Vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti proto zpracovali metodickou příručku pro praxi „Přehled a potenciál využití autochtonních druhů teplomilných dubů v měnících se klimatických podmínkách“, ve které je popsáno šest druhů dubů: dub cer, dub pýřitý (šipák), dub jadranský, dub žlutavý, dub mnohoplodý a dub balkánský.
Někteří vědci upozorňují na vážné problémy, které zasáhnou 1. a 2. lesní vegetační stupeň (LVS), tj. území do 300 m n. m., kde se podmínky začínají podobat oblastem vzdáleným 500–700 km na jih. Predikují, že v budoucnu v Česku zaujme 1. LVS výhledově třetinu a spolu s 2. LVS pokryjí dokonce celou polovinu území státu.
Metodiku „Přehled a potenciál využití autochtonních druhů teplomilných dubů v měnících se klimatických podmínkách“ najdete ke stažení ZDE.
Stále častějšími periodami sucha dochází ke stresování stromů, které vede k poklesu jejich přírůstu, v horším případě až odumírání. K zaznamenávání projevů stresu suchem dochází primárně v nejteplejších oblastech Česka, kde je tak i největší potenciál pro vyšší míru lesnického i krajinářského uplatnění teplomilných dubů.
Negativní příznaky stresu v důsledku sucha (letní přísušky) a vysokých teplot, tj. pokles přírůstu až odumírání, jsou patrné primárně u stromů v nejteplejších oblastech, které tak zároveň představují největší příležitostní prostor pro cílenou podporu našich dubových populací.
Dub mnohoplodý, NPR Hádecká planinka, CHKO Moravský kras, ŠLP Křtiny.
Některé druhy, např. dub mnohoplodý (Quercus polycarpa), se vyznačují tužšími listy a jsou lépe adaptovány na sucho a intenzivní sluneční záření než listy dubu zimního. K předčasnému opadu (ztrátě asimilačního aparátu) u nich proto dochází v menší míře než u dubu zimního. Také běžný podzimní opad takto adaptovaných listů je pozdnější. Teplomilné druhy dubů jsou odolnější k nedostatku srážek a vyšším teplotám, a jsou tak velmi perspektivní z hlediska potřebné adaptace lesních porostů na klimatickou změnu.
V částech textu metodiky zabývajících se jednotlivými druhy teplomilných dubů pojednávají autoři o jejich produkčním a mimoprodukčním potenciálu (poskytování ekosystémových služeb) v období postupující změny klimatu. Na závěr shrnují přednosti a nedostatky všech šesti druhů na základě deseti různých hodnoticích kritérií významných pro možné budoucí využívání daných dřevin, včetně doporučení pro lesnickou praxi.
Dub pýřitý v PP Lužické šipáky, CHKO České středohoří, LS Litoměřice.
Pozornost je věnována produkci a využitelnosti dřeva, vhodnosti do směsí, odolnosti k biotickým a abiotickým faktorům (s důrazem na sucho), ale i dalším ukazatelům (schopnost přirozené obnovy, křižitelnost). U všech druhů jsou též stručně nastíněny základní pěstební aspekty.
Petr Novotný, jeden z autorů metodiky, uvedl: „Širší využívání teplomilných dubů v lesích i v nelesní krajině přispěje v očekávaných, pro dřeviny náročnějších stanovištních podmínkách především k zachování autochtonní dendrodiverzity na úrovni druhů i nižších úrovních biologické rozmanitosti, zajištění pestrosti trofické základny ekologicky navázaných organismů (živočichů, hub aj.), ochranné stabilizaci erozí ohrožených svahů, mírnění klimatických extrémů a žádoucímu plnění hydrologické, rekreační a dalších funkcí s celospolečenským přesahem, pro člověka pak k udržení příznivého životního prostředí a docílení existence dlouhodobě stabilních porostů schopných kontinuální produkce dubového dřeva jako obnovitelné přírodní suroviny.“
V nejteplejších oblastech našeho státu, kde reálně ve středně až dlouhodobém výhledu hrozí minimálně lokální zánik lesních ekosystémů a jejich alternace lesostepními, příp. stepními formacemi, pak situace vyžaduje uplatnění druhů a proveniencí dřevin vyznačujících se zvýšenou tolerancí k očekávaným dlouhodobě vysokým teplotám a obdobím s nedostatkem půdní vláhy. Těmito vlastnostmi nepochybně disponují mj. teplomilné duby, které jsou na menší části Česka autochtonní a v modely predikovaných extrémních podmínkách jsou schopny i nadále zajišťovat existenci hospodářsky využitelných lesů.
Dub cer, lokalita Milíře, obec Černčice, CHKO České středohoří, LS Litoměřice
Ekonomicky obhajitelné jsou tudíž podle vědců snahy o jejich širší uplatnění do budoucna, ať již podporou přirozené expanze ze stávajících výskytů nebo zvýšeným využíváním umělé obnovy, a to i vhodným reprodukčním materiálem zahraničního původu. Kromě přetrvání produkce obnovitelné dřevní suroviny i na klimaticky nepříznivých stanovištích má však zvýšené využívání teplomilných dubů i další, jen obtížně vyčíslitelný ekonomický efekt v podobě zachování biodiverzity a plnění všech ostatních mimoprodukčních funkcí lesů.
Podle autorů metodiky může v lesním hospodářství vyšší druhová rozmanitost v důsledku využívání termofilních dubů přispívat i k redukci nákladů na umělou obnovu lesa omezením potřeby opakovaných výsadeb na suchých stanovištích. Z hlediska produkce jsou do budoucna atraktivní především dub mnohoplodý, dub žlutavý, dub balkánský a dub cer, které v tomto ukazateli snesou v příznivých podmínkách srovnání s dubem zimním. Dobrá je i kvalita jejich dřeva, což však neplatí pro dub cer, jehož dřevo je v podstatě využitelné jen jako palivo, což je limitující pro možnost doporučení tohoto druhu k širšímu využívání. U dubu pýřitého a dubu jadranského se předpokládá spíše ochranné působení na extrémních výslunných a vysýchavých stanovištích.
Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: V. Buriánek
