Češi milují houby, ale lesy už jejich lásku nezvládají. Z každé volné krajnice je parkoviště, z lesa skládka a z národa „milovníků přírody“ někdy spíš invazní druh.
Když se řekne „typicky česká zábava“, většina cizinců by asi tipovala pivo. Jenže Češi mají ještě jednu vášeň, kterou by klidně mohli zapsat do UNESCO – houbaření. Jakmile zaprší a zpravodajství zahlásí „houby rostou“, země se promění ve velkou houbovou republiku. Stačí vyjet o víkendu z města; téměř každé volné místo u silnice vedoucí lesem připomíná provizorní parkoviště – kolona aut, kufry dokořán, gumáky, proutěné košíky a v lese šustění igelitů.
Tahle posedlost by byla vlastně roztomilá, kdyby po sobě nenechávala stopy. Na první pohled to vypadá jako idyla – rodiny v pohybu, lidé na čerstvém vzduchu, děti s očima u země, hledající svůj první hříbek. Jenže realita bývá jiná. Když se po takovém víkendu vydám do lesa na obyčejnou procházku se psem, ta idyla se rozplyne zhruba po prvních deseti metrech. Na každém kroku obal od sušenky, použité kapesníky, PET lahve, zbytky svačin, někdy dokonce i sklenice.
Celý článek najdete zde.
