Ing. Jiří Svoboda, předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL)
- SVOL se aktivně věnoval přípravě novely zákona o myslivosti. Můžete shrnout, jaké hlavní poznatky si z této anabáze odnášíte a v čem s odstupem času vidíte hlavní důvody, proč se novelu nepodařilo prosadit?
Přípravou novely se SVOL zabývá v posledních letech již poněkolikáté. Opakovaně se však novely potýkají s nedostatkem dobré vůle akceptovat nějaký kompromis, a tak každá novela zatím narazila a spadla pod stůl. Očekávali jsme, že relativně pravicovější vládní konstelace prosadí nějaké změny, posílí vlastnická práva a posune zákon k možnosti snížit škody zvěří, které jsou v některých lokalitách značné.
- Jak v tomto kontextu hodnotíte spojení s dalšími profesními organizacemi (např. Pro Silva Bohemica, Hnutí DUHA, Asociace soukromých zemědělců)?
Každé spojenectví přináší jisté klady a zápory. V tomto případě přílišný radikalismus některých členů těchto organizací způsobil, že celý návrh byl přehřátý požadavkem na snížení výměry společenstevních honiteb i nárokovou povolenkou pro vlastníky s blíže neošetřenou zodpovědností vůči uživateli honitby. Vzhledem k odporu, který tento návrh vyvolal, bylo třeba přijít zavčas s úpravami, ale k tomu nebylo dostatek vůle.
- Jedním ze zásadních témat novely bylo posílení práv vlastníků lesů. V čem jsou podle vašeho názoru práva vlastníků současnou legislativou nejvíce poškozována?
Práva nejsou snad poškozována, ale je třeba posílit postavení vlastníků např. povinností pořádat každý rok valnou hromadu, hlasovat čtverečními metry, změnit způsob plánování vzhledem ke skutečným škodám, umožnit změny hranic honiteb častěji, než jedenkrát za deset let, apod.
- Dalším z témat, kde docházelo k zásadním střetům, byla minimální velikost honitby. S jakými argumenty jste se snažili o její zmenšení a můžete uvést srovnání velikostí honiteb s okolními státy?
Srovnání s okolními státy není tak úplně zásadní. V Rakousku i v Německu je minimální výměra nižší, ale průměrná honitba je v násobku minimální výměry. Patrně by se to stalo i u nás. Odtržení myslivců od půdy však v těchto zemích nedosahuje takových rozměrů jako u nás a všeobecný respekt k vlastnictví je tam podstatně vyšší. Rovněž způsob zemědělského hospodaření se liší od reality u nás, a tak je trochu problém hledat podobná řešení.
První část ankety s odpověďmi Patrika Mlynáře (MZe) a Jaroslava Kubišty (NLI) najdete ZDE.
- Po neúspěšné snaze o novelizaci zákona o myslivosti SVOL oznámil, že připraví vlastní návrh novely. Plánujete pouze novelizaci stávajícího zákona, nebo máte ambici vytvořit zákon o myslivosti kompletně znovu?
My jsme se při řešení problematiky novely zákona o myslivosti dostali i do jistého vnitřního sporu, kdy část menších vlastníků měla odlišný názor na řešení než velcí vlastníci, kteří jsou držiteli i uživateli honiteb, problém škod na ně tolik nedopadá a umí si řešit stavy zvěře sami. Dokonce i několik významných členů opustilo řady SVOL na protest proti postoji při řešení novely. Abychom našli kompromis dříve, než se znovu otevře prostor pro novelu, chceme svůj návrh předložit členské základně, prodiskutovat jej a jako ucelený předložit vládě. Pokud se to nepodaří, pak to bude platforma, na základě které se budeme k předloženým návrhům vyjadřovat. Byla vytvořena pracovní skupina ze zástupců jednotlivých komor, která má za úkol návrh k diskuzi předložit do konce tohoto roku. Předpokládáme však, že námi navržená novela bude poněkud užší než ta stávající a bude řešit naléhavé věci.
- Můžete prosím vyjmenovat nejpodstatnější změny, které by se ve vaší novele měly objevit?
