Dřevo je přírodní materiál, jehož využívání ve stavebním průmyslu nebo nábytkářství, v sobě nese příslib udržitelnosti. Pochopitelně jen za předpokladu, že pochází z „udržitelných“zdrojů. A za ty se obvykle nedá považovat velkoplošné kácení deštných pralesů nebo rezervací na Šumavě. Jak ale poznat takové dřevo, s jehož použitím se pojí i nehezká legenda o devastaci životního prostředí?
Na první pohled se většinou nedá říct, že konkrétní hromada kulatiny „má problém“. Trochu znejistět můžete nad původem majestátně disponovaných smrků, případně nad zdravými pokácenými stromy, jejichž letokruhy je řadí k mnohasetletým exemplářům. Jinak ale jistotou o původu většinou nedisponujete, a až dodatečně se můžete dobrat nemilého zjištění, že stromy byly vykáceny bez povolení, kdesi v chráněném přírodním hájemství. V Česku, potažmo v západní Evropě (ale už ne třeba v Rumunsku) by se vám to už většinou stávat nemělo. Přeci jen, lesnictví tu má jako obor soustředěné lidské činnosti určitou kulturní tradici, navázanou na historické školy a systémy praktického hospodaření, včetně státního dozoru. Ne všude tomu tak je. Jakmile trochu vystrčíte paty z Evropy, narazíte na sérii nevděčných příkladů špatné praxe.
Celý článek najdete zde
