Jak v dnešní době vnímáte význam manuální a motomanuální práce v lesnictví? Jaký podle vás bude její další vývoj?
Ing. Michal Bledý
Lesník z Křivoklátska. Po studiu SLŠ ve Žluticích a Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze zahájil svou profesní kariéru v roce 2015 jako revírník u Lesů ČR na Lesní správě Lužná. V současnosti je vedoucím pěstebního oddělení a administrace dotací u soukromé lesnické společnosti Colloredo-Mannsfeld, spravující největší soukromý lesnický majetek na území ČR.
Význam manuální práce v lesnictví je mimořádně důležitý. Ačkoliv procházíme dobou technologického vývoje, je nutné si uvědomit, jaké množství práce nelze posunout do úrovně automatizace a mechanizace.
Všeobecně známou skutečností v lesnictví je pozvolný úbytek pracovníků. Obdobně jako v jiných odvětvích jsou dnes manuální činnosti v lese vnímány jako těžká a často i špatně finančně ohodnocená práce. S ohledem na současnou stárnoucí základnu pracovníků v lesnictví je tak nevyhnutelný další úbytek pracujících především v pěstební činnosti. Právě v této oblasti je s ohledem na specifické podmínky a požadavky využití nových technologií značně omezené. Musíme si také přiznat, že mladé lidi práce v lese prostě netáhne, a je třeba uvažovat nad tím, jak potenciální uchazeče o práci vhodně motivovat (a to nejen finančně).
Mnoho lesních majetků se již dnes potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Jedná se především právě o stěžejní výkony v pěstební činnosti, jako jsou konkrétně: kvalitní zalesnění, včetně opakovaného, následná péče, prořezávky a probírky bez realizovatelné hmoty.
Taktéž můžeme sledovat úbytek manuálně pracujících dělníků v lesním školkařství, kde automatizace našla vysoké uplatnění a došlo k celkovému zefektivnění výroby sadebního materiálu. Český statistický úřad uvádí pokles průměrných počtů zaměstnanců v lesnictví od roku 1950 z téměř 59 000 na necelých 13 500 zaměstnanců v roce 2024. Mírné zpomalení tohoto trendu poklesu můžeme sledovat od roku 2012 do současnosti.
Proto je dnes mimořádně důležitá udržitelnost kvalifikovaných pracovníků v souvislosti s výše zmíněnými stěžejními výkony péče o juvenilní stadia lesa a v návaznosti na adaptační opatření na klimatickou změnu. Je tedy klíčové udržení kvality a objemu prací.
Cílem pro udržitelnost pracovních míst by proto mělo být několik zásadních atributů:
- dosažení udržitelného financování sektoru,
- adekvátní mzdové ohodnocení manuálně a motomanuálně pracujících zaměstnanců a živnostníků,
- kvalitní vzdělávání na úrovni učilišť a středních škol v sektoru,
- angažovanost zaměstnanců lesnických učilišť a středoškolského vzdělávání,
- propojení lesnických podniků se zmiňovanými institucemi v rámci studijních praxí,
- stipendijní programy pro žáky,
- vzdělávací programy současných zaměstnanců.
Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.
Ing. Jan Ferkl
V roce 1987 začal pracovat na Lesním závodě Dobříš a následně u Lesů ČR působil v různých funkcích až do roku 2010. Po pětileté zkušenosti u soukromé lesnické firmy nastoupil v roce 2015 k Arcibiskupství pražskému na lesní správu, kde je zaměstnán dodnes.
Význam manuální práce v lesnictví byl, je a ještě dlouho bude nezastupitelný. Ještě jsem zažil generaci lesních dělnic a dělníků, kteří pracovali celý život v lese. Vyprávění kočího, který vzpomínal, jak šel pěšky 50 km pro nového koně, nebo pěstební dělnice, které ručně podřezávaly, osekávaly a vynášely z probírek kmeny k lince, znějí dnes neuvěřitelně. Ale není to tak dávno, rok 1960, kdy se tyto příběhy odehrávaly, není zas takový pravěk. Krátkou vzpomínkou jsem chtěl jen ukázat, jak rychle jde vývoj kupředu.
V současnosti vnímám manuální práci v lesnictví jako nenahraditelnou – ať již v těžební činnosti práce v těžko dostupných terénech, při jemnějších zásazích a na rozptýlených pracovištích, tak v pěstební činnosti, kde je ruční práce nahrazována mechanizací jen velmi sporadicky. V dnešní době nám často uniká význam kvality práce. Vyučenci či dlouholetí zkušení pracovníci, kteří byli skutečnými odbornými řemeslníky, z lesa až na výjimky zcela zmizeli. Nahrazováni jsou nekvalifikovanými pracovníky s odkazem na to, že mají přece živnostenský list. Nekvalitně odvedená práce se stává standardem. Budiž velké uznání osvíceným majitelům lesa, kteří dokáží zajistit zkušené pracovníky a jejich kvalitní práci odpovídajícím způsobem zaplatit.
S odborností pracovníků souvisí i takové „maličkosti“, jako je kvalita ručního nářadí. V dílnách většiny lesních závodů bývala i kovárna. Kdo měl někdy v ruce sekeromotyku vykovanou z listového péra, ten ví, o čem hovořím. Kdo jste tu možnost neměl, věřte, že se s dnešním nářadím koupeným v lesnickém velkoobchodu nedá srovnat. Obdobný rozdíl je mezi správně zakaleným, následně popuštěným a naklepaným srpem v porovnání s nabroušeným kusem zahnutého plechu vydávaným za srp. Potom nezbývá než vzít křovinořez, přidat plyn, a když náhodou zahlédnu stromek, tak se mu vyhnout.
Jaký bude další vývoj? Tak jako v jiných oborech lidské činnosti bude lidská manuální práce v lesnictví postupně nahrazována. Důvodů je několik:
- vývoj harvestorové technologie, která se postupně přizpůsobuje stále složitějším terénním podmínkám,
- tlak na bezpečnost a hygienu práce,
- zdražování lidské práce,
- přesun obyvatel do měst a s tím spojené jiné životní a pracovní návyky,
- tlak na zvýšení efektivnosti hospodaření
- a s tím spojené omezování pěstební činnosti na minimum.
Jak ubývá objemu ruční práce, přibývá potřeba vyšší kvalifikace. Nástup jemnějších způsobů obhospodařování, vykacování z etážových porostů, vyžaduje po dřevorubcích velmi precizní postup. Bez motomanuální práce se ještě nějaký čas v lesnictví neobejdeme i při prvních výchovných zásazích. Prořezávku v uměle založené smrkové kultuře mohl provádět dělník po krátkém zácviku. Ta samá práce ve směsi pěti a více dřevin již vyžaduje teoretické znalosti na úrovni střední školy a delší praxi. Jak uvádím, očekávám v těžební činnosti omezení objemu ruční práce. Zároveň očekávám růst ceny kvalifikované práce.
V pěstební činnosti předpokládám další úbytek potřeby rozsahu ruční práce v souvislosti s rostoucím podílem přirozené obnovy. Omezení pasečných způsobů tento trend posílí. Používání drobné mechanizace v podobě vrtáků, křovinořezů a postřikovačů bude nadále postupně zvyšovat produktivitu. Obdobný posun, jaký znamenaly v těžbě harvestory, v dohledné době v pěstební činnosti neočekávám.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem kolegům, kteří svojí manuální prací, ať již v těžbě, či „pěstebce“, pomáhají pěstovat, vychovávat a obnovovat les. Vaší poctivé práce si vážím a ještě jednou vám děkuji.
Děkuji za odpovědi (20. 4. 2026), Martina Nentvichová
