Když jsem se před necelými dvěma týdny na tomto blogu kriticky vyjádřil k politizaci problémů halících do těžko proniknutelné mlhy státní podnik Lesy České republiky (LČR), opravdu jsem netušil, že populistické ”zarytí” šéfa lidovců do této problematiky je jen aperitivem k událostem, které budou následovat. Kritika veřejných i neveřejných zakázek LČR všeho druhu nakonec vyvrcholila apelem stínového ministra zemědělství Michala Haška na forenzní audit podniku s nevysloveným cílem odvolat stávajícího ministra zemědělství Petra Gandaloviče, který se stabilizací LČR a existencí současného vedení LČR spojil loňský rok pod tlakem médií svou politickou existenci. Základní věta přitom zní: Ještě že je Michal Hašek jenom stínovým ministrem!!! Kritika bez řešení, respektive léčba auditem je totiž opravdu naprostý nesmysl. A kromě možných personálních čistek nic neřeší.
V prvé řadě je nutné konstatovat, že, a psal jsem to již minule, v naší zemi existuje orgán, který má v přímé kompetenci kontrolu toků státních peněz, a tím je Nejvyšší kontrolní úřad. Tedy když prověřovat, tak prostřednictvím NKÚ. Stále ještě v prvé řadě je nutné také konstatovat, že NKÚ kontroly LČR provádí, nicméně ne v té správné struktuře - nehloubá totiž ve veřejných zakázkách. A stále ještě v téže řadě by bylo dobré uvědomit si, že NKÚ komplexně aktivity LČR neprověřoval od roku 2002 - tedy řadu let, kdy ovšem ministerstvo zemědělství drželi partajní kolegové Michala Haška - sociálnědemokratičtí ministři. Tehdy ovšem nikdo z ČSSD po systémových kontrolách NKÚ ani po auditech nevolal. Vyhovovalo, že?
V druhé je zapotřebí si uvědomit, že lesnictví obecně a LČR specielně trápí něco úplně jiného než jsou nákupy aut, informačních systémů nebo odchodné ředitelů státního podniku. Je to státní monopol ve vlastnictví lesních porostů, státní monopol v obchodu s dřevem a naprostá absence tržních obchodních principů, jako jsou aukce, burzy a obecně standardní mechanismy umožňující soutěž podnikatelů bez ohledu na to, zdali získají nebo nezískají spornou či nespornou veřejnou zakázku. Jestli je třeba na něco tlačit a něco změnit, pak je to systém a důsledky konstrukce smluv mezi LČR a jejich partnery a současné, úřednicky - a tedy lobbisticky a protekcionisticky - konstruované obchodní prostředí. Kromě toho je nutné stanovit mantinely objemu dřevozpracujícího byznysu, tedy něco jako dlouhodobý celostátní plán těžeb a zalesňování. Nic z toho ovšem Hašek ani před dvěma týdny Jiří Čunek nenavrhovali. Právě proto je třeba vnímat jejich kritiku jako populismus.
To ovšem nic nemění na tom, že s tuzemským lesnictvím a dřevozpracujícím průmyslem se musí brzo něco hodně zásadního stát. Například s těmi zpropadenými smlouvami na státní zakázky. Když už musí existovat, neměly by být například tendry vyhlašovány plošně na celém území ČR, ale ”schodovitě”, principem voleb do Senátu. Tím by se například nemohlo stát, že bude v jednu chvíli drtivá většina lesních regionů smluvně nepokryta, což nepochybně vždy znervózňovalo a vždy znervózňovat bude v oboru působící firmy. LČR přitom v současné době zcela určitě mají možnost vypovídat některé smlouvy, na nichž se neplní smluvní podmínky prostě proto, že v posledních tendrech zvítězivší firmy ”nadstřelily” své nabídky a v současné době je v řadě případů z objektivních důvodů nemohou dodržet. Alespoň deset nebo dvacet procent dřeva by se mělo začít obchodovat aukcemi či na burzách. To pro začátek. Pak musí nastoupit nějaká smysluplná koncepce.
Na závěr mi to ale přece jen nedá, abych se několika slovy nevrátil ke kauzám, které hýbou veřejností. Tak například není pravda, že někdejší generální ředitel Jiří Holický dostal pět milionů korun odškodného - nárok má na 12 platů po 120 000 korunách, což uvedenou částku zcela jistě nedá. Docela by mě zajímalo, kdo a proč došel k pěti milionům. Nebo ta auta. Jedna věc je totiž sečíst vše a kritizovat zakázku za 90 milionů a jedna věc je cena 355 000 za Fabii Combi s nadstandardním vybavením a nesériovými úpravami. Nepochybně je ale možné, aby se ta auta koupila za 354 869 korun. Pokud se týká sponzoringu ODS a působení vítězné firmy v ”Gandalovičově” ústeckém kraji, to je asi podezřelé, ale kolik je obdobných firem regionálně spojených s jinými stranami? Podle mne by měla být rozhodujícím měřítkem zmiňovaná cena - a ta zas takovým okradením státu není. A co se týče informačních technologií, tam vyšetřování probíhá, tedy nikdo nic netají. Snad až na to, že pravým viníkem není podle všeho ten, který objednávku podepsal - ale to je přece právě na orgánech činných v trestném řízení.
Suma sumárum, medializace problémů kolem LČR bohužel připomíná způsob, který ve svém pořadu ”Uvolněte se prosím” popsal před časem velmi dobře Jan Kraus. V reakci na přijetí vyhlášky o pokutách za odhazování nedopalků a cigaret totiž uvolněně konstatoval, že uvedená vyhláška je sice fajn, ovšem společnost a Pražáky trápí trochu zásadnější problémy.
