Porosty tohoto stálezeleného keře s jehlicemi známe z našich hor. Z Krkonoš, Jizerských hor, z Jeseníku i Beskyd, Krušných hor i Šumavy. Tam všude roste na horní hranici lesa, nebo na místech, kde ten les neroste, a to v našich horách bývá dost často.
Kdo jezdí do našich hor mimo lyžařskou sezonu (tak, jako já), ví, že je to keř velmi krásný, od země zavětvený s mladými letorosty světle zelenými, později hnědými až černošedými a s hnědošedou borkou.
Jehlice po dvou, hustě obrůstající větvičky, 3–8 cm dlouhé, srpovitě zahnuté. Kvete v červnu až červenci. Šišky jsou symetrické, jednotlivé nebo v přeslenech, vejčitě kuželovité, přisedlé nebo krátce stopkaté. Tu a tam roste v porostech kleče i smrk, někdy je hojnější, jindy je to osamělý strom. Když kvete kleč, vznáší se nad keři i celými porosty jemný oblak žlutého pylu. To bude šišek! To si mnozí ptáci pochutnají na klečových semínkách, až šišky uzrají.
Kleč je prostě krásná, a tak se ani moc nedivím, že si našla cestu nejen do botanických zahrad, ale i do zámeckých a městských parků, které svou krásou ještě více zviditelňuje. Znám však i kleč pokrytou sněhem. V horách, kde padá sněhu hodně, jsou najednou z kleče kopečky i kopce sněhu, na závětrné straně závěje a na návětrné návěje. Tu a tam je malý tunel ve sněhu a před ním stopy zvířat i ptáků, kteří v takovém sněhovém stanu hledají někdy úkryt před ostrým větrem a nepohodou, která i v našich horách může často vypuknout. Asi pro tu nepohodu a studený sníh nemám zimní hory rád. Přesto však i tady, v relativní nížině, mohu pozorovat krásu kleče pokryté sněhem. Alespoň někdy. Zdá se, že letos by to mohlo být i častěji. Zima prý má být jako z Ladových obrázků. Inu, v jeho mládí se ve střední Evropě odehrávala klimatická ledová epizoda, byť se z komínů kouřilo, co to šlo.
Ale zpět k zasněžené kleči. I tady v nížinách, kde je uměle vysazena, se v ní ukrývají ptáci i drobní hlodavci či toulaví kocourkové. Ale co je na té kleči nejkrásnější? To jsou ony srpovitě zahnuté jehlice, pokryté sněhem nebo jinovatkou. Na nich, když je jinovatka, vidíme krásně růst ledové krystaly od titěrných až po velké, jejichž šesterečný obrys můžeme rozpoznat i pouhým okem.
Věřte, že není nic krásnějšího. To je nad všechny drahé kameny světa. A můžete stát a snít... Třeba o Vánocích.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.