Milan JURA, pracovník s tažným koněm
/pokyny koni/ Pocházím z vesnice, kde těch koní bylo pak poměrně ještě dost. Jo u nás dělali státní lesy, byli lesáci. Soused měl koně, kde jsme si vzájemně pomáhali. Půjčovali jsme si ho a tak, takže to bylo takový, že furt jsem inklinoval k tomu, že bysem to někdy rád dělal. Mně to přišlo jako dítěti, jako klukovi taková pořádná chlapská práce jako. /pokyny koni/ Všechno záleží na kočím, kam ho povede, musí vědět krok koně, aby zhodnotil, jestli mu to tam vyjde nebo ne. Teprve pak ho tam poslat ne bezhlavě, ale tam půjdeš, jiná cesta není. /pokyny koni/ Tedy je nejvíc případů, kde někdy to končí zlomeninami, propíchnutí, probodnutí nevím cokoliv jinýho, jo, ale záleží na končím, kam ho povede, tam půjde a nemělo by se nic stát jo. /pokyny koni/. Ono je lepší někdy ho nechat v tom, ať si poradí sám, jo, protože taky má svoji hlavu a umí přemýšlet. /pokyny koni/
Celý článek najdete zde
