Pozvánka: Čína, kterou by měl český lesník vidět

Nechci Čínu idealizovat. Některé výsledky budí respekt, jiné vyvolávají vážné odborné otázky. Právě proto má smysl ji vidět v terénu. Ne přes propagační fotografii, ne přes politickou zkratku, ale očima lesníka: v porostu, ve školce, v krajině, v instituci, při rozhovoru s lidmi, kteří tam lesy plánují, pěstují, chrání a spravují.

Právě proto, se znalostí věci a místa, na září 2026 připravuji odbornou cestu pro české lesníky, která propojí Peking, provincii Fujian, Národní park Wuyishan a legendární lesní farmu Saihanba. Nebude to běžný zájezd do Číny. Bude to cesta za lesnictvím v měřítku, které ve střední Evropě jednoduše neuvidíte.

Proč právě teď a proč s českými lesníky

Za poslední tři roky jsem byl v Číně desetkrát, strávil tam měsíce, jednal jsem s lidmi z lesnických institucí, poznal nové čínské národní parky, podílel se na dokumentárních filmech o tamní přírodě a dostal se i do míst, kam se běžný návštěvník nedostává. Čím více jsem toho viděl, tím silněji jsem cítil jednu věc: tohle by měli vidět moji kolegové, čeští lesníci.

Ne proto, že bychom měli čínské postupy přebírat. České lesnictví má mimořádnou tradici, kvalitní vzdělání, propracované plánování, pěstování lesa i praktickou zkušenost. Máme co nabídnout. Právě proto však má smysl porovnávat. Vidět jiný systém, jinou krajinu, jiné tempo, jiné chyby i jiné ambice. Určitě zažít jinou kulturu, ochutnat úžasnou kuchyni a taky vidět čínské ženy. A určitě zkusit otevřít dveře k odborným kontaktům, které se zvenku navazují obtížně.

Program je připravován jako odborná mise. To znamená terénní exkurze, přednášky, setkání s institucemi a lidmi z praxe, ale i kulturní rámec, který k poznání Číny patří. Chci, aby účastník neodjížděl jen s fotografiemi, ale získal jasnou představu, jak čínské lesnictví skutečně funguje, v čem je inspirativní a kde má limity.

Saihanba: příběh, který se nedá pochopit z fotografií

Jedním z nejsilnějších míst cesty bude lesní farma Saihanba severně od Pekingu, na rozhraní vlivu pouště a severočínské krajiny. Krajina, která byla v minulosti zničena, vysušena a proměněna v pustinu, se během několika desetiletí změnila v rozsáhlý lesní komplex. Dnes je Saihanba moderní lesní farmou využívající drony, satelitní data, monitoring, protipožární systémy a současné technologie ochrany lesa. Zároveň má chránit Peking a severočínská města před písečnými bouřemi, zadržovat vodu, zlepšovat mikroklima a vytvářet novou ekonomiku krajiny.

Saihanbu není dobré popisovat naivně. Není to model, který lze jednoduše přenést do Evropy. Je to spíše krajinná laboratoř obrovského měřítka. Ukazuje odvahu, vytrvalost, státní vůli, omyly, postupné učení i prudký technologický vývoj. Právě proto stojí za to ji vidět přímo v terénu.

Fujian: lesy, bambus a praktické hospodářství

Druhou výraznou tváří čínského lesnictví je provincie Fujian. Patří k nejlesnatějším oblastem Číny (lesnatost 65 %) a les zde není jen kulisou krajiny. Je součástí ekonomiky, venkova, průmyslu, kultury i každodenního života.

Pro českého lesníka je Fujian zajímavý mimo jiné bambusem. Bambus je botanicky tráva, ale v čínském lesnictví má postavení významného lesního zdroje. Roste rychle, má široké využití a je propojen s řemeslem, stavebnictvím, potravinářstvím, papírenstvím, nábytkářstvím i moderním výzkumem materiálů. Čína s bambusem pracuje v rozsahu, který u nás nemá přímou obdobu.

Ve Fujianu chceme ukázat také školkařství, pěstování lesa, ale i produkční hospodaření, návaznost na průmysl. Navštívíme výrobní závod na zpracování bambusu až do podoby finálních produktů.

Wuyishan: národní park, kde les voní po čaji

Třetím velkým tématem bude Národní park Wuyishan. Je to jedno z nejkrásnějších míst, která jsem v Číně poznal. Národní park je velký jako NP a CHKO Šumava dohromady, zahrnuje přes 1 200 km². Zároveň je to území, kde se mimořádně silně propojuje příroda, kultura, les, voda, čaj a vztah člověka ke krajině.