Budeme pravděpodobně navrhovat snížení výměry honiteb vlastních, povinnost honebních společenstev konat každoročně valnou hromadu, hlasovat po metrech čtverečných, změnit způsob plánování, kontrolu odlovu, řešení škod zvěří jinak než soudně atd.
- Veřejnost často vnímá lesníka jako myslivce a naopak, zkrátka má obě profese spojené. Otevřené střety mezi lesníky, vlastníky lesů a myslivci tedy velmi pravděpodobně v očích veřejnosti poškozují zájmy obou skupin. Máte již představu, jak tomuto reputačnímu riziku do budoucna zabránit?
Názorový posun veřejnosti vůči lesníkům a myslivcům je trendem v celé Evropě a masivní propagace aktivistických hnutí, která adorují divočinu, návrat velkých šelem a mají snahu lesníka i myslivce vytlačit z lesa, bude asi pokračovat. My se snažíme argumentovat a vytváříme protikampaně, ale média stojí na straně lidí z měst, proto je to velice obtížné a nákladné. Produkujeme obnovitelnou surovinu, která poutá uhlík, ale tento argument jako by nebyl dostatečný. Střety mezi vlastníky a myslivci nás netěší, jsou způsobeny odtržením zemědělské a lesnické výroby od výkonu práva myslivosti. Tam, kde hospodaří lesník i myslivecky, je problém automaticky vyřešen. Jistě zde mají dluh i politici, kteří se obávají vystupovat vůči většinovému názoru společnosti a raději ustupují. Je to politický pragmatismus, který nás přivede k těžkým koncům i v jiných oblastech života.
Ing. Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ)
- Můžete prosím shrnout hlavní body, se kterými jste v předložené novele zákona o myslivosti nesouhlasili, a uvést, kde vidíte zásadní příčiny toho, že se nepodařilo najít kompromis?
ČMMJ měla v průběhu projednávání předložené novely zákona o myslivosti řadu zásadních připomínek. Dovolil bych si nejprve krátce rekapitulovat přípravu a průběh projednávání této legislativní normy.
Původní ministr zemědělství Zdeněk Nekula ustavil pracovní skupinu pro projednání novely zákona o myslivosti. Z několika jednání této skupiny vzešel materiál, na kterém panovala většinová shoda ohledně úprav platného zákona. Diskutovány a nedohodnuty zůstaly pouze otázky minimální výměry honitby, povinnosti vydávat nárokové povolenky uživatelům honiteb pro pachtýře a vlastníky pozemků a rovněž nebyla dokončena debata ohledně práva vlastníka na uzavření obor.
Po změně na postu ministra zemědělství došlo ze strany ministra Marka Výborného ke zcela zásadnímu zásahu do tvorby zákona. Bez předchozího předání informací všem členům pracovní skupiny se přistoupilo k dalším úpravám navrženého materiálu. Jako příklad mohu uvést vynětí některých druhů zvěře ze zákona o myslivosti s návrhem na jejich zařazení pod zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.
Problematickými body se staly také stanovení výše lovu v jednotlivých honitbách na základě posouzení stavu lesa, zavedení sankčních pokut za nesplnění lovu a řada dalších paragrafových ustanovení.
Několikrát jsem upozorňoval na situaci, kdy neustále doplňované paragrafové znění návrhu zákona připomínalo pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort. Bez projednání v pracovní skupině, která měla legislativní normu tvořit, se v materiálu objevovaly nové úpravy. Zjednodušeně řečeno, cokoli panu ministrovi kdokoli doporučil, to se v materiálu objevilo. Podstatná část těchto změn navíc ani nebyla podložena prováděcími vyhláškami. Je obtížné posuzovat paragrafová ustanovení, když neznáte jejich následnou provázanost s dalšími legislativními předpisy. Jsem přesvědčen, že řada subjektů prosazujících novelu v předložené podobě nemá představu o množství nesrovnalostí, které tento materiál skrýval. V některých případech šlo o zcela zmatenou provázanost paragrafových ustanovení, například v sekcích týkajících se přestupků.
