší Prahy byly ještě četné rybníky a močály. Zní to romanticky a neuvěřitelně, ale ve Vršovicích jich bylo na třicet arů (3 tisíce metrů čtverečních – pozn. red.) a na Žižkově šedesát pět. Nejvíce – po 4 hektarech – jich bylo v Záběhlicích a Hloubětíně," dodává k tématu dobová publikace.