Wuyishan patří mezi první nové čínské národní parky. Chrání cenné subtropické lesní ekosystémy, horské lesy, skalní útvary, „řeku devíti ohybů“, čajovou krajinu i mimořádné kulturní dědictví. Pro evropského návštěvníka je zajímavé také to, jak Čína pracuje se zonací národních parků, regulací návštěvnosti a propojením ochrany přírody s regionálním rozvojem.

Můžeme s tím souhlasit, můžeme o tom diskutovat, můžeme to srovnávat s evropskými přístupy. Ale nejprve je potřeba to vidět. Wuyishan navíc nabízí i silný osobní zážitek: bambusové vory na řece Jiuqu, čaj Da Hong Pao, skalní scenérie, staré chrámy a kulturní paměť místa. Je to Čína hlubší, klidnější a pro lesníka velmi poučná.

Peking, NFGA a NAFGA: systém za krajinou

Kdo chce pochopit čínské lesnictví, nemůže zůstat jen v terénu. Musí rozumět i tomu, jak je řízené. Proto budou součástí cesty také pracovní bloky v Pekingu a setkání s institucemi, které za lesnictví, chráněná území a národní parky odpovídají.

NFGA, tedy National Forestry and Grassland Administration, je klíčová instituce pro čínské lesy, travní porosty, mokřady, chráněná území a národní parky. NAFGA, její vzdělávací akademie, je místem, kde se vzdělávají čínští i zahraniční odborníci. Právě zde lze lépe pochopit, jak Čína uvažuje o ekologické obnově, plánování, technologiích a mezinárodní spolupráci. Máme na programu některé přednášky. A když už budeme v Pekingu, odskočíme si na Velkou čínskou zeď a do věhlasného Zakázaného města. Navštívíme i Chrám nebes, kde se čínští panovníci odedávna modlili za dobrou úrodu, na místo, kde se právě v těchto květnových dnech procházeli a společně fotili prezidenti Si Ťin-ping a Donald Trump.

Vidět, porovnat, přemýšlet

Dobrá odborná cesta nemá člověka přesvědčit o jediné pravdě. Má mu rozšířit obzor. Čína dnes ukazuje lesnictví v měřítku, které je pro nás těžko představitelné. Ukazuje velké úspěchy, ale také rizika velkoplošných řešení. Ukazuje sílu plánování, ale i cenu omylů. Ukazuje moderní technologie, ale zároveň připomíná jednoduchou pravdu: bez lidí, kteří sázejí, pečují, měří, chrání a vydrží, žádný les nevznikne.

Saihanba ukáže obnovu krajiny tam, kde se zdála téměř nemožná. Fujian představí praktické lesnictví, bambus a produkční sílu subtropické provincie. Wuyishan nabídne národní park jako les, kulturní krajinu a živou čajovou tradici, Peking zase strategické a institucionální pozadí celého systému.

To vše nelze plně pochopit z článků, fotografií ani prezentací. Některé věci se musí zažít. Musí se vidět prach, les, školka, čajová krajina, přednáškový sál, horská řeka i místo, kde se pustina změnila v les.

Osobní pozvání

Pokud vás zajímá lesnictví, krajina, obnova lesa, ochrana přírody, technologie, bambusové hospodářství nebo prostě chcete vidět Čínu jinak než běžný turista, rád vás v září 2026 vezmu s sebou.

Budu účastníky doprovázet osobně. Ne jako člověk, který má na Čínu jednoduché odpovědi, ale jako lesník a přírodovědec, který se tam v posledních letech opakovaně vrací, zná místní partnery, prošel terénem a snaží se čínskou zkušenost překládat do jazyka, kterému může český lesník rozumět.

Cesta je připravena tak, aby se účastníci mohli soustředit na obsah. Program, doprava, ubytování, tlumočení, praktické pokyny i organizační formality budou řešeny pořadatelem. Cílem je, aby se nikdo nebál neznámého prostředí a mohl si z cesty odvézt skutečný odborný i osobní zážitek.

Podrobné informace o programu najdete na webu www.chinatura.cz/lesy. V případě zájmu vyplňte nezávazný kontaktní formulář. Zašlu vám detailní program a zájemcům osobně zavolám, abychom prošli praktické záležitosti, cenu, organizaci cesty i případné otázky.

Počet míst je omezený. Pokud má český lesník někdy vidět čínské lesnictví skutečně zblízka, pak právě teď je k tomu dobrá příležitost.