„Historické záznamy dokládají, že tis červený byl přirozenou součástí lesů Jeseníků. Dodnes se však dochovalo jen několik málo jedinců či populací. Pro jeho návrat je zásadní využívat místní genetické zdroje, aby se zachovala genetická kontinuita,“ přibližuje Miroslav Havira z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). V jesenické oblasti, zvláště v Hrubém Jeseníku, se však původní tisy dochovaly jen velmi omezeně, což možnosti pro obnovu z materiálu místního původu velmi limituje.
Účastníci semináře na exkurzi. Foto: Jan Chládek
Prvním krokem k úspěšnému návratu tisu do jesenických lesů je získání co nejpodrobnějších informací o zdejších tisech. Vedle shromáždění a vyhodnocení dostupných historických podkladů provedl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) také genetickou analýzu vybraných jedinců, která pomáhá lépe poznat jejich původ a genetickou rozmanitost. Výzkum však zdaleka nekončí a na získané poznatky budou navazovat další odborné aktivity. Nejvýznamnější populace tisů v Jeseníkách je součástí národní přírodní památky Na Špičáku nedaleko Supíkovic „Jde o stěžejní původní zdroj pro repatriaci tisu do dalších oblastí Jeseníků. V září 2026 bylo při inventarizaci provedené AOPK ČR evidováno 1 240 jedinců, a to od dvoucentimetrových semenáčků až po strom vysoký kolem 12 metrů,“ říká Miroslav Havira.
Tis v národní přírodní památce Na Špičáku. Foto: Miroslav Havira
Sborník z konference je ke stažení na webových stránkách VÚLHM.
Neméně důležitý je také vhodný management zájmových lokalit. Tisy zde ohrožuje především okus semenáčků srnčí zvěří. Zmlazení se zde proto soustřeďuje do míst, která jsou pro zvěř obtížně přístupná. Jinde pak ochránci přírody kolem semenáčků instalují mechanické drátěné oplocenky. Ty jsou potřeba přinejmenším po dobu 20 let. Experimentálně tu byli také uvolněni dva jedinci samičího pohlaví s cílem sledovat reakci tisu na změněné světelné podmínky, jeho růstovou odezvu a následnou tvorbu semen. „Přestože tis patří mezi dřeviny s mimořádně vysokou tolerancí k zastínění, nemusí být jeho dlouhodobá prosperita a zejména úspěšná reprodukce v silném stínu optimální. Vhodně volené prosvětlovací zásahy proto mohou představovat jeden z nástrojů podpory přirozené obnovy populace, současně však vyžadují dlouhodobé sledování, zda změny nebyly příliš intenzivní,“ vysvětluje Petr Novotný z VÚLHM.
Tis v národní přírodní památce Na Špičáku. Foto: Miroslav Havira
Dalším potenciálním zdrojem semen pro repatriaci tisu do jesenických lesů je samičí jedinec v lokalitě Skalní schody u Vrbna pod Pradědem, jehož věk je odhadován přibližně na 400 let, památný tis v Mikulovicích nebo tisy na lokalitě u zříceniny hradu Rychleby. „V plánu je postupná revize známých lokalit a další výzkum. Návrat tisu do CHKO Jeseníky je určitě běh na dlouhou trať, ale jednou se začít musí,“ uzavírá Petr Novotný.
Na odborném semináři kromě tuzemských odborníků nechyběli kolegové ze Slovenska a Polska. Zároveň jde o další krok v rozvíjející se spolupráci mezi Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti a Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky.
Společným cílem je mimo jiné přispět k návratu tisu červeného do jesenických lesů a podpořit obnovu jeho zdejší populace, odkud v minulosti v důsledku lidské činnosti prakticky vymizel.
Podle TZ AOPK a VÚLHM, red.
