Přirozená obnova smrku na výsypkách je úspěšnější než technická rekultivace

Studie se zaměřila na porovnání růstu čtrnáct let starých smrků ztepilých v podrostu pionýrských dřevin na sukcesních (přirozeně se vyvíjejících) plochách a smrků vysazených na technicky rekultivovaných lokalitách v Sokolovské pánvi. Na výzkumu se podíleli vědci z Univerzity Karlovy, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., a Biologického centra AV ČR a výsledky byly publikovány v časopise Ecological Engineering.

Srovnání růstu 14letého smrku sázeného přímo do hlušiny v rámci tradiční rekultivace (A), bez výrazného vývoje půdních horizontů (B), s přilehlou plochou vyvíjející se spontánní sukcesí (40 let od nasypání hlušiny). Zde se v podrostu pionýrských dřevin (jíva, topol osika, bříza) přirozeně obnovuje smrk, který vykazuje vyšší růst (C). Důvodem je meliorační vliv pionýrů na půdní vlastnosti, zejména na pH, které je zde optimálnější díky vyšší akumulaci organické hmoty, která půdu přirozeně okyseluje. Optimálnější pH pak zřejmě pozitivně ovlivňuje dostupnost živin i rozvoj ektomykorhizních hub. Foto: Doubravka Šimáňová, Olga Vindušková

Hlavní výsledky

• Smrky rostoucí v přirozeně se vyvíjejících porostech byly výrazně vyšší a měly více chlorofylu a fosforu v jehlicích, zároveň vykazovaly vyšší podíl mykorhizních kořenových špiček.
• Půda na sukcesních plochách měla nižší pH a současně vyšší obsah ergosterolu (vyskytuje se v houbách, plísních a některých mikroorganismech; plní důležité funkce při procesech látkové výměny a iniciaci růstu) i silnější mykorhizní kolonizaci kořenů, což dohromady vytváří příznivější podmínky pro růst smrku.
• Ačkoliv byla hustota mladých smrků na sukcesních plochách výrazně nižší než na rekultivovaných (cca 700 vs. 11 600 ks/ha), jednotlivé stromy v sukcesi prosperovaly lépe.

Smrk dobře odrůstá v krytu pod různými pionýrskými dřevinami. Foto: Jan Řezáč

Význam pro praxi

Studie naznačuje, že běžná technická rekultivace, tedy plošné srovnání terénu a výsadba velkého počtu sazenic, může vést k méně příznivým podmínkám než ponechání ploch přirozené sukcesi. Přirozený vývoj v kombinaci s pionýrskými dřevinami vytváří prostředí, které podporuje růst cílových klimaxových hospodářských dřevin, jako je smrk. Tyto dřeviny se sem šíří přirozenou obnovou, ale jistě by bylo možno jejich rozvoj podpořit i podsadbou vhodných cílových dřevin.

„Naše výsledky ukazují, že pokud ponecháme prostor pionýrským dřevinám a využijeme jejich pozitivní vliv, mohla by být obnova lesa na výsypkách levnější, efektivnější a ekologicky udržitelnější. Obnova půdy pomocí pionýrských porostů by mohla být např. kombinována s doplňkovou podsadbou cílovými klimaxovými dřevinami a pěstebními zásahy,“ říká hlavní autorka studie Olga Vindušková z Univerzity Karlovy.

Článek „Natural regeneration of Norway spruce under pioneer trees outperforms conventional reclamation on post-mining sites“ je volně ke stažení v plném znění ZDE.

Podle TZ VÚLHM, red.