Projekt má trvat tři roky. Ukázat by měl, jak se chovají jeleni, srnci a divoká prasata v oblasti, kde se pohybují vlci. Na Šumavě teď podle správy parku žijí vlci trvale v šesti teritoriích
„Populace tohoto vrcholového predátora na Šumavě postupně stále roste," sdělil Jan Mokrý ze zoologického oddělení správy šumavského parku.
Návrat vlka do přírody je podle vědců dobře zdokumentovaný.
„Postrádáme ale vědecká data o ekologickém vlivu vlků na přírodu, která je dnes pod silným tlakem vysokých stavů populací srnce obecného a jelena evropského," uvedl hlavní řešitel projektu Aleš Vorel z Fakulty životního prostředí ČZU.
Odborníci budou v projektu jednak sledovat pohyb vlků i jejich možné kořisti. Už v minulosti dostali na Šumavě čtyři vlci speciální obojky pro sledování jejich polohy pomocí systému GPS. Během nového projektu dostali v parku obojek další tři vlci a vědci budou v obojkování pokračovat. Obojky chtějí dát i jelenům.
„O jelenech v této oblasti máme k dispozici GPS data z posledních 20 let. Můžeme tedy i pomocí této metody vyvodit závěry o případných změnách v chování jelenů v důsledku návratu vrcholového predátora," doplnil odborný garant projektu ze správy Národního parku Šumava Tomáš Peterka.
Ke sledování rozmístění a počtu zvířat - hlavně u jelenů, srnců a prasat - pomáhají také fotopasti, které automaticky pořídí snímek při zaznamenání pohybu.
"Výsledky porovnáváme s údaji z předchozích let, a můžeme tak zjistit, zda návrat vlků přispívá ke snižování populace jelení zvěře," sdělil Peterka.
Výzkum má mimo jiné ukázat, zda se prostě jeleni vyskytují hlavně v oblastech s kvalitní potravou, nebo zda jsou kvůli návratu vlků opatrnější. Zároveň vědci mohou z trusu vlků zjistit vztahy mezi jednotlivými smečkami vlků a složení jejich potravy.
V následném kroku budeme v rámci projektu zkoumat obnovu lesa na Šumavě. I zde projektoví partneři čerpají z dlouhodobé datové řady a zjišťují možný vliv návratu vlka na obnovu lesa. Pro oba národní parky je velmi důležité získat aktuální údaje o celé potravní pyramidě, které poslouží jako základ pro společnou managementovou strategii v největším souvislém lesním chráněném území ve střední Evropě.
V některých částech Česka si chovatelé hospodářských zvířat stěžují na útoky vlků. Stát v roce 2022 vyplatil na kompenzacích za škody způsobené vlky zhruba 9,7 milionu korun, uvedl loni na konferenci mysliveckých organizací Miloš Ježek z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU. Počet útoků na hospodářská zvířata vzrostl z asi 300 v roce 2018 na téměř 700 v roce 2022, nejčastěji šlo o ovce. Debatuje se o umožnění odstřelu vlků. Královéhradecký krajský úřad loni jako první v Česku vydal výjimku na lov problémových jedinců vlka obecného.
Evropská komise v prosinci navrhla omezit ochranu vlků a usnadnit tím jejich odlov. Ochránci přírody návrh kritizují. Právě omezením ochrany vlků a dalších velkých šelem v Evropě se 23. 1. zabývají ministři zemědělství Evropské unie. Téma na zasedání prosadilo Finsko, které má s útočícími vlky velké problémy. Česko Finy podporuje, uvedl ministr zemědělství Marek Výborný.
Současná pravidla, která zaručují vlkům status přísně chráněného zvířete, vychází podle Evropské komise z dat z konce 70. let minulého století, kdy byl vlk v Evropě zřídka vídaným druhem. V současnosti ale v některých zemích EU převyšuje velikost vlčí populace tisíc jedinců. Podle odhadů přírodovědců žije v 27 unijních zemích více než 15 000 vlků, jejichž počet za poslední desetiletí vzrostl o čtvrtinu.
„Je nepochybné, že příroda včetně velkých šelem musí být chráněna, jde ale o míru nastavení stupně ochrany tak, aby to nemělo negativní dopady nejen na agrární sektor, ale i třeba na turistický ruch. V České republice řešíme problém s dopady na chov ovcí nebo i skotu. Jenom za poslední čtyři roky se počet chovaných ovcí v ČR snížil o čtvrtinu a zčásti je to způsobeno právě útoky velkých šelem,“ uvedl Marek Výborný. Problém s dopady na cestovní ruch podle něj řeší například Chorvatsko, problémy s útočícími vlky má ale i Finsko.
Návrh Evropské komise musí schválit kvalifikovaná většina unijních zemí, aby jej EU mohla předložit mezinárodnímu výboru rozhodujícímu o ochraně přírody stanovené Bernskou úmluvou. Tento dokument Rady Evropy, která není součástí Evropské unie, je závazný pro více než pět desítek států a upravuje ochranu živočichů a rostlin celoevropského významu, ale i jejich stanovišť - biotopů.
Podle ČTK a TZ ČZU