Uvedu pár konkrétních příkladů. Po vynětí některých druhů zvěře ze zákona č. 449/2001 Sb. se začalo pracovat s novým termínem „druhy vyžadující regulaci“. Tyto druhy se neloví, jelikož nejsou považovány za zvěř, ale „usmrcují“ se. Nicméně v řadě paragrafových ustanovení je nadále používán termín „lov“ namísto „usmrcování“. Obdobně byl nově zaveden název „odloučený honební pozemek“, avšak řada následných paragrafových ustanovení s ním nepočítala. Podobných příkladů bych mohl uvést mnoho. Na celou tuto situaci ČMMJ několikrát upozorňovala odpovědné pracovníky Ministerstva zemědělství (MZe) a já osobně jsem s nesrovnalostmi a nedopracováním novely seznámil i ministra zemědělství.
Kompromis se hledá jen velmi těžko, pokud protistrana není ochotna ke shodě. Od počátku vyjednávání bylo některými členy pracovní skupiny požadováno posílení práv vlastníků a pachtýřů bez ohledu na problémy, které by tyto změny mohly přinést. Již při projednávání platného zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. byla vlastnická práva při hospodaření v honitbách významně posílena na úkor výkonu a vlivu státní správy. A jaká je dnešní realita? Na základě šetření provedeného MZe ve všech obcích s rozšířenou působností bylo zjištěno, že pouze 1 % vlastníků využívá možnosti dané stávajícím zákonem k ochraně svého majetku. A nyní požadují ještě větší posílení svých práv cestou, která by mohla mít zcela zásadní dopad na myslivecké hospodaření ve většině honiteb ČR.
ČMMJ společně s mnoha dalšími uskupeními vznesla řadu připomínek k předloženému materiálu v rámci meziresortního připomínkového řízení. Pokud ale obdržíte odpověď ve znění: „neakceptováno z důvodu naplnění programového prohlášení vlády“, potom se skutečně kompromis nemůže podařit nalézt. Společně s tím pak slyšíte z úst některých politiků a vládních představitelů, že je nutné upozadit vliv ČMMJ apod. V takovém prostředí je shodu opravdu těžké hledat.
- Jedním z kritických témat byla velikost honitby. Můžete uvést hlavní argumenty, proč by se současná velikost honitby neměla zmenšovat, a zmínit případně srovnání velikostí honiteb se sousedními státy?
Stanovení minimální výměry honiteb bylo kompromisem, který se poměrně složitě hledal již v roce 2001. Je pravda, že v některých státech Evropy je výměra honiteb nižší, avšak v řadě zemí je i výrazně vyšší. Vnímám argument, že za první republiky byla také výměra honitby nižší. Je však nutné si uvědomit, že dnes je v našich honitbách zásadně odlišný způsob zemědělského hospodaření. Zemědělství v ČR je založeno na obhospodařování velkých celků. Prvorepublikový systém hospodaření na menších plochách je dodnes zachován v podstatné části Rakouska a také Bavorska. Způsob hospodaření na zemědělské půdě má rovněž nezanedbatelný vliv na stavy drobné zvěře v krajině. Ve většině honiteb se dnes drobná zvěř vyskytuje v minimálních stavech nebo se zcela vytrácí. Na druhé straně nám významně stoupají stavy spárkaté zvěře. Je nutné zmínit, že tento trend je patrný v řadě evropských zemí. Ano, existují i evropské státy s nižší výměrou honiteb, nicméně i v některých z nich je při hospodaření v honitbách s výskytem spárkaté zvěře minimální předepsaná výměra vyšší.
V Rakousku, o kterém jsem již hovořil, se malé honitby sdružují do větších celků. Všichni se domlouvají na výši odlovu v jednotlivých honitbách dané oblasti. Na základě této domluvy pak úředník následně rozhodne o výši odlovu v jednotlivých honitbách a většina to akceptuje. ČMMJ například navrhovala zavést opětovně oblasti chovu, aby stát jednoznačně stanovil, v kterých oblastech a s jakými druhy zvěře se bude hospodařit. Vlastníci pozemků se však proti tomu postavili s argumentem, že jim stát nebude diktovat, jaké druhy zvěře chovat či nechovat. Je nutné si uvědomit, že zvěř není majetkem vlastníka pozemku. Zvěř je přírodní bohatství ČR. A je na státu, aby měl veškeré pravomoci vstoupit do hospodaření se zvěří v jednotlivých honitbách. Tyto pravomoci má i dnes, nicméně je nutné se ptát, proč je nevyužívá. Paragrafy 36 a 39 platného zákona dávají možnosti všem – jak vlastníkům, nájemcům, ochraně přírody, tak i státní správě – rozhodovat o úpravě stavů zvěře v honitbách. Důvody, proč se tak neděje, by vydaly na samostatný článek.
