Rod vrba (Salix) obsahuje několik stovek druhů od stromových velikánů až po zakrslé keříky, které díky svým nízkým nárokům na prostředí často rostou jako pionýrské dřeviny v místech, kde už to ostatní dřeviny vzdávají. Schopnost kolonizovat nehostinná místa dotáhla k dokonalosti vrba bylinná (S. herbacea). Při prvním pohledu si mnozí ani neuvědomí, že se dívají na dřevinu, možná nejmenší na světě. Na mnoha místech totiž nevyrůstá výše než 2 cm nad substrát (viz obr.).
Jde o typickou dřevinu arktického a subarktického pásu. V jižněji položených oblastech je její výskyt vázán na horské prostředí a rozšíření je jen ostrůvkovité. Díky pohořím, která zasahují svou výškou nad horní hranici lesa (Hrubý Jeseník a Krkonoše), se s ní v omezené míře můžeme setkat i u nás. Roste tu v naprosté izolovanosti od větších populací vysokých hor a arktických oblastí. Nejen díky tomu je v České republice zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Celosvětově tolik ohrožená není, ale to se může brzy změnit.
Početnost keřů v alpínské a arktické tundře začínají ovlivňovat klimatické zvraty. Zatímco vzrůstově vyšší druhy keřů díky oteplování expandují, nízké keříky zpravidla ustupují. Vlivem oteplování odtává sníh častěji i v klimaticky nehostinných polohách, což se odráží v růstových fázích a procesech mnoha nízkých keříků, včetně vrby bylinné. Dřívější nástup jara prodlužuje některé její růstové fáze a zvyšuje pravděpodobnost herbivorie (okusování býložravci) nebo napadení houbovými patogeny. Zároveň se snižuje hustota kmínků v polykormonu, zmenšují se listy a na konci sezony ubývají sacharidové zásoby. Časný nástup jara je sice svázán s nárůstem počtu kvetoucích kmínků, avšak tvorba plodů (tobolek) s časnějším odtáváním překvapivě klesá. Jednoznačně lze říci, že oteplování vrbě bylinné nesvědčí a snižuje její fitness.
Našich vrb se týká hlavně poznatek, že časné odtávání sněhu omezuje jejich klonální růst. Všechny jejich lokality na území České republiky mají omezený reliktní charakter, protože k nám tento druh migroval během čtvrtohorního zalednění. V průběhu holocénu naše populace pravděpodobně přišly o samčí rostliny a rozmnožují se pouze vegetativním způsobem, bez tvorby plodů. Určitě by byla škoda přijít o živoucí doklad klimatického vývoje ve střední Evropě. Do osudu druhu by tak po tisícovkách let opět, tentokrát negativně, zasáhlo klima. l Journal of Ecology 2016, 1041–1050, DOI: 10.1111/1365-2745.12579
