Vystoupení exministra životního prostředí Martina Bursíka v Kašperských Horách dne 24. srpna 2013 provázely hlasité projevy nesouhlasu několika desítek účastníků. Nepomohlo mu ani jeho oznámení, že včera vystoupil ze Strany zelených. Konalo se zde „Setkání odpůrců těžby zlata na Šumavě”.

Bursíkova přítomnost v čestném předsednictvu se jevila paradoxně. Ten ve svém vystoupení připomněl své zásluhy na tom, že za jeho ministrování se nevydalo povolení k průzkumným pracím pro těžbu zlata. Naštěstí jsem na demonstraci rozdával svou knihu „Suchá opona Šumavy”, kde je zhodnocena historická úloha exministra Bursíka takto: Prosadil opatření, která způsobila uschnutí 16 000 ha lesů a 7000 ha lesů dalších uschlo kůrovcovým přemnožením, a proto muselo být vykáceno. Jedná se o lesy v rukou státu. Toho dodnes nelituje a říká,že to tak má být. Nelituje ani další přibližně tisícovky hektarů lesů, které jsou zničené a vynuceně pokácené v lesích města Kašperské Hory. To takto každoročně tratí kolem 10 milionů korun na příjmech ze svého lesního majetku.

Víme, jak to s jeho pomocí proti zlatu bylo: Měl naivní vizi, že na Šumavě bude 75 procent prvních zón, kde si příroda pomůže bez člověka. K dosažení potřeboval převést do vlastnictví státu 6000 ha lesů od města Kašperské Hory. Občany a zastupitele města si chtěl „koupit” tím, že nepovolil průzkum těžby zlata. Navíc nabízel, že ve vládě s Topolánkem zařídí několik miliard korun městu za to, že prodají své lesy státu. Tedy lesy držené po staletí nechají uschnout, jako se stalo jinde.

Lesníci a racionálně myslící lidé, kteří si uvědomují národní lesní tragédii na Šumavě, budou nadále usilovat o záchranu zbývajících zelených lesů – „zeleného zlata národa”.