V Praze mají za pár hodin začít projednávat zákon, který promění národní parky. Na Kvildě v srdci Šumavy střídavě prší a svítí slunce. Jen sem tam se v bílé stopě mihne nějaký běžkařský nadšenec. Zjišťuji, zda turisté sledují debatu o budoucnosti naší nejcennější přírody a co si tom myslí.
Tomáš Hlaváček přijel na Šumavu z Brna. „Zákony pro mě vždycky znamenají i ochranu člověka před sebou samým. A v tomto případě chrání ty poslední zbytky planety, kde má příroda šanci vyvíjet se bez ničivých zásahů lidí," říká. Na Kvildu přijel od pramenů Vltavy, z místa, které v minulosti silně poznamenal orkán Kyrill a následná kůrovcová kalamita. „Jako tragédii to nevidím. Prostě to není hospodářský les. Je to příroda, kterou už jinde prakticky nemáme šanci vidět. I proto myslím, že by měla alespoň v národních parcích dostat prostor," uvažuje.
Na parkovišti před návštěvnickým centrem, kde lidé mohou sledovat stádo jelenů a rysa, potkávám i rodinu Janákových z Prahy. „Líbí se mi, jak to dělají v cizině. Je pevně dáno, kolik tam smí projet aut, kolik tam může přijít lidí. Nejcennější jádro je zcela nepřístupné, nebo jen výjimečně, kolem je zóna, kam smí turisté, ale za nějakého režimu, a pak je poslední zóna, kam lidé chodí na piknik. To ale dost vzdálené naší mentalitě. My jsme pořád buď, anebo, což je blbé rozhodování," popisují.
Celkem jsem se na názor zeptal asi čtyřiceti lidí ze všech koutů země. Většina byla pro rozšíření bezzásahových zón. Ale zazněly i názory opačné. „Těží se tady zdravé dřevo, protože z něj jsou peníze. A dřevo napadené kůrovcem se nechává v lese. Naši předci by se obraceli v hrobě. Dřív byla Šumava jiná a myslím, že národní park na to nemá dobrý vliv. Třeba v Německu se mi zdá les mnohem upravenější," míní Irena Šmatová ze Sušice. Stejně jako ostatní by si přála jasně daná pravidla. Ta měli poslanci o pár hodin později domluvit. Zatím to ale odložili na příští týden.