Navrhované snížení minimální výměry honitby by přineslo významný zásah do úpravy hranic v mnoha honitbách. Nelze ani opomenout, jak velkou administrativní zátěž by to znamenalo pro pracovníky v obcích s rozšířenou působností a následně na krajích při vypořádávání sporů.
- Po neúspěšném projednávání novely zákona ČMMJ prohlásila, že bude připravena předložit vlastní návrh. Můžete prosím vyjmenovat konkrétní opatření, která chcete do nového návrhu zapracovat?
ČMMJ si je vědoma, že by bylo vhodné některá ustanovení zákona o myslivosti částečně novelizovat. Zásadně nám chybí jednoznačná a prokazatelná evidence ulovené zvěře; elektronizace myslivosti je rovněž cestou budoucnosti. Myšlenka stanovování stavů zvěře na základě stavu prostředí je sice podnětná, nicméně v předloženém znění novely pro praktické využití zcela neakceptovatelná.
Stát se musí vrátit k povinnému předkládání trofejí ulovené zvěře, popřípadě zanášení ulovených trofejí do systému spravovaného státem. V žádném případě nejde o to, zda se budou rozdávat „červené či zelené body“ za kvalitu ulovené zvěře. To by mělo být věcí uživatelů honiteb nebo poradních sborů případných oblastí chovu. Stát musí mít především vypovídající informaci o stavu jednotlivých populací volně žijící zvěře v našich honitbách. Jak jsem již zmiňoval, volně žijící zvěř není věcí soukromou, ale „res nullius“ (věc ničí/bez pána).
Ze strany MZe nebyla připravena novela zákona o myslivosti, ale předložena byla spíše novela zákona o lovu. Zcela opomíjena je dnes podpora návratu drobné zvěře do krajiny i hledání příčin jejího úbytku a komplexního řešení.
- Využijete k sestavení návrhu nějakou inspiraci například ze zahraničí, nebo začnete s jeho tvorbou od začátku?
V posledních letech bylo ze strany MZe předloženo k projednání několik novel zákona o myslivosti. Z těchto materiálů by bylo vhodné uchopit věci podstatné a následně je dopracovat na základě vzešlých připomínek a poznatků. Posuzujeme rovněž myslivecké zákony z okolních zemí. Představa, že přijdete s úplně novým zněním zákona, které je zcela odlišné od současné legislativy, mně připadá dost nereálná.
Celou anketu a další odborné články najdete v červencovém vydání Lesnické práce. Předplatné snadno získáte ZDE.
- Veřejnost často vnímá lesníka jako myslivce a naopak, zkrátka má obě profese spojené. Otevřené střety mezi lesníky, vlastníky lesů a myslivci tedy velmi pravděpodobně v očích veřejnosti poškozují zájmy obou skupin. Máte již představu, jak tomuto reputačnímu riziku do budoucna zabránit?
Jakýkoli veřejný spor, kterého se dnes s velkou radostí chytají média, nemůže přinést jednoznačného vítěze. V očích veřejnosti prohrávají většinou všechny strany.
Podstatnou část své kariéry jsem pracoval v lesnictví a myslivosti jsem se věnoval i profesionálně. Jsem si plně vědom toho, co nezvládnuté udržení odpovídajících stavů zvěře dokáže působit nejen lesníkům, ale i zemědělcům. Bez vzájemné spolupráce všech těchto subjektů bude vždy problém. Dnešní systém mysliveckého hospodaření je založen převážně na vlastnických vztazích v honitbách. Tam, kde to současné znění zákona o myslivosti umožňuje, si vlastníci uznali své honitby – ať už vlastní, či společenstevní. A je na vlastnících, jak s honitbou naloží a ponesou plnou odpovědnost za to, co se v jejich honitbách děje. To je zcela správné a v souladu s demokratickými principy.
