Projednávají-li naši zákonodárci sazby daní nebo třeba standardy kvality potravin, dávají si dobrý pozor, aby každý byl tím největším zastáncem kvalitního a levného jídla pro své voliče.
Už brzo bude mít sněmovna možnost blýsknout se ochranou jiných hodnot, které jsou lidem neméně drahé. Jsme národ turistů a výletníků, kteří jsou hrdí na malebnou krajinu protkanou hustou sítí značených cest. Každý týden jich vyráží do přírody kolem milionu. Milujeme také nedotčená místa a krásy národních parků. Třeba na Šumavu ročně přijedou tři miliony návštěvníků. A právě o našich čtyřech národních parcích nyní rozhodují poslanci a poslankyně, když projednávají novelu zákona o ochraně přírody a krajiny.
Ochranu divoké přírody a jejího nerušeného vývoje – což je hlavním posláním národních parků – podporuje dle rozsáhlého sociologického výzkumu Masarykovy univerzity 71 procent obyvatel. Novela zákona, kterou připravilo ministerstvo životního prostředí, směřuje celkově k tomuto cíli. Obsahuje však zbytečné nedostatky, které divočinu ohrožují a jež by měli poslanci napravit.
Novela zatím nezaručuje, že budou chráněna všechna místa v národních parcích, která si to zasluhují a vyžadují. Uvádí, že minimálně polovina každého národního parku má být určena divoké přírodě a turistům a zbylé území pro šetrné hospodaření místních lidí. To je krok k lepšímu i k evropským parametrům ochrany národních parků, ale v návrhu chybějí konkrétní časové horizonty, dokdy se to musí stát (jak je to běžné třeba v Německu nebo Rakousku).
Richard Brabec se nechal v Poslanecké sněmovně slyšet, že na Šumavě možná bude vše zachování hodné chráněno až za padesát či sto let. Je pozoruhodné, že ministr chce svůj pozitivní návrh prakticky anulovat odsunem do tak vzdálené budoucnosti a úspěch u voličů přenechat dalším generacím politiků. Hlavní však je, jestli tu s tímto přístupem ještě nějaká vzácná příroda po desetiletích vůbec zbude. Přitom výlety na její nejkrásnější místa chtějí zažít už dnešní turisté a jejich děti. Nevzdává se tak zbytečně ministr voličsky atraktivní ambice chránit to, co si ochranu bezvýhradně zaslouží?
Stejně tak si podle zmíněného průzkumu dnešní turisté nepřejí v národních parcích živelnou zástavbu poškozující ráz krajiny, právě tak jako rozprodávání státních pozemků bohatým zájemcům, které by k zastavění malebné krajiny vedlo. Případným developerským choutkám by sněmovna měla dát červenou a stavební pravidla v zákoně naopak zpřísnit. Voliči budou jistě zvědaví, kteří poslanci budou navrhovat opak.
Není rozumné dívat se na aktuální novelu zákona o ochraně přírody jen jako na řešení sporu o Šumavu, který se vede mezi vědci, místními lidmi, ekology a developery. Jde o koncepční rozhodnutí, které může dlouhodobě přinést milionům lidí nádherné zážitky z naší nejvzácnější přírody a zároveň zvýšit životní úroveň obyvatel ve všech čtyřech našich národních parcích. Z mnoha národních parků světa je totiž potvrzeno, že turisté přijíždějící za divokou přírodou do nich přinášejí podstatně víc peněz a hlavně trvaleji než dřevorubci a developeři, jejichž peníze odtečou z národního parku jinam a poškozená krajina už pak návštěvníky tolik neláká.
