Tématem cvičení v Hodoníně byl fiktivní nález listokaze japonského v lapači u železniční stanice. „Právě železniční a silniční uzly patří mezi rizikovější místa možného zavlečení, protože škůdce se kromě vlastního letu šíří především neúmyslně s přepravovanými rostlinami, zeminou, substrátem a zbožím,“ uvedla Petra Hrabčáková.
„Situace na severu Itálie nám letos jasně ukazuje, že listokaze japonského nelze ignorovat. Proto pořádáme simulační cvičení a máme k ruce pohotovostní plán, abychom si předem vyzkoušeli koordinovaný postup v případě skutečného nálezu,“ řekl ředitel Sekce osiv, sadby a zdraví rostlin Michal Hnízdil.

Rozšíření listokaze japonského (14. 9. 2026). Zdroj: gd.eppo.int
Škůdce se rozšířil po světě v zámořských zásilkách. V severní Itálii se již šíří nekontrolovatelně, objevil se i v sousedních částech Švýcarska. V jižním Německu se objevil také, ale zatím se neprokázalo, že by se tam vyskytoval trvale. Lidé mohou odborníkům pomoct tím, že pokud tohoto brouka s kovově lesklým vzhledem uvidí, pošlou ÚKZUZ jeho fotku s údaji o místě nálezu.
O obávaných karanténních škůdcích lesních dřevin, včetně listokaze japonského, jste mohli číst v Lesnické práci. Článek již nyní najdete v digitálním archivu ZDE. Předplatné Lesnické práce snadno získáte ZDE.
Dospělec listokaze japonského je 8–12 mm dlouhý, 5–7 mm široký. Samičky jsou větší než samci. Dospělec je kovově lesklý, hlava a štít jsou zbarveny zeleně, krovky jsou zelené až hnědé, měděné. Listokaz japonský má na zadečku pět skvrn tvořených bílými chlupy podél každé krovky a další dvě bílé skvrny na pygidiu. Tím se liší od našeho běžného příbuzného druhu, kterým je listokaz zahradní (Phyllopertha horticola).
Pohotovostní plán pro postup v případě výskytu listokaza japonského (Popillia japonica) v ČR najdete ZDE.
Mezi rostliny, které listokaz japonský ožírá, patří vinná réva, ovocné stromy, okrasné rostliny, polní plodiny i lesní dřeviny, například břízy, habry, hlohy nebo jilmy. V USA byl zaznamenán žír dospělců na více než 300 druzích rostlin. Larvy, které žijí v půdě, zase okusují kořeny travin. Do USA se brouk dostal před více než 100 lety. Američané na něj nasazují například biologické zbraně ve formě parazitického hmyzu, jejichž larvy ničí buď dospělce, či larvu.
Podle ČTK a rlportal.ukzuz.cz, red.





