Myslivci jsou dnes v řadě případů osočováni, že mohou za zvýšené stavy zvěře v honitbách. Skutečnost je však taková, že myslivci udělají pouze to, co jim umožňuje zákon a vlastník honitby. A jako pojistku máme dnes státní správu. Můžeme tak vymýšlet a předkládat řadu návrhů změn zákona, posilovat roli vlastníků či úředníků, ale pokud ani jedni, ani druzí nebudou jednat v souladu s legislativou a v zájmu odpovědného mysliveckého hospodaření, situace se neposune ani o píď. Stále budeme probírat vnitřní spory, zásobovat média a společnost informacemi o neschopnosti myslivců zvládat stavy zvěře apod.
Je jednodušší řídit a provádět myslivost jako provozní činnost ve vlastních honitbách spravovaných danou organizací. Odpovědnost za výkon práva myslivosti je přímo dána a ve většině případů je spojena s otázkou finanční či personální. Je nutné si ovšem uvědomit, že téměř 80 % honiteb je společenstevních, kde nelze tento princip uplatnit. Navíc myslivost je provozována myslivci v jejich volném čase, mnohdy na úkor rodiny a za nemalých finančních nákladů. Neříkám ale, že je všude všechno dobře a ke spokojenosti vlastníků nebo subjektů hospodařících na pozemcích v honitbách. Dokážu pochopit rozladěnost lesníků, kterým neúměrné stavy spárkaté zvěře decimují jejich snahu při výchově lesních porostů. Co ovšem dnes nedokážu pochopit, je tvrzení některých z nich, že zvěř je škůdce lesa a je třeba ji „vystřílet“. Zdecimovat stavy zvěře umí každý, zvláště pokud je finančně motivován.
Pravda je, že les bez zvěře dokáže vypěstovat každý. Odpovědně hospodařit se zvěří už ale každý neumí. Všichni se zaštiťujeme odpovědným mysliveckým hospodařením. Pokud by tomu tak bylo, stála by dnes Česká republika v kvalitě chované zvěře na úrovni států, jako jsou Maďarsko, Slovensko, Polsko, Rakousko, Bavorsko atd. Reálně za nimi hluboce zaostáváme, což se týká chovu zvěře ve volných honitbách.
Pokud neustále zmiňujeme odpovědné myslivecké hospodaření, tak to by mělo především vycházet z odpovídající výměry honitby, odpovídajících stavů zvěře, od vzdělaných a osvícených myslivců apod. Co z toho dnes máme? Pouze v nepatrné části honiteb máme odpovídající věkovou strukturu u jelení zvěře současně s odpovídajícími stavy zvěře a při odpovídajícím poměru pohlaví. V podstatné části honiteb napříč vlastnictvím chybí u trofejové zvěře jedinci III. věkové třídy. Někde máme již nedostatek jedinců i v II. věkových třídách. Možná u honiteb s výskytem daňčí zvěře se situace vyvíjí odlišně, to je ale dáno nebývalou a podceněnou expanzí v řadě honiteb. Je potřeba se odpovědně ptát, co dělají vlastníci a státní správa. Myslivci udělají pouze to, co jim vlastníci honiteb umožní, bez ohledu na vlastnictví.
Myslivost se dostala do ekonomicky začarovaného kruhu. Někteří vlastníci by se měli zamyslet, zda nesmyslné finanční částky za pronájem některých honiteb nepovedou za pár let k úbytku zájemců o myslivost. Potom je nutné se ptát, kdo zajistí snižování stavů zvěře v honitbách. Jistě to nezachrání profesionální lovci. Prozatím to v podstatné části honiteb provádějí myslivecké spolky.
Pravda je, že ne vždy si všichni myslivci uvědomují závažnost problémů se škodami zvěří. I lesníci si však musí uvědomit, že se v některých honitbách neobejdeme bez oplocení nových výsadeb lesních stromků. Odjakživa lesníci a myslivci táhli za jeden provaz. Věřím, že to tak zůstane i v následujících letech. Hlavně si přeji, aby zvítězil zdravý rozum. Jen tak můžeme zajistit odpovědné myslivecké hospodaření bez ohledu na vlastnictví pozemků.
Děkujeme za odpovědi (20. 6. 2025), Martina Nentvichová a Jan Příhoda
