I přes rychlý rozvoj nových stavebních materiálů, kovových slitin a umělých hmot zůstává dřevo i nadále významnou průmyslovou surovinou. Od roku 1990 se jeho těžba v celosvětovém měřítku neustále zvyšuje.

Lidé podle Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) každoročně získávají z lesů 3,4 miliardy metrů krychlových dřevní hmoty (0,7 procenta celkového objemu dřeva „na stojato” neboli na pni na naší planetě).

Finanční hodnota dřevní hmoty vytěžené na Zemi za 12 měsíců dosahuje 100 miliard dolarů (dva bilióny Kč). Přitom se stále více než polovina získané dřevní hmoty spálí na otop. Protože toto číslo zachycuje jen úřadům hlášenou těžbu a 90 procent palivového dřeva spotřebují obyvatelé rozvojových zemí, bude skutečný podíl dřeva, určeného ve světě výhradně na otop, bezpochyby ještě vyšší.

Les se vrací zpátky

Globální roční úbytek původních lesů, zejména v tropech, dosahoval v posledním desetiletí 130 tisíc km². Rok co rok tak planeta ztratí v důsledku přeměny na zemědělskou půdu nebo na zastavěnou plochu lesy odpovídající rozloze bývalého Československa nebo Řecka.

Protože ještě v 90. letech 20. století jsme přicházeli za dvanáct měsíců v průměru o 160 tisíc kilometrů čtverečních, je zřejmé, že se odlesňování ve světě poněkud zpomalilo.

Pokračující ničení lesů na zeměkouli do určité míry vyrovnává jak přirozené šíření lesa, tak zalesňování ploch, kde les původně rostl, i jiného prostředí. V důsledku rozsáhlých dotačních programů na výsadbu nových porostů se plocha lesa na našem kontinentě od začátku tisíciletí rozšířila o 7000 kilometrů čtverečních. Za posledních pět let se lesnatost nejvíce zvýšila v Norsku, Bulharsku, Španělsku a Itálii.

Vznik nových lesů v Evropě ale dalece překonává bez nadsázky velkoplošná výsadba dřevin v Číně. V nejlidnatější zemi světa v letech 2000–2010 osázeli semenáčky stromů každoročně 20–30 tisíc km². Bohužel místo druhově pestrých porostů vznikají v Číně nezřídka rozsáhlé snadno zranitelné monokultury exotických dřevin.

Mezinárodní obchod vyvolává úbytek i přírůstek

Kolektiv odborníků z univerzit v nizozemském Groningenu a ve Vídni vedený Thomasem Kastnerem se pokusil vyhodnotit, nakolik ovlivňuje rozsah lesů ve světě mezinárodní obchod se dřevem. Využil při tom údaje o spotřebě dřeva, jeho dovozu a vývozu a o změnách v zásobě dřevní hmoty ve 172 zemích všech kontinentů za období 1997 až 2007. Vědci tak získali jasný obrázek o tom, odkud pochází dřevo spotřebované v určitém státě. Studii platila Evropská komise a vyšla v časopise Global Environmental Change.

Ze zemí, které více dřeva vyvážejí, než dovážejí, 35 vykázalo úbytek lesa, ve 25 naopak dřevní hmoty v lesích přibylo. V deseti státech exportujících dřevo nedošlo ve sledované dekádě v zásobách této strategické suroviny k žádným změnám. Ukázalo se, že vývozce dřeva můžeme rozdělit do dvou rozdílných skupin. První tvoří poměrně bohaté země s nepříliš početným obyvatelstvem, ale s rozsáhlými lesními porosty. Přestože se tyto státy podílejí na celosvětovém exportu dřeva dvěma třetinami, dokázaly si rozsah lesních porostů buď udržet, nebo dokonce zvýšit. Modelovým příkladem obdobných zemí zů stává Finsko.

Naproti tomu druhou skupinu představovaly chudší státy, vyznačující se vyšší hustotou obyvatelstva a snižujícím se objemem dřeva „na stojato” v lesích, jako je například Indonésie.

A jak vypadá situace u zemí, které mají natolik velkou spotřebu dřeva, že ho musejí dovážet? Počet zemí s úbytkem lesů v této kategorii, jako je Mexiko, se příliš nelišil od vývozců: autoři jich zaznamenali celkem 39. Stejné číslo jim vyšlo u států, které dřevo importovaly a u nichž se jeho zásoby na pni v období 1997 až 2007 zvýšily, kdežto 29 dalších zemí dovážejících dřevo nehlásilo žádné změny v rozsahu lesních porostů.

„Co nás ale poněkud překvapilo, je právě skutečnost, že země, do nichž směřuje 90 procent světového dovozu dřeva, byly s to navýšit své zásoby dřevní hmoty. Najdeme mezi nimi četné hustě osídlené bohaté západoevropské země, jako je Belgie, Dánsko, Irsko, Itálie a také Nizozemsko či Velká Británie, Japonsko nebo USA,” vysvětluje Kastner.

Při ochraně je třeba brát ohledy na jiné

Autoři na základě uvedených zjištění připomínají, že státy by při využívání území a ochraně lesů měly brát v úvahu i to, jak ovlivňují zásoby dřeva a celkový stav lesních porostů v jiných částech světa. „I když mezinárodní obchod s dřevem pomáhá v četných bohatých zemích s velkou spotřebou dřevní hmoty šetřit jejich vlastní lesy, v případě států, kde lesy ubývají často se zrychlujícím tempem, je takový přístup na místě,” uzavírá Kastner.

***

Vznik nových lesů v Evropě ale dalece překonává velkoplošná výsadba dřevin v Číně

Pokrývají třetinu souše

Lesy v současnosti pokrývají na Zemi více než 40 miliónů kilometrů čtverečních, což představuje plných 31 procent souše: do této rozlohy by se Evropa vešla téměř čtyřikrát. Na jednoho obyvatele naší planety tak připadá 0,6 ha lesní plochy. Více než polovina světových lesů

se nachází pouze v pěti zemích, konkrétně v Ruské federaci, Brazílii, Kanadě, USA a Číně. Naopak v deseti státech nenajdeme vůbec žádný les a v dalších 54 zemích, tedy v každé čtvrté, nepřesahuje plocha lesů ani 10 % jejich celkové rozlohy. Před osmi tisíci lety se lesy rozkládaly na 62 miliónech kilometrů

čtverečních. Jestliže by člověk neovlivňoval prostředí, v němž žije, potom by lesní porosty tvořily téměř polovinu zemské souše. Více než 70 procent celosvětové produkce dřeva, které neskončí jako otop, spotřebuje pro nejrůznější účely průmysl hospodářsky vyspělých zemí.

Rozdíl mezi přírůstkem a úbytkem zalesněné plochy v období 2005-2010 v jednotlivých zemích (v tisících hektarů/rok)

10 zemí s největší plochou původních lesů (% z celosvětové rozlohy původních lesů)