Jak hodnotíte současné způsoby obchodování se dřívím Lesů ČR? Co podle vás funguje dobře, a kde naopak vidíte hlavní slabiny? Jak by se mohl systém do budoucna změnit?
Ing. Matouš Hruban
V roce 2017 odmaturoval na České lesnické akademii v Trutnově. Následovalo studium na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze, kde v roce 2022 složil státní závěrečnou zkoušku z oboru lesní inženýrství. Od roku 2020 pracuje u Městských lesů Česká Lípa. Na pozici výrobního lesního technika má na starost lesní výrobu, odvoz dříví a myslivost.
Ve své praxi jsem se s obchodováním se státním podnikem setkal pouze ve formě aukčního prodeje dříví na stojato a s aukčním prodejem hotových sortimentů. Proto můj pohled na systém a obchodování se dřívím Lesů ČR (LČR) není tak úplně detailní.
Ve své strategii na období 2025–2029 definují LČR několik způsobů obchodu se dřívím.
- Komplexní smlouvy s prodejem dříví (48 %): Pětileté tendry jsou dosti zavazující a mohou skýtat mnoho úskalí jak pro dodavatele, tak odběratele. Bohužel v dnešní době o úspěšném získání zakázky rozhoduje nejnižší cena, a ne kvalita prováděných prací. Proto bych navrhnul vypisovat komplexní zakázky pouze na dva roky, a pokud by byl podnik spokojen, mohl by dodavateli prací prodloužit smlouvu na další dva roky. Podobně tomu je u Saských lesů.
- Výroba pro vlastní prodej (Dynamický nákupní systém [DNS], hotové sortimenty atd.; 40 %): U DNS to je podobné, vyhrává nižší cena a od toho se odvíjí hůře dosažitelná kvalita prováděných prací, například těžba a následná manipulace dříví. U jehličnatých výřezů jsem se nesetkal se znatelným pochybením – „jehličí umíme téměř všichni“. Horší situace je u manipulace listnatých dřevin, hlavně DB, BK a JS. Mnoho těžařů nedokáže listnáče správně pokácet, aby nepoškodili nejcennější část kmene, natož správně sortimentovat, často chybí srozumitelné instrukce od zadavatele. Poměrně často můžeme vidět u LČR skládky DB či BK na hráních rozřezaných stereotypním způsobem do 3-, 4- a 5m výřezů. Např. dubové dýhárenské či pilařské výřezy jsou odběratelé schopni odebírat od délky 2,5 m, přičemž lze sortiment „prodlužovat“ po 10 cm až po rozměry 8–12 m (dle kvality) a tím dříví lépe zhodnotit.
- Aukční prodej dříví na stojato (9 %): Flexibilní nástroj lesní správy na zpracování hůře dostupného dříví většinou s komplikovanou dopravou dříví přes cizí pozemky. Většinou s příjmem dříví na stojato – porosty z měření bývají mnohdy nadhodnocené a při porovnání s příjmem na odvozním místě (OM) se často neslučují, proto bych příjem na stojato uváděl pouze jako informativní část zakázky a směřoval ho na lokalitu OM.
- Samovýroby (3 %): V rámci takového monopolu je zmíněné rozdělení z mého pohledu dostačující. Osobně bych přidal pár procent aukcím na stojato a DNS a naopak ubral u komplexních zakázek, které nezajišťují dostatečnou flexibilitu.
Odbyt samotného dříví udávají lesním správám jednotlivá oblastní ředitelství. Myslím si, že část objemu by si mohly lesní správy nasmlouvat samy – mají přehled, jaké dříví budou vyrábět, mohou lépe reagovat na změny v odbytu a zároveň by se mohlo dostat i na menší regionální dřevozpracující podniky. Je však důležité zohlednit rozsah hospodaření a objem zpracovávaného dříví u LČR, kde je koordinace sortimentace, odbytu a provádění prací velmi náročné. O to důležitější je vzájemná informovanost vedení odbytu, lesní správy a dodavatelů prací o aktuální situaci na trhu se dřívím.
Každý správce lesa by ke svému svěřenému majetku měl přistupovat jako řádný hospodář – hospodařit trvale a udržitelně, práce v lese provádět co nejšetrněji pro lesní ekosystém a hlavně produkty z lesa co nejlépe zhodnocovat.
Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.
RNDr. Vladimír Veselý
Je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1984). Od roku 1987 působí v oboru lesního hospodářství, v letech 1995–2003 a 2005–2007 byl ekonomickým ředitelem Lesů ČR. V současnosti zastává pozici technického ředitele UNILES, a.s. Je členem představenstva Agrární komory ČR a předsedou dozorčí rady Lesnicko-dřevařské komory ČR.
Komentovanými a zřejmě klíčovými „obchodními kanály“ využívanými v současnosti Lesy ČR jsou tyto uvedené:
- Komplexní smlouvy s prodejem dříví (KS): Zásadní vlastností systému využívajícího KS je ekonomická efektivnost. Neméně důležitou je odolnost proti politickým a lobbistickým tlakům. Výběrová řízení probíhají v režimu veřejných zakázek s výběrem ekonomicky nejvýhodnější nabídky bez kritérií zahrnujících „umělecké dojmy“. Postup při hodnocení nabídek vylučuje možnou spekulaci při odstupování soutěžitelů. Díky tomu státní podnik dlouhodobě získává vysoká hodnocení v žebříčcích transparentnosti.
Prostor ke zvýšení celkové efektivnosti systému vidím v následujících oblastech:
· vyhodnocení spekulativních nabídek ve výběrových řízeních,
· eliminaci prostoru pro spekulace při zadávání zakázek („vykrádání“ zakázek alternativními kanály),
· vůli pro aplikaci důvodných výpovědí smluv v případě významného neplnění zakázek.
Znovu se začalo mluvit také o možnosti zapracování „antimonopolních“ kritérií zabraňujících ovládnutí zakázek z pozice vlastnicky provázaných skupin. V případě, že by trh začal selhávat, považuji jejich realizaci za možnou.
- Aukce: Permanentní soutěžení o právo k těžbě předem známých porostů, resp. stojících stromů, se v praxi osvědčilo. Statistiky prodejů ukazují, že aukce dávají prostor firmám, které se do systému komplexních smluv „nevejdou“. Současně si však zde umí koupit dříví i zpracovatelé. Dosud nevyužitou příležitostí, zejména pro zpracovatele, je nákup „stojících zásob“ realizovaných až v době potřeby. K tomu by byl ovšem nezbytný delší časový prostor pro realizaci odložitelných těžeb.
Domnívám se, že tento způsob prodeje dříví je kompatibilní s KS. Klíčové je vedle objemu nabízeného dříví stanovit také způsob výběru porostů/těžebních zásahů v rámci smluvního území.
- Vlastní prodej dříví: Jsem přesvědčen, že tato forma je pro státní podnik nejméně výhodná a nejvíce riziková. Zaměstnanec státního podniku v případě přímého prodeje bez využití nějaké formy nabídkového řízení či prodeje prostřednictvím veřejných trhů nemůže odpovědně obhajitelným způsobem odpovědět na otázky týkající se prodeje – komu, kolik a za kolik prodat. Nikdy nedokáže vyvrátit podezření, že to mohl udělat „lépe“ či „spravedlivěji“.
Státní podnik při cenových jednáních vystupuje v pozici dominanta a pohybuje se tak na hraně pravidel upravujících hospodářskou soutěž. Fakt, že se to doposud nestalo předmětem hlubšího šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, je způsoben vysoce konkurenčním prostředím na straně zpracovatelů.
