Markéta Chalupová
Lesy našich jižních sousedů napadl lýkožrout smrkový. Účet za škody možná zaplatí Česká republika. A důvod? Brouček s velkým apetitem má údajně českou státní příslušnost.
Jihočeský rodák kůrovec roztáhl krovky, uletěl do Rakouska a s početným příbuzenstvem se uchází o rakouské občanství. Vlastenecký čtenář, který by České republice speciální odrůdu brouka přál, bude nyní zklamán. Kůrovec nemá pas, českého od rakouského nerozeznáte. Přesto naši jižní sousedé hovoří o tom, že účet za škody napáchané lýkožroutem předloží České republice.
O finanční kompenzaci mluví především vlastník lesů na rakouské straně Šumavy - premonstrátský klášter Schlägl, založený roku 1204. Nejde o malou částku. Lýkožrout zničil v Rakousku dřevo asi za milion eur a poškodil lesy, jejichž hodnota se odhaduje dokonce až na miliardu eur.
"Horký brouk" odpovědnosti
Problémy s kůrovcem začaly v roce 2007, kdy orkán Kyrill způsobil masivní škody na české i rakouské straně Šumavy (viz TÝDEN č. 18/07). Popadané stromy napadl lýkožrout a začal se rychle šířit. Odpovědnost za přemnožení onoho v průměru čtyřmilimetrového až pětimilimetrového hmyzu si obě strany začaly přehazovat jako „horkého brouka”.
Rakušané české straně vyčítají, že proti kůrovci nepostupovala dost důrazně. Ministerstvo životního prostředí to však odmítá a tvrdí, že se proti kůrovci zasahovalo na osmdesáti procentech národního parku, a to nejen za pomoci lapačů, ale i kácením.
„Pouze v nejcennějších jádrových zónách vrcholových částí Šumavy se nekácí, ale instalují se desítky tisíc lapáků a lapačů; rovněž aplikujeme postřiky speciální houbou, která kůrovce hubí, a napadené stromy se odkorňují,” vysvětluje nedorozumění tiskový mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR Jakub Kašpar a dodává, že „vzhledem k tomu, že vítr fouká v naprosté převaze z Rakouska do Čech, nikoli naopak, je tvrzení, že rakouské lesy napadá český lýkožrout, velmi sporné”.
I Češi mají svou teorii: za přemnožení kůrovce mohou Rakušané.
„Ze série leteckých snímků pořízených od poloviny devadesátých let je zřejmé, že Rakušané roztěžili svoje smrkové lesy ještě před gradací kůrovce na české straně,” tvrdí předseda vědecké sekce Rady Národního parku Šumava Jakub Hruška. Má za to, že vlivem kácení velkých pruhů lesa vznikly holiny a stromy v sousedních porostech proto zůstaly nekryté. Vítr je pak kácel jako domino a popadané stromy se staly snadnou kořistí pro lýkožrouta. „Nechci spekulovat, zda to dokonce nebyl rakouský kůrovec, který napomohl značné gradaci i v Národním parku Šumava,” domnívá se Hruška.
Podobný názor mají i členové Hnutí DUHA, kteří dokonce podali na postup rakouské strany stížnost k Evropské komisi. „Došlo k poškození až zničení tenké vrstvy lesní půdy, která na holinách nemá ochranu před přímým sluncem a erozí. Navíc tím otevřeli porosty až ke státní hranici, takže hrozí, že další silnější vítr rozvrátí lesy na české straně,” vysvětluje vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA Jaromír Bláha.
Výlet pana broučka
Odkud a kam se kůrovec vydal, není v tuto chvíli už důležité. Po setkání zástupců rakouské a české vlády ve Vimperku 23. března to vypadá, že hledání viníka konečně odzvonilo. Rakouská i česká strana nyní chtějí proti lýkožroutovi postupovat společně.
Jak TÝDNU potvrdil Albert Knieling ze spolkového ministerstva zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství, obě strany se snaží najít řešení na bilaterální bázi: „Na setkání ve Vimperku jsme nemluvili o možných náhradách škod; oběma partnerům jde shodně o záchranu napadené části Šumavy.”
Dohoda zatím uzavřena nebyla, ale podle slov vedoucího české delegace, náměstka ministra životního prostředí Františka Pelce, jednání stále probíhá a vyvíjí se pozitivně. Platit za kůrovce tedy snad sousedům nebudeme.
***
* Lýkožrout smrkový
Asi čtyři až pět milimetrů velký tmavý brouček se v dospělosti i ve stadiu larvy živí především lýkem smrků. Přerušuje tak cesty, kterými strom čerpá živiny, takže porost chřadne a usychá. Nejnáchylnější k přemnožení kůrovce je smrková monokultura.