Státní podnik může prostřednictvím cenových jednání významně ovlivnit indexy cen dříví a dosáhnout výrazně lepší pozice vůči subjektům ve smluvních vztazích (KS). Tlak na ceny, kterému se zpracovatelé sice podvolí, ale reagují na něj „zpřísněním“ přejímek dříví, může dohnat valorizované ceny dříví v KS do výšin, které s trhem mnoho společného nemají.
Státní podnik se na trhu stává přímým konkurentem podnikatelských subjektů, vůči kterým současně plní roli veřejného zadavatele. Tento střet zájmů se pak umocňuje „vybíráním hrozinek“ z ostatních zakázek a je obhajován omílanou floskulí o „péči řádného hospodáře“.
Pokud by státní podnik měl podporovat tuzemské zpracovatele, pak by se to dalo provádět prostřednictvím veřejných trhů. Tím by bylo možné eliminovat riziko diskriminace při definování podmínek pro účast soutěžitelů, vytvořit minimálně dvě kategorie trhů pro typy soutěžitelů a definovat i něco jako opční právo pro menší a střední regionální zpracovatele.
Děkuji za odpovědi (20. 5. 2026), Martina Nentvichová
Komentáře
Což ale platí pouze v případě, že se příděly řeší někde pokoutně beze svědků v kanceláři obchodního oddělení - tak jak je to po léta už od bolševika zvykem.
Pak je samozřejmě úplně jedno, jaký klíč k přidělování zvolíte - vždy je to možné nějak ošéfovat. A pak to samozřejmě není výhodné.
Když se ale zvolí chytrý model - viz třeba státní Chorvat - je to o něčem jiném. Ať už těžíte sami či ve mzdě, pak prodáváte dříví na skládce - jasně definované, v konkrétním sortimentu, formou obálkové aukce - pravidelně a po celém podniku, je to naprosto průhledný a hlavně to odráží okamžitou situaci - znáte ceny v tom okamžiku reálné, prodáváte přímo zpracovateli.
Všechny ostatní "zakázky" jdou přes prostředníka, prodané dopředu za těžko predikované ceny, v nejisté sortimentaci - čili logicky se značnou slevou, jinak by to nikdo nedělal. Velká míra rizika.
Prodej reálného dříví na skládce je vždy pro všechny výhodnější, než příslib čehosi v příštím pololetí.
Nehledě na to, že dražba jednotlivé skládky v lese umožňuje / není to velký objem / nákup i daleko menším zpracovatelům. Tedy podpora podnikání.
A pak ještě existuje francouzský model, v našich končinách nepoužívaný, že se draží čtvereční metry k těžbě bez předchozího kubírování. Ať si to zákazník sám omrkne. Pak se nemusí řešit, proč je dřívího nakonec méně a nevyžaduje velké náklady na aukci. Jen se označí v mapě pozemek a teď se vyceňte.
Jde tam ale o jednoduchost - taky to není nejvýhodnější. To vždy bude dražba hotového sortimentu.
Navíc, to že mě to ukazuje reálné ceny, mě umožňuje těžit v reálném čase dříví v nejlepších cenách.
Což je u těch chorvatů vidět. V zimě prodávali buk za relativně slušné ceny, v květnu už jen za palivo / české I-III.tř / a v červnu už to úplně stopli / buk se tam těží celoročně - je to jako tady smrk /. Naopak dub se prodává stále a za dobré ceny.
Dokud prodáváte jen hypotetický sortiment v čase budoucím - tohle nikdy nedokážete korigovat. Pak je to samozřejmě nevýhodné.
To je přesně to, co nefunguje v tom Polsku. Pak máte firmy, co mají díky historii nákupů větší příděl, ale nezpracují a firmy, který "šlapou" ale nedostanou se ke dříví. Takže se rozvíjí trh mezi firmama, co mají a těma co nemají a vatu místo státního podniku hrabe šikovný překupník, nezřídka napojený na zaměstnance podniku.
Ne, že by to u nás nebylo, ale ne v Polském rozměru.